Zdeněk JuračkaVzpomínkami a nostalgií na časy, kdy se v Čechách a na Moravě dařilo malým venkovským prodejnám, situaci, která je nyní, nezachráníme. Ale možná právě tyto vzpomínky by mohly pomoci oprášit někdejší slávu a roli tvůrce pospolitosti lidí žijících na vesnicích či v malých městech.

Mít svoji prodejnu smíšeného zboží, železářství či domácích potřeb mělo něco do sebe. Bylo do ní blízko, sortiment v sobě ukrýval lecjaké poklady. V obyčejném obchůdku jste přes pult nakoupili čerstvé pečivo každý den, mléko, tvaroh, zákusky, kyselé ryby, šunku, vajíčka, prostě cokoli, co bylo potřeba. Přišli jste, pronesli pár slov, odnesli si v tašce vše potřebné. Nebylo třeba slídit na internetu a čekat na kurýra. Sešity, vodovky i balicí papír měli v každém papírnictví. Tepláky, pyžama a kapesníky zase v textilu stejně tak jako povlečení a ručníky. Obuv dětskou, dámskou i pánskou, rukavice a kabelky také nebylo nutné shánět jen v centru dění. Tak nějak se nakupovalo a komunikovalo regionálně. Mělo to mnoho výhod. Ale časy se mění a historii nemá smysl chtít opakovat. Na druhé straně se tvrdívá, že poučit právě z ní se lze kdykoli. 

Zastánci českého nezávislého maloobchodu nahlížejí na věc prostřednictvím Asociace čes­kého tradičního obchodu pragmaticky a tržními zkušenostmi 30 let naší novodobé historie a snaží se hledat východiska, protože obslužnost venkova má nejen své kouzlo vztahů, ale také zde
drží lidi a mohla by daleko více. O tom jsem hovořila s předsedou AČTO Ing. Zdeňkem Juračkou:

Udržitelnost českého nezávislého maloobchodu je pro AČTO velké téma, vlastně to hlavní. Na Zemi živitelce asociace iniciovala diskuzi s vicepremiérem a ministrem průmyslu a obchodu Karlem Havlíčkem s tím, že jste otevřeli téma života na venkově, roli maloobchodu, podporu podnikání. Co z tohoto setkání vyplynulo pro pozitivní posun situace při hledání řešení otevřeného problému?

I vaši čtenáři vědí, že se od května letošního roku intenzivně zabýváme přípravou vládního materiálu na dané téma, který si vyžádal při osobním jednáním premiér. Na tomto jednání jsme probírali důvody toho, proč ročně z českého maloobchodního trhu mizí 500 i více českých nezávislých prodejen. Nabídl pomoc při hledání opatření k zastavení tohoto negativního vývoje v těch oblastech podnikání, kde to bude ještě možné a schůdné.
Bohužel jsme museli konstatovat, že některé pro české prostředí již nevratné jevy, ovlivňující naše postavení a budoucnost českého
trhu, jsou již nevratné a bude velmi těžké alespoň zmírnit jejich trvale negativní dopad. Samozřejmě tím zásadním problémem byla a doposud je bezbřehá liberalizace našeho trhu, která stojí za bezprecedentním agresivní požíráním českého maloobchodního trhu a s ním i čes­kých nezávislých prodejen. Důsledkem tohoto stavu je trvalé zhoršování ekonomiky našich prodejen a s tím související hledání východisek, která většinou vyústí v zavření další prodejny. Jedním z významných kroků, kterými chceme prosadit požadované změny, bylo setkání a jednání s ministrem Karlem Havlíčkem. Jsme potěšeni jeho velmi vstřícným názorem k prosazení navrhovaných změn do praxe. Ty jsou zakotveny v materiálu pro vládu, jehož dokončení a projednání vládou lze snad počítat v řádech dnů, nikoliv let.

Znamená to, že vaše připomínky a poznatky, které mají četné souvislosti, a jimiž několik let argumentujete, nalezly odezvu, jakou si skutečně zaslouží?

Snažím se uvěřit, že ano. Ono nám také nic jiného nezbývá než doufat, že se stávající vláda alespoň pokusí některými opatřeními zmírnit tvrdý a nekompromisní dopad působení zahraničních řetězců na český trh, což má samozřejmě málo pozitivních důsledků pro naši budoucnost. A konečně si někteří z politiků uvědomí i skutečnost, že negativní dopad se odráží v české ekonomice nejen na maloobchodním trhu, ale i v potravinářské výrobě, zejména té lokální.

Jakou roli mají dnes venkovské prodejny? A co tedy s těmi ztrátovými? Jak se dá problém nadčasově řešit? Třeba na základě podpory podnikavosti či rodinného podnikání v určitých regionech, infrastrukturou, vizemi v cestovním ruchu?

Aby ze mne nečišel pouze pesimizmus, mohu říci, že některé pozitivní kroky ke zlepšení postavení českého maloobchodu, zejména na venkově, se již podařily. Velmi významným zjištěním je pro mne zásadní změna v myšlení většiny venkovských starostů, kteří pochopili, že prodejna je nikoliv jenom služba, ale je to subjekt mající většinou dosti zásadní, a navíc pozitivní vliv na společenský život obce. Udržuje pospolitost života lidí na venkově a je takovým „lidovým kulturním střediskem“, kterého si naučili venkovští obyvatelé vážit. Mám radost, že většina starostů společně s námi bojuje za udržitelnost českého venkovského obchodu, snaží se i finančně podporovat ztrátové prodejny a podporují i naše jednání s kraji a státem.
Je nezbytné, aby podpora obchodu přímo souvisela i s podporou venkova jako takového. Jednotlivé články služeb nelze z venkovské komunity vytrhnout ani je jednotlivě preferovat na úkor těch druhých.

Světovým trendem je přesidlování obyvatelstva do měst, sílí tato tendence také u nás? Znám spousty lidí, kteří z ruchu a tlaku velkoměsta prchají na vesnici a smíří se raději s menším komfortem služeb, než aby posléze skončili v blázinci...

Migrace obyvatelstva je samozřejmě samostatným problémem, ať už jde o vylidňování venkova, nebo naopak o hledání klidného venkovského zázemí. Nám všem chybí objektivní pohled na celou problematiku. Většinou bohužel podporujeme pouze to, co se nám hodí tzv. do krámu. Chybí průzkum a vyhodnocení všech pro a proti a to nejen z pohledu státu, ale i jednotlivých regionů. Něco zcela jiného je hledání správných cest v silně průmyslovém a plně vybaveném regionu, a naopak v přírodních oblastech, kde může vybavenost venkova silně a pozitivně ovlivnit například rozvoj cestovního ruchu.

Čím může být právě na venkově malá prodejna konkurenceschopná řetězcům? Jde to dnes vůbec? A nejsou úvahy o konkurenceschopnosti již překonané? Nejde spíš v případě takových obchodů o významný sociální prvek?

Uvedu trochu humorný, ale pravdivý příklad pohledu na věc. Jako asociaci nám bylo často vytýkáno, že neúspěchy na trhu jsou dány i malou profesionalitou a špatným vedením ekonomicky slabších prodejen. Jelikož mám u zahraničních řetězců mnoho známých a kamarádů, navrhl jsem jednomu z těch významnějších představitelů, že mu dám z několika ztrátových prodejen vybrat, aby na té vybrané prodejně prokázal umění řetězců „jak se to vlastně má dělat“. Po krátké úsměvné debatě mi sdělil, že by tu vybranou prodejnu uzavřel. To je klasický příklad, který mi naopak připomíná několikráte mnou publikovanou velkou pochvalu pro některé provozovatele českých venkovských prodejen, zejména družstva, kteří ztrátové prodejny dotují ze zisku těch prodejen, které vykazují pozitivní výsledky. Velké ocenění náleží zejména těm, kteří tak činí, i když nemusí. Takových je čím dále tím méně. Ekonomika trhu je neúprosná a tak i ti dobří budou čím dále více dbát na udržitelnost maloobchodu tím, že ztrátové prodejny podporovat nebudou. Je to smutný, ale bohužel prokazatelný fakt. I proto bude AČTO nadále všemi silami i prostředky pomáhat českému trhu. Je to naše práce a odpovědnost. Pokud se najdou organizace i jednotlivci, kteří nám v tom pomohou, jsou vítáni.

za rozhovor poděkovala Eva Brixi