Novela zákoníku práce vešla v platnost od 1. července letošního roku. Měla za cíl především zvýšit ochranu zaměstnanců pracujících v režimu DPP a zabránit zneužívání flexibilních pracovních vztahů na úkor standardních pracovních smluv.

Jak po pár měsících tyto změny vnímají firmy? Odborníci z JPF Czech, kteří pro své klienty řídí víc než 80 podniků, mají jasno. Nová pravidla neposílila flexibilitu trhu práce ani příliš neuspokojila dohodáře. Přesto jistá pozitiva má.

Náklady i administrativa bohužel narůstají
Podle nynějších pravidel musí zaměstnavatelé registrovat každého pracovníka, který má dohodu o provedení práce, na České správě sociálního zabezpečení. A to bez ohledu na to, zda mu vznikla, či nevznikla povinnost účastnit se na nemocenském a důchodovém pojištění. A ti zaměstnavatelé, u nichž působí nepojištění zaměstnanci pouze na DPP, se nově musí přihlásit do registru zaměstnavatelů ČSSZ. Třetí povinnost, která firmám a dalším organizacím přibyla, je hlášení seznamu všech pojištěných i nepojištěných zaměstnanců, včetně výše jejich příjmu ČSSZ. „Zejména pro malé a střední podniky přináší tato novelizace vyšší míru administrativní zátěže a vyšší provozní náklady, jelikož jsou zaměstnavatelé nově povinni sledovat a reportovat údaje o svých zaměstnancích v požadovaných termínech ČSSZ,“ uvedla Mgr. Simona Ševčíková, interim HR manager JPF Czech s.r.o. Administrativně náročná není však jen komunikace zaměstnavatelů s ČSSZ. Zaměstnavatelé nyní musí s předstihem plánovat pracovní směny či evidovat docházku.

Deklarovaným záměrem změn byla snaha vyvážit flexibilitu pracovního trhu s potřebou adekvátní ochrany pracovníků, včetně snazšího přístupu k zaměstnaneckým výhodám, stejně jako povinnost k účasti na sociálním a nemocenském pojištění. „Nově musí zaměstnavatelé počítat s tím, že se jim zvýší náklady o příplatky za práci a také náklady na placené volno. Tento nárok však vzniká až při splnění určitých podmínek a dosažení limitů, které se pojí s délkou trvání dohody a odpracovanými hodinami,“ přiblížila Simona Ševčíková.

Budoucnost smluv je nejistá
Firmy hledají cesty, jak se s novou legislativou vyrovnat, a přitom optimalizovat své procesy i náklady. „Každý podnik má na splnění určitého úkolu jasně vydefinovaný rozpočet. Ve chvíli, kdy se zvyšují náklady, přidělená část finančních prostředků se zázračně nezvětší. Nezbývá než se přizpůsobit a přijít s takovým řešením, jež bude odpovídat platné legislativě a zároveň zabezpečí, že se projektu ujmou správní lidé a pro firmu to zůstane profitabilní,“ komentoval Arnošt Čáp, ředitel JPF Czech s.r.o. pro oblast Čechy.

Opatření by měla být nejen systémová, ale také administrativní. „Příkladem může být trend digitalizace a automatizace procesů, a to nejen v průmyslu, ale také v oblasti personalistiky. Firmy i další organizace tak musí zvážit, zda jsou ze strategického hlediska dohody o provedení práce nástrojem, který chtějí využívat, nebo zda je na místě zvolit jiný druh spolupráce, ať už interní, či externí,“ doplnila Simona Ševčíková.

Dohodáři sami přijímají tyto změny rozdílně. Řada z nich se přitom v novinkách orientuje jen matně. Někteří je vnímají jako přínos, jiní je kritizují. „Hodnocení změn jednoznačně závisí na individuálních okolnostech, preferencích a přístupu k profesnímu životu,“ shrnula Simona Ševčíková.

A jaké typy spolupráce se budou prosazovat? Mnoho prostoru firmy nemají. Hlavní výhodou zaměstnávání dohodářů bývala velká flexibilita a nízkonákladovost. Tím, jak se však dohody přibližují tradičnímu pracovnímu poměru, se jejich atraktivita vytrácí. „Na tomto místě bych nerada generalizovala, neboť velmi záleží na oboru, v jakém firmy podnikají. Obecně si však lze všimnout stále větší popularity externí spolupráce. Tento trend můžeme sledovat zejména v oblasti informačních technologií, účetnictví či poradenství. Zkrátka tam, kde je možné, a pro firmy z různých důvodů výhodné, služby outsourcovat,“ popsala Simona Ševčíková.

Firmám na pracovním trhu chybějí až statisíce lidí
Na trhu práce firmy poptávají přes 200 000 pracovníků. Často jde o specialisty s vysokou kvalifikací v technických oborech. Těžko tak může potřeby uspokojit přes 280 000 lidí, kteří jsou nyní evidovaní jako nezaměstnaní. „Nemohu říci, že by byla současná novela zákoníku práce koncepční a vyřešila by potíže businessu. Trh práce zůstává přehřátý a zaměstnance je těžší a těžší získat. Možná by nebylo špatné usnadnit firmám přímé zaměstnávání osob z dalších zemí. Nakonec by se to v ekonomice projevilo pozitivně – vyššími příjmy z daní, vyššími odvody na po­jistném i lepším HDP. Stejně tak, když nám přibývá administrativa v určitém směru, by bylo dobré ji v jiných oblastech redukovat, takže by stát měl být v kvalitní digitalizaci svých služeb pro firmy mnohem aktivnější. Na trh práce by to mělo příznivý dopad, protože by to zákonitě přineslo zefektivnění a zeštíhlení státního aparátu,“ vyjmenoval Arnošt Čáp.

Co zaměstnavatelé potřebují...
Trh práce prochází překotným vývojem, do něhož zasahují technologie s nebývalou razancí a mění jeho podobu. Zaměstnavatelé z řad firem svým lidem nabízejí vůbec největší míru flexibility v novodobé historii, přichází s benefity, které by se zdály dříve nepředstavitelné, a fungují – ať už jde o home office, zkrácené úvazky, či další nástroje podporující rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem. Ale málo je slyšet o tom, co by potřebovali sami zaměstnavatelé. „Velké rezervy vidím zejména v podpoře drobných živnostníků či malých firem, a to i v samotném pracovním právu, které je nakloněno spíše zaměstnancům. V neposlední řadě považuji za důležité zmínit stále se zvyšující náročnost administrativních a organizačních úkolů spojených s platnou legislativou a s tím související rezervy v oblasti digitalizace státní správy,“ upozornila Simona Ševčíková.

Na co by se měli zákonodárci primárně zaměřit? Měla by to být dlouhodobá koncepce státu s akcentem na transparentnost podnikatelského prostředí a zjednodušení komunikace mezi státem a firmami, ale také s důrazem na podporu zaměstnanosti. „Zda byla úprava flexibilních pracovních vztahů nutná, je sporné, jistě by nebylo špatné mít k dispozici dopadové studie. Rozumím tomu, že bylo potřeba ohlídat si, aby ze sociálního systému neodcházely finance lidem, kteří práci na DPP zneužívají. A v tomto směru to svůj účel podle mého částečně splnilo, je to první krok. Pořád je ale náš sociální systém sužován řadou negativních jevů, které by se měly řešit s větší naléhavostí. Mnohem kritičtější je motivovat ekonomicky aktivní populaci, aby získala regulérní zaměstnání, účastnila se daňového systému i důchodového a nemocenského pojištění. Stát by měl být v tomto směru mnohem férovější vůči těm, kteří poctivě pracují a s důsledností i dobrými úmysly se starají o to, aby si vůči němu splnili své povinnosti. Zkrátka nepracovat se nesmí vyplatit a jen si sem tam trochu přivydělávat také ne,“ podotkl Arnošt Čáp.

(tz)