Tomáš KozákProkletí Jantarové komnaty je název knihy, již v květnu vydalo nakladatelství Plot. Autorem je Tomáš Kozák. Křtila se v pražském domě knih Neoluxor a vyvolala spoustu otázek i otázek na druhou. Možná proto, že Tomáš Kozák na jedné stránce uvedl, že je to on, kdo ji našel. Jak to myslel?

Vy jste opravdu našel poklad? Jantarovou komnatu? Neříkejte mi, že se taková událost dá utajit...

Nalézt Jantarovou komnatu a zatajit nález by šlo opravdu velmi těžko, i když člověk nikdy nemůže předvídat okolnosti, za jakých by byla objevena, a hlavně kým. Po této cennosti pátrají soukromníci, firmy, ale i státní organizace od druhé světové války.

Co všechno o tomto unikátu víte?

Komnatu nakreslil sochař Andreas Schlüter pro pruského krále Fridricha I. a darem ji dostal car Petr Veliký. Téměř dvě stě let pak zdobila Kateřinský palác v Carském selu poblíž Sankt Petersburgu. Od roku 1942 byla před postupující frontou převezena do Kaliningradu, což byl tehdy německý Königsberg. Tady její stopa na konci druhé světové války mizí. Ještě předtím byla ale komnata rozebrána, respektive její nástěnné komponenty sejmuty ze stěn a odstěhovány do sklepních místností. Tedy pravděpodobně. Od konce války se objevilo nespočet zaručených zpráv o jejím úkrytu a bylo vydáno zrovna mnoho mediálních zpráv typu: „...víme, kde se nalézá, je to jen otázka dní či hodin, než se k ní prokopeme, potopíme či vyšplháme.“ Teď mluvím nejen o Evropě. O komnatě bylo napsáno mnoho článků, ale vesměs všechny až po jejím zmizení, takže většina z nich opět obsahuje to kouzelné slovíčko: pravděpodobně.

Kde je obsah pokladu dnes? A jakou si myslíte, že by mohla mít Jantarová komnata cenu?

Většina pokladů je na stránkách knih a nemusí být zrovna o jantaru. Co se týká ceny, vždy se mluví o nevyčíslitelné hodnotě. Tak tomu bývá i v souvislosti s jinými uměleckými předměty. Jenže jakmile se najde nějaký ukradený či ztracený obraz nebo socha starého mistra a jde do aukce, nedozírná hodnota je záhy vyčíslena nejvyšší dražební nabídkou. Ale že by Jantarovou komnatu dal někdo do dražby, to se nikdy nemůže stát.

Proč jste se rozhodl napsat knížku právě o této záhadě? Jste dobrodruh?

Možná to byla právě ta „zaručená“ avíza o jejím objevení a stoprocentní tvrzení o lokalizaci. Mezi řádky mě zaujalo, kolik úsilí a peněz museli tito hledači vynaložit. Podotýkám, že nejde pouze o Jantarovou komnatu, ale i o mnoho dalších cenností, které se během druhé světové války ztratily. Svou úlohu zde hrají i různé archivy, plány létajících talířů a zbraní, které měly Hitlerovi pomoci vyhrát válku. Nicméně tito hledači a snílci mají mou úctu, je to velký koníček a nepochybně i spousta adrenalinu. Smysluplnějším životním motivem by mohlo být pro každého z nás hledání třeba Jantarové komnaty než o sobě na sklonku života natočit Třináctou komnatu. Dobrodruzi jsme asi dnes všichni, pídíme se po pravdě na stránkách deníků a časopisů, na internetu a snažíme se vyluštit šifry v podobě slov, která zaznívají z úst politiků. Není to samo o sobě dobrodružství?

Hledáte atraktivní témata dál?

Nehledám. Jantarová komnata je tématem ještě pro několik generací dopředu. Jsou věci, o kterých lze psát s nadsázkou, literatura faktu je v tomto případě velmi na pováženou. Velkým tématem minulého století byly obě světové války, spíše ta druhá. Jen o Hitlerovi bylo napsáno přes tisíc knížek a publikací a podle statistik běží dokumentární pořady s válečnou problematikou dvacet čtyři hodin denně. Hodně se otáčíme, někdy by bylo lepší koukat se spíše do budoucnosti.

Umíte si představit, že by někdo unikl zájmu veřejnosti, pokud by opravdu našel, co hledá nejeden snílek?

Vzhledem k faktům, že dvě malé části komnaty, ale mohlo jich být i víc, se vynořily již před lety a že Rusové podle fotek postavili v Kateřinském paláci její věrnou jantarovou kopii, moc rád bych poznal toho snílka, který by se s takovým nálezem nepochlubil sám. Rekonstrukce komnaty byla dokončena v roce 2003 a replika byla zpřístupněna veřejnosti za přítomnosti Gerharda Schrödra a Vladimira Putina. Jantarová komnata je skutečný poklad.
Čtenář má rád napětí, ale rád si u prima knihy také odpočine. Doporučil byste vzít si Prokletí Jantarové komnaty na dovolenou?

Já doufám, že Prokletí Jantarové komnaty je nejen odpočinková, ale snad i trochu napínavá četba. Ottův slovník naučný si brala na dovolenou jen moje fyzikářka na gymnáziu. Ale abych jí nekřivdil, každý rok vždycky jen dva díly.

Autor s O. Vetchým na křtu knihyPracoval jste jako novinář, číšník, myl jste okna, píšete knížky a jste tak trochu nevyzpytatelná osobnost. Co vás poslední dobou zaujalo?

Döständing. Výraz přišel nedávno ze Švédska a v překladu znamená úklid před smrtí. V podstatě to znamená, že člověk by měl kolem padesátky začít vyhazovat přebytečné věci, které za život nashromáždil, dělat pořádek v papírech, aby pozůstalým neznepříjemnil nepořádkem vzpomínky na sebe. Zaujalo mě to v souvislosti s racionálním uvažováním Járy Cimrmana, o kterém si myslím, že je otcem této myšlenky. Jeho větu, že veškeré věci jsou zakázány brát s sebou do hrobu, oživili Švédové po tolika letech.

A jak do vašeho života zasáhla literatura?

Literatura ovlivnila každého, začalo to povinnou četbou. Mobilní komunikace bohužel knihy trochu upozadila, informace sice vnímáme rychleji, a i když jich je mnohem více, fixujeme je v paměti většinou jen letmo. Četba knih nám dala stoprocentně víc. Před revolucí vycházel oproti dnešku paradoxně zlomek knih, ale přitom lidé četli více. Dnes vychází několik knih denně, dříve jsme se těšili na čtvrteční knižní novinky, kterých bylo vždy jen pár, a navíc ještě musely být pro tehdejší režim nezávadné. Ale i tak byla tenkrát k dostání krásná literatura.

Na závěr a doopravdy: chtěl byste Jantarovou komnatu objevit? Nebo vám stačí pokoušet vlastní fantazii?

Ve fantazii se odehrává více než polovina našeho života, já si myslím, že je to tak dobře. Ať lidé sní, pro mnohé je to uklidňující. A na druhou stranu buďme rádi, že nás někteří s těmi svými sny neotravují a sní potichu. Ale teď vážně. Jestli bych chtěl Jantarovou komnatu objevit? Víte, že mě to fakt nikdy nenapadlo?

ptala se Eva Brixi

_{Jantarová komnata}

_{je označována jako zázrak, jako největší poklad světa, o němž nikdo neví, kde se ukrývá, zda ještě existuje, či nikoli. Představovala místnost o velikosti 100 m2 v Kateřinském paláci v Rusku, která byla vyložena jantarem, a jednotlivé panely byly ještě podloženy zlatou fólií. Dostala se sem vlastně jako dar pruského krále caru Petru I. Velikému, roku 1716 se z Německa stěhovala do Sankt Peterburgu. Její osud změnila druhá světová válka. Jantarová komnata byla rozebrána německou armádou, údajně naložena do 27 beden a odvezena. Verzí, co se stalo posléze, je řada. Stejně tak jako je řada nadšenců, kteří by ji rádi nalezli, a opravdu ji hledají. Inspirovala historiky, umělce, nejrůznější specialisty k tomu, aby se svět dověděl více. Podle mnohých je Jantarová komnata možná nejdražším uměleckým dílem na světě.}