S informacemi o nutnosti investování se roztrhl pytel. Jednoznačně z nich plyne, že by vůbec nevadilo, kdybychom s vlastními finančními prostředky zacházeli sofistikovaněji a více s nimi pracovali. Ať už jde o jednotlivce, kteří svoji životní a profesní dráhu začínají, nebo o ostřílené podnikatele, kteří jsou na vrcholu své kariéry a budují firmy, jež vytvářejí smysluplné nabídky nám ostatním.

Nechat své peníze vydělávat, a to zdaleka nejen na stáří, jemuž se nikdo z nás nevyhne, by mělo být tak trochu samozřejmostí. V České republice ale zatím není. Jak tuto záležitost vidí JUDr. Ing. Jana Brodani, výkonná ředitelka Asociace pro kapitálový trh České republiky, vyčtete z jejích odpovědí na naše otázky:

Jaký názor má vaše asociace na finanční gramotnost Čechů? Mění se nějak výrazně?

Z různých průzkumů finanční gramotnosti Čechů plyne, že finanční gramotnost se nijak zásadně v posledních letech nemění. Na druhou stranu, na základě různých dat, ať už jde o rozložení finančních úspor domácností, nebo růst počtu investorů, vidíme, že praktický přístup Čechů k investování se mění vcelku významně.

Jsme aktivnější než v okolních státech někdejšího východního bloku?

Investiční sektor u nás roste rychlejším tempem než například v okolních zemích, náš kapitálový trh je komplexnější, proto se domnívám, že jsme aktivnější.

Mnoho odborníků si myslí, že na tom nejsme moc dobře, že bychom měli více a kvalifikovaněji o svých penězích přemýšlet. Není to přehnané očekávání?

Nemyslím si, že člověk by měl od rána do večera přemýšlet o penězích. Je důležité se nad svými financemi zamyslet, učinit kroky, abychom je měli pod kontrolou, jednou za čas udělat revizi, ale přemýšlet nad financemi pořád dokola může být spíše kontraproduktivní. Dobře si své finance a nakládání s nimi nastavit, a pak se toho plánu držet, je dle mého názoru smysluplnější.

Určitě se znalosti mění s časem a potřebami lidí, mladší generace přece jen rozvažuje o své finanční situaci jinak než jejich babičky a dědečkové. Je to znát z různých průzkumů, analýz?

Je to znát. Už jenom to, že mladí lidé se o finance zajímají, hledají vzory a inspirace, je dobré. Na druhou stranu, starší generace vnímá finance konzervativněji, a mnohem méně je náchylná si s penězi jenom tzv. hrát. Ale právě mileniály bych viděla jako příklad, kdy se snaží s penězi něco dělat, a to takovou rozumnou „střední cestou“, při níž vnímají investice jako nudnou a nezbytnou součást svých životů s cílem zajištění na stáří nebo zachování hodnoty svého majetku.

Více než kdy jindy se hovoří o úsporách na stáří, o nutnosti zhodnocovat volné prostředky, tedy hlavně o investování. Je to skutečně opodstatněné? Budou důchody v blízké budoucnosti tak nízké, že se bez vlastního přičinění nelze těšit na důstojný závěr života?

Demografie nás nepustí. Už teď víme, kolik dětí se v minulých letech narodilo, a tedy kolik můžeme očekávat přispěvatelů do penzijního systému. Bohužel, každá dostupná statistika vypadá spíše jako strašení. Protože pokud za dvacet let lze očekávat penzi, která bude, jako kdyby dnešní důchodci měli o třetinu nižší penze, to mi přijde opravdu strašidelné.

Lidé z businessu zpravidla vědí, jak naložit s přebytečnou sumou prostředků, ale ani oni nejsou neomylní. Co byste doporučovala vzít v úvahu v případě, když si majitel firmy myslí, že se ho diskuze o investování netýkají?

Není jediná správná cesta zajištění na stáří. Pro někoho dává smysl spíše budovat firmu, někdo investuje do akcií, někdo do fondů, někdo kupuje nemovitosti. Optimální ale je dodržovat jedno základní pravidlo, a to nemít všechna vejce v jednom košíku. To si myslím, že by mělo platit pro všechny naše činnosti.

Počet žen investorek u nás roste, ale něžné pohlaví má údajně v této oblasti horší znalosti než muži. Je to opravdu tak?

Myslím, že v případě žen je to začarovaný kruh. Nižší mzdy, nižší sebedůvěra, to znamená zase nižší mzdy, které způsobují nižší možnosti investovat, z toho plynoucí nižší sebedůvěra v investování, což zase vede k nižším investicím. A nedostatek času tzv. pro sebe, kdy by se ženy třeba věnovaly výhradně svým financím. Proto bych nižší finanční gramotnost žen viděla spíše jako společenskou než finanční otázku. Na druhou stranu vidím, že generace Z už tyto rozdíly pomalu stírá. A velmi doufám, že se jednou dožiju toho, že tyto „ženské otázky“ už vůbec nebude třeba řešit.

Ve škole se toho mladí o vhodném zacházení s penězi moc nedovídají, stejně tak zaměstnanci ve firmách či organizacích dostávají řadu benefitů v podobě stravenek nebo výhod pro sportování, ale kurzy o tom, jak se mít lépe, zatím nefrčí... Je šance to změnit?

Já bych školu v tomto případě moc nepřeceňovala, základem je to, co mladí lidé vidí doma. Takže ve škole je pro mladé lidi důležité dostat sdělení o tom, kde a jaké informace je pro ně užitečné si najít, ale bohužel, ty základní návyky, včetně finančních, si většina lidí musí buď osvojit doma, nebo se je musí naučit sama. Ale škola kvalitní výukou tomu může výrazně napomoct.

Jedním z cílů AKAT je osvětová činnost, a to právě k prohlubování vědomostí o kolektivním investování. Co chystáte letos v tomto směru?

Naše aktivity budou pokračovat v šíření povědomí o investování, penzijním zajištění a dalších tématech. Nejblíže nás čeká prezentování průzkumu na téma, jak a proč Češi investují nebo neinvestují, nebo co je na investování nejvíce zajímá.

za odpovědi poděkovala Eva Brixi