Více než dvě třetiny dodavatelů potravin zvýhodňují při dojednávání obchodních podmínek nadnárodní řetězce před tuzemskými obchodními sítěmi. Vycházejí přitom ze zastaralého rozdělení na takzvaný tradiční a moderní trh. Zahraniční řetězce tak nakupují zboží výhodněji, tento fakt ale nepromítají do cen pro zákazníky. Pracují téměř pětinásobnou obchodní přirážkou oproti českým obchodníkům a často při cenotvorbě postupují ve vzájemné shodě. Řešením by v tomto směru měla být větší aktivita antimonopolního úřadu.

Dělení obchodu s potravinami na takzvaný tradiční a moderní trh začíná být zastaralé. Tuzemské prodejny jsou v současnosti zpravidla tradiční pouze svým umístěním, když se nachází v menších obcích. Využívají však značné množství moderních technologií a rozdíl mezi oběma segmenty trhu tak smazávají. O to více je zarážející, že tohoto dělení se stále drží dodavatelé zboží. Při dojednávání obchodních podmínek mají ve většině případů dva různé týmy, kdy jeden jedná se zahraničními řetězci a druhý s tuzemskými prodejnami. Výsledkem bývá výrazně nerovný přístup vůči českým obchodníkům.

Tyto dva týmy se častokrát ani neznají, takže neví, jaké podmínky jsou stanoveny pro jeden nebo druhý kanál obchodu. Výsledkem jsou ale obrovské rozdíly v obchodních podmínkách. Dle našich statistik pouze 30 procent dodavatelů uzavírá s naší sítí plus minus shodné obchodní podmínky jako se zahraničními řetězci. Zbylých 70 procent má se shodným nastavením pro oba segmenty problém a zvýhodňuje nadnárodní řetězce.

Ačkoliv ty jsou z hlediska nákupních cen oproti českým sítím zvýhodněny, zdaleka to neznamená, že by tento nepoměr poznal ve finále samotný zákazník. Často je to totiž přesně naopak. Většina zboží je paradoxně levnější u českých obchodníků, v řadě případů i o polovinu. Z porovnání základních cen obou segmentů tak plyne, že nadnárodní řetězce pracují s obchodní přirážkou až 150 procent, zatímco u českých prodejen nejčastěji činí 32 procent. Rozdíl mezi oběma částmi trhu je v tomto směru absolutně extrémní. Jen pro zajímavost, když nadnárodní řetězce v Česku ve větší míře začínaly v roce 1995, obchodovaly s přirážkou 20 procent.

Omezený rozvoj obslužnosti venkova

Enormní rozdíl ve výši obchodní přirážky pak má i další konsekvence. Nižší ceny u českých prodejen samozřejmě znamenají nižší zisky i marže. Pokud by byly vyšší, mohly by české sítě více investovat do svých provozoven a daleko lépe zajišťovat potravinovou obslužnost venkova a menších obcí. Nadnárodní řetězce o toto zájem nejeví a své obrovské zisky posílají mateřským společnostem do zahraničí. V této situaci se tak řada českých prodejen drží zuby nehty nebo je ztrátová. Nicméně zdražování, které by se blížilo cenám zahraničních řetězců, jednoduše není na stole. Prodávat potraviny za tak vysoké ceny, navíc často v ekonomicky slabších oblastech, je amorální.

V tomto směru by proto měla být výrazně silnější role antimonopolního úřadu, který by nastavování obchodních podmínek mezi dodavateli a zahraničními řetězci řešil. Důkladnější přístup tohoto úřadu je pak nutný i z dalšího důvodu. Zahraniční řetězce totiž při tvorbě cen postupují ve vzájemné shodě, a to napříč jednotlivými vlastnickými skupinami. U celé řady položek stanovují na halíř naprosto identické prodejní ceny. V některých lokalitách tak spotřebitel prakticky nemá možnost koupit konkrétní zboží levněji – nabízejí ho totiž pouze zahraniční sítě, navíc za shodnou cenu. Nejvýrazněji se tento alarmující postup ukázal v období omezeného pohybu v některých regionech uprostřed pandemie, kdy lidé absolutně neměli na výběr.

Komplexní zákon týkající se potravin v Česku

Rozdílný přístup u stanovování obchodních podmínek není obecně jediným problémem, který souvisí s kolísající potravinovou obslužností venkova. Zmínit lze i zneužívání podnákladových cen, dvojí kvalitu potravin či otevírání prodejen o nedělích a svátcích. Nejen na tyto problémy musí v budoucnu reagovat komplexní zákonná úprava řešící problematiku potravin v Česku. Za jejím vznikem však musí stát odborníci z oboru, nikoliv politická reprezentace. Ta se doposud soustředila jen na některé jednotlivosti a nedomýšlela finální dopady svých rozhodnutí. Negativní vliv to přitom ve většině případů bohužel mělo na české obchodní sítě.

Roman Mazák, předseda Družstva CBA CZ