Patrik DudaDnes už není běžné, aby obchodníci hutní materiál nabízeli se ztrátou, jen aby ho prodali a dokoupili zpět za nižší ceny. Spotřebitele klesající ceny těší, prodejce pochopitelně naopak. Když nakupujete materiál, který prodáváte s pěti až desetiprocentní marží a cena vám o 20 % klesne, není to příjemné. Ocel je nezbytný materiál pro moderní svět. Přitom jejich výrobců je čím dál méně. Ať už kvůli špatné ekonomické, nebo ekologické situaci v západním světě příliš nových oceláren nevzniká. V Číně je ocelářský průmysl na obrovském vzestupu oproti ostatním zemím. Vytváří si tak ohromně silnou pozici ve světě. Hrozí nám do budoucna stejná závislost na oceli obdobně jako v současné době na ruském plynu? A kdy dosáhnou ceny hutního materiálu svého dna? Na tyto otázky, ale nejen na ně, odpověděl prodejce hutního materiálu a CEO společnosti Atreon, s.r.o., Patrik Duda.

Silná průmyslová základna má zásadní význam pro hospodářský růst Evropy, zachování udržitelných pracovních míst a konkurenceschopnost na světových trzích. Jak si starý kontinent v ocelářském průmyslu vede?

Silné ocelářství tvoří základ mnoha průmyslových hodnotových řetězců, například v automobilovém průmyslu. Roční obrat ocelářského odvětví v EU činí 166 miliard eur, vytváří 1,3 % HDP unie a poskytuje 328 000 přímých pracovních míst, a ještě větší počet nepřímých a závislých pracovních míst. Evropské ocelářství se vyznačuje moderními, energeticky a CO2 účinnými závody, které produkují výrobky s vysokou přidanou hodnotou. A výrobky pro světový trh založené zejména na vynikající síti pro výzkum a vývoj. Evropská unie ročně vyprodukuje v průměru 170 miliónů tun surové oceli. Po Číně je však stále až druhým největším výrobcem oceli na světě. Jak víme, výroba oceli není úplně eco-friendly. A to má samozřejmě velký vliv na její cenu. Pokud máte produkovat ocel v zemi, kde se ekologie natolik hlídá, je těžké produkci škálovat. Například Čína je v tomto však opakem.

Navzdory silnému potenciálu ocelářského průmyslu EU se jeho konkurenční postavení na světovém trhu v posledních letech zhoršilo. Co to způsobilo?

Nedávné hospodářské zpomalení v rozvíjejících se ekonomikách mělo od roku 2014 negativní dopad na celosvětovou poptávku po oceli. Nadměrná výroba oceli vedla k dramatickému růstu vývozu, destabilizaci světových trhů s ocelí a poklesu cen oceli na celém světě. Tržní ceny některých ocelářských výrobků se v důsledku prudkého nárůstu objemu propadly až o 40 %. Některé třetí země reagovaly zavedením obchodních omezení a jiných forem obchodních překážek. Nadměrná kapacita navíc vyvolala bezprecedentní vlnu nekalých obchodních praktik, které narušují rovné podmínky v celosvětovém měřítku. Ty přenášejí břemeno globální nadbytečné kapacity neúměrně na evropské výrobce a jejich zaměstnance. Přijde mi zajímavé, že ve světě je trend oceláren spíše na poklesu. Jinými slovy, některé ocelárny kvůli špatné ekonomice nebo ekologii končí. A nových moc nevzniká. To vytváří spousty otázek, co bude s ocelí za pár desítek let.

Čína má ocelárenský průmysl na obrovském vzestupu. Vytváří si tak neskutečně silnou pozici ve světě. Čím to, že je tak napřed?

Od roku 2007 se produkce oceli v Číně zdvojnásobila a v Evropské unii o pár desítek procent naopak klesla. Není výjimkou, že si Čína získává v některých částech průmyslu svoji dominanci. A stejně tak je to i ve výrobě oceli. Aktuálně Čína vyprodukuje více než polovinu světové oceli, což je obrovská dominance. Loni vyprodukovala 980 000 tun oceli. Propast mezi Čínou a ostatními zeměmi je opravdu velká. Obecně vidíme, že v Evropě nové ocelárny příliš nevznikají. Pokud dochází k nějakým transakcím, tak jsou to spíše velké holdingy kupující už fungující ocelárny, které například renovují. Zatímco v Číně se staví ocelárny nové. Rozhodně nám tedy do budoucna hrozí závislost na oceli ze zahraničí. Tento trend je jednoznačný. Na druhou stranu to částečně řeší antidumpingová cla na některou ocel z Číny. Zajímavostí je, že běžná konstrukce z čínské oceli v České republice není příliš oblíbená. A takřka se s ní nesetkáte. Výhodou je, že máme vlastní ocelárny a mnoho dalších v blízkém okolí, v Maďarsku, na Slovensku atd. Jak to bude vypadat v budoucnu, je však otázkou.

Strádající prodejci mají mimo jiné vliv na stavební a zpracovatelské firmy. Jak jsou na tom momentálně ceny hutního materiálu?

Pro takové firmy je snižovaní cen hutního materiálu výhodné. Když už nejdou dolů ceny energií, tak alespoň materiálu. O firmách, které by mohly parazitovat na zdražování, se teď už však hovořit nedá. Materiál momentálně sice trochu povyskočil, ale není to nic razantního. Cena se postupně stabilizuje. Stále však lítá nahoru dolů, dokud si opět nenajde optimální střed. Cena hutního materiálu od dubna 2022 klesá. Bylo to krátkodobě dost vyšponované kvůli konfliktu na Ukrajině. Teď si hledá svoje dno. Já věřím, že výrazněji materiály už dolů nepůjdou. To by se ocelárnám při dnešních nákladech na energie moc nevyplatilo.

Proč začala cena nedávno zničehonic tak stoupat?

Cena oceli na přelomu let 2020 a 2021 začala enormně růst kvůli celosvětové pandemii. S odeznívající pandemií se začalo více utrácet, čímž vznikla i větší poptávka po výrobcích z oceli, a to logicky ovlivnilo ceny. Další faktor byl, že během pandemie byla výroba pozastavena. Spustit produkci pozastavené vysoké pece není úplně levná záležitost. Tak si představte situaci, kdy je kvůli pandemii spousta oceláren pozastavených, pandemie následné skončí, a všichni chtějí utrácet peníze.
V současnosti je situace taková, že je po­ptávka po oceli výrazně vyšší. A k tomu jsou kvůli znovuobnovení výroby vyšší i náklady na výrobu. Tyto faktory skokově ovlivnily cenu oceli. Takové situace logicky ocelárny využily a téměř celý rok 2021 se takto ceny šponovaly. Ke konci roku 2021 přišla logická korekce, kdy se trh přesytil, cena klesla a začala se stabilizovat. Nikdo však nečekal, že v únoru 2022 přijde konflikt na Ukrajině, který jednak částečně pozastavil produkci oceli z Ukrajiny a zároveň opět výrazně zvýšil poptávku především o specializovanou balistickou ocel. Sám si pamatuji, že tato balistická ocel prostě nebyla sehnání. Když se objevila, okamžitě jsem koupil poslední kamion této oceli v ČR.

Zažíváme momentálně změnu trendu, nebo je to jen lehký výkyv?

Scénář z roku 2020/2021 se opakoval. Jen z trochu jiných důvodů. Nyní jsme v situaci, kdy si trh hledá své dno, jak jsem naznačil. Cena teď velmi spadla. V nejvyšším bodě se běžná ocel prodávala třeba i za 50 kč/kg. Nyní se prodává zhruba za 28 kč/kg. Od dubna 2022 cena jenom klesá. Ke konci roku 2022 se cena lehce odrazila. Je však otázkou, zda je to změna trendu, nebo jen lehký výkyv a cena se bude dále snižovat. To bude přímo ovlivněné tím, jak se bude vyvíjet celkově ekonomická situace ve světě. Jestli bude recese pokračovat, je pravděpodobné, že i cena oceli bude klesat, nebo bude minimálně stagnovat. Stavební a zpracovatelské firmy sázejí na to, že bude cena chvíli stagnovat, protože osm měsíců jen klesala. Nějaká korekce je tudíž přirozená. Silně pochybuji, že bude cena výrazněji růst, takže se spíše přikláním k tomu, že bude cena buď stagnovat, nebo dlouhodoběji lehce klesat. Spíše ale věřím v směr pouze s lehkými výkyvy. Jakožto prodejce oceli silně doufám, že nás už žádné poklesy nečekají.

Je podle vás český zákazník s trhem hutního materiálu u nás spokojený?

V businessu, kde jsem se pohyboval předtím, jsem si musel každého zákazníka opravdu zasloužit, o každého bojovat. V obchodu s hutním materiálem mi skoro připadá, že baťovské pravidlo „Náš zákazník, náš pán“ platí naopak. O zákazníky není nouze a prodejci se chovají arogantně. Skoro jsem nevěřil vlastním očím, že tak velkou mezeru na trhu dosud nikdo neobsadil. Rozhodl jsem se tu příležitost využít a změnit tento trh k lepšímu. Typický zámečník objednává několik různých materiálů. Málokdy se mu povede, aby mu je všechny nabídl jeden dodavatel. Takže musí brát minimálně ze dvou zdrojů. Náš sortiment je velmi komplexní, a i to, co nemáme na webových stránkách, vždycky umíme sehnat. Další naše silná stránka je cena. Určitě patříme k nejlevnějším na trhu. Velkoobchodním zákazníkům při objednávkách minimálně v jednotkách tun nabízíme totéž. Jen se více hraje na cenu. I v tom jim umíme vyjít vstříc.

Máte v paměti začátky společnosti Atreon?

Vznikla těsně po tom, co začal konflikt na Ukrajině. A já se s naší firmou rozhodl Ukrajině pomoci prostřednictvím výroby balistických ocelových plátů. Naštěstí jsem měl kolem sebe spousty zkušených známých ze zbrojního průmyslu. Velmi rychle jsme sehnali totálně nedostatkovou balistickou ocel. Vykoupili jsme veškeré zásoby, které jsme v ČR byli schopni sehnat. Náš samotný výrobek byl však pouze polotovar, který pak byl jen dalším článkem k dotáhnutí do finální podoby. A právě zde se zrodil nápad Atreon, prodej hutního materiálu. Když jsem zjistil, jak funguje trh s hutním materiálem, nemohl jsem tomu uvěřit. Doslova jsme museli prodejce prosit, aby nám něco prodali. Díky tomu jsem si uvědomil, jaká příležitost je zlepšit tento trh. Zároveň, oproti mým jiným podnikatelským nápadům, je toto relativně konzervativní business. Proto jsem se rozhodl využít svůj časem získaný kapitál a jít „all in“. Začal jsem tedy vybírat všechny svoje investice. Prodal jsem byty (zbývá mi jich už jen šest, které ještě nabízím). Vybral jsem crypto. A prodal sporťáka. Místo toho jsem koupil dodávky, spousty železa a dalších hraček. Jak tohle dopadne, uvidíme později.

V 19 letech jste začal v pozici finanční poradce. Co vám tato práce dala do profesního života?

Ve 21 až 23 letech jsem začal levně kupovat byty na Ústecku. Ne v ghettech, ale normální pěkné byty. Koupil jsem jich 34. O rok později jsem vstoupil do online businessu, a dostal se tak k projektu Naughty Harbor, který jsem založil ve
27 letech. Ten vlastním dodnes. Ve zmíněném projektu jsem se naučil fungovat v e-comerce. A to díky e-shopu, který vedeme. Ač je to relativně malý trh, povedlo se nám stát se jedničkou a udělat z toho relativně pěkně výdělečný projekt. Ve 29 letech jsem hledal další výzvu. A úplnou náhodou se dal dohromady s partou tří kluků, kteří se zabývali průmyslovou robotikou a výrobou. Rozhodl jsem se s nimi rozjet společný business. Po čtyřech měsících snažení jsem si však uvědomil, že to nebyla správná volba týmu. I když jsem v průmyslu neměl žádné zkušenosti, rozhodl jsem se tedy projekt rozjet sám. Jako jediný společník. A začít na zelené louce. Přizval jsem svého výborného kamaráda Jirku Vyskočila, který je technicky zaměřený, je houževnatý a má cenné zkušenosti. On nyní řídí firmu po technické stránce. Já po té strategické a obchodní.

za rozhovor poděkoval Pavel Kačer