Jiří JemelkaPodnikat jako živnostník může být skvělý start samostatné kariéry. Začala tak cesta mnoha slavných českých firem, které si vybudovaly jméno nejen v tuzemsku, ale i za hranicemi. Jenže touží-li podnikatel po tom, aby vytvořil velký podnik, měl by po­dle Ing. Jiřího Jemelky, MBA, zakladatele a majitele JPF Czech s.r.o., zvolit jiný přístup k řízení.

Vy sám jste jako živnostník začínal. Proč si myslíte, že je zrovna živnostenský přístup pro podnikání spíše rizikem?

Začínal jsem tak před dvaceti lety. Tehdy jsem ještě nebyl ve světě businessu příliš ostřílený hráč a hlava mi přímo přetékala nápady. Živnost vám dává poměrně dobrý rozlet, můžete si osahat oblast podnikání z různých stran. Uvede vás do toho, co znamená podnikat v malém a být zodpovědný sám za svou aktivitu. To se v běžném zaměstnání naučit nemusíte. Plně ve vašich rukou je veškerá administrativa, provozní aktivity, marketing, organizace, obchodní vztahy. Živnost považuji za prima tréninkovou dráhu. Jsou to první krůčky, než se vydáte do opravdového podnikání se všemi náležitostmi. Otestujete vlastní síly, máte plnou kontrolu nad tím, co se s vaší miniaturní firmou děje. Nemyslím si tedy, že být živnostníkem je cíl, ale spíše cesta. Když máte ale vyšší ambice, začne vás živnostenský postoj k podnikání spíše zdržovat a rozptylovat.

V čem přesně může podnikatele brzdit?

Jako živnostník si za vše zodpovídáte sám a vše také sám koordinujete. Tím zpravidla podnikatel přichází o čas a energii. Když vycházím ze svých zkušeností odborníka na executive interim management, to hlavní, čemu se musí businessman (nebo businesswoman) věnovat, je především vize, strategické plánování a rozvoj. Podnikání je totiž ve skutečnosti dynamický proces a jakékoli ustrnutí vás připravuje o výhody. Už z principu věci tedy ustrnout znamená firmu odsuzovat k úpadku. Když jste ale zavaleni dílčími povinnostmi, o něž by se měli ve firmě starat další kolegové, které obvykle nevyhnutelně naberete, když se vám začne dařit a rozrůstáte se, nemůžete se chovat jako majitel ke svému podniku vůbec zodpovědně. Odbíháte od podstaty podnikání k mikromanagementu a nedokážete vyjít ze své bubliny každodenních povinností.

A nestačí tedy přijmout jen nové lidi?

Ano i ne. Další lidé jsou vítáni. Ale pozor, měli by být kompetentní. Živnostníci se často snaží potřebě rozvoje týmu vyhovět prostřednictvím rodinných příslušníků. To může a nemusí být vhodná cesta. Dcera může být, i když s minimem počátečních zkušeností, nakonec zručná v péči o zákazníky, teta v oblasti expedice a brácha ve finančním hospodaření. Ale taky se může stát, že pro samý les živnostník nevidí stromy a naprosto mu uniká, že jeho dceru ta práce absolutně nenaplňuje. Nebo že by bráchovi, i když to s čísly umí, šel daleko lépe marketing. Když přemýšlíte o zaměstnancích, musíte nabrat takové, kteří jsou pro danou oblast a úkoly vhodní, kteří je chtějí dělat a budou se učit. A pak už je jedno, zda budou z rodiny, najdete je mezi přáteli, na Linked­Inu, nebo se vám přihlásí přes inzerát.
A teď ta druhá část rovnice. Když už na něco lidi přijímáte, musíte jim taky svěřit zodpovědnost a jasně si to ve vaší malé firmě musíte zorganizovat. Za co kdo zodpovídá a kam sahají jeho pravomoci. Majitel společnosti nemůže fungovat jako opatrovník.

Co se děje, když to tak není?

Pak se stává, že pracovníci, a to je všeobecná tendence doby, nebo možná i pozůstatek minulosti, od zodpovědnosti budou dávat ruce pryč. Každý z týmu bude chtít do detailu posvětit každou drobnost. A o to je to horší! Od článku na blogu přes post na sociálních sítích až po značku mýdla na toaletách. I když zaměstnáváte tým, v důsledku děláte práci za něj. To je špatně. To je jeden extrém. Lepší není ani situace, kdy svému týmu svěříte úkol, a přestože je splněn dobře, kritizujete postup a způsob, jakým toho bylo dosaženo. Vaše představa nemusí být nutně lepší než způsob, kterým se k tomu postaví daný zaměstnanec. Jestli lidem budete takto přistihovat křidýlka, rozvoje podniku se nedočkáte. Místo zkušených orlů si budete v hnízdě chovat takové jedince, kteří kvůli vaší praxi zakrní.

Kam takové jednání vede?

Do problémů. Důsledkem obou přístupů budete zahlceni mikromanagementem, který ještě nikdy k velkým věcem nevedl. Pravděpodobně také nastanou personální potíže. Tyto přístupy jsou sebezničující. Je to rakovina každého businessu.

Dá se to napravit?

Pro každého podnikatele mám jednoduchou radu. Představte si, že tu vaši malou firmu o pěti nebo deseti nebo střední o dvou stech lidech vedete tak, jako byste vlastnili podniků pět. Jedině tak se můžete k firmě chovat natolik zodpovědně, že se při rozvoji neztratíte v každodenních záležitostech.
Když jde o vývoj produktu, tak to necháváte na komunikaci marketingu a produktového oddělení. Očekáváte prezentaci výsledků. Kladete dotazy, máte připomínky, chcete slyšet podložené argumenty. Ale neděláte za své lidi jejich práci. To samé se děje při přípravě na přechod k nové logistické službě nebo v případě rozhodování o vstupu na nový trh.

Zdá se ale, že podnikatel se sice zbaví nějakých výkonných povinností, avšak konečná rozhodnutí v těchto běžných záležitostech stejně leží na něm...

Viděli jste už někdy majitele pěti firem, v níž by tento člověk zároveň dělal výkonného ředitele? Já ne. Když se máte k podnikání postavit podle mého doporučení, dřív či později budete potřebovat svého CEO, který bude za běžné exekutivní záležitosti zodpovídat a bude o nich podle nastavených strategií rozhodovat. Role majitele a ředitele by měly být vždy oddělené. Z principu. Je to osvobození pro majitele a výhra pro firmu.

Mohl byste tedy shrnout, jak by se měl majitel života firmy účastnit, aby se jeho společnosti dařilo?

Vedle toho, že se stará o rozvoj a směřování podniku, dává mu nějakou vizi a řeší s nejvyšším vedením výsledky, výkon, pozici na trhu a zásadní otázky firemní budoucnosti, což je mimo jiné často také otázka produktového vývoje, apod., má ještě jednu výsadu. Může využít svého potenciálu a starat se o zaměstnance způsobem, který aktivuje firemní potenciál. Zkrátka jako kvalitní lídr, který rozumí firmě a lidem v ní, dokáže je pochopit i motivovat. A tím ze své firmy udělá lovebrand na straně zaměstnanců, organizaci, která se nejen bude dobře vyjímat v životopise, ale zaměstnanci ji také mají rádi.

ptala se Kateřina Šimková