Dvoudenní zasedání americké centrální banky (Fed) a následně čtvrteční setkání evropských centrálních bankéřů v německém Frankfurtu lze bezpochyby považovat za klíčové události tohoto týdne.

Prezident Evropské centrální banky (ECB) M. Draghi svým projevem v minulém týdnu pořádně rozvířil spekulace ohledně dalších kroků měnové autority ke snížení tlaku na společnou evropskou měnu a státní dluhopisy jihoevropských zemí. Zároveň si však na sebe svými výroky upletl pověstný bič v případě, že by návrhy ECB nebyly finančními trhy hodnoceny jako dostatečné. A k něčemu podobnému tento čtvrtek došlo. Draghi na čtvrteční tiskové konferenci totiž nepředstavil žádné konkrétní nástroje a jeho výroky měly spíše neurčitý, až vyhýbavý charakter, což také prezident v následných komentářích pořádně schytal. Na obhajobu Draghiho je však nutno podotknout, že jeho situace je neskutečně obtížná. Ital nemá tak silnou pozici jako jeho americký protějšek Bernanke, musí daleko více manévrovat a tlaky na jeho osobu jsou pro běžného smrtelníka stěží představitelné. Navíc, ačkoliv si to málokdo uvědomuje, ECB je v současnosti jedinou institucí, která ještě může udržet projekt eurozóny a společné evropské měny pohromadě.

Co se týče nastíněných kroků ze strany ECB, jsou zatím takové, že je centrální banka připravena k nákupu státních dluhopisů, ale jen v případě, že dotyčné země nejdříve oficiálně požádají o finanční pomoc. Jak by tedy takový postup vypadal ve skutečnosti? Podotýkám, že je to jen jedna hypotetických možností, přičemž variant je celá řada. Dotyčná země oficiálně požádá o finanční pomoc, kterou dostane z evropského záchranného fondu ESM (v případě, že v Německu dojde k jeho ratifikaci). Ten bude mít status banky a bude se tak moci účastnit emisí státních dluhopisů na primárním trhu. ECB poté tyto dluhopisy od Fondu odkoupí. Fond tak bude disponovat novými eury a ECB bude mít v bilanci dluhopisy. Jedná se v podstatě o nekrytý tisk peněz ze strany ECB, tedy něco co bylo dlouhá léta oficiálně tabu a zcela v rozporu se zásadami centrálního bankovnictví. Časy se však mění a nová doba si žádá staronová opatření. Nebudeme si nic namlouvat, tisk peněz je stále populárnější. Tiskne Fed (americká centrální banka), BoJ (japonská centrální banka) a králem objemu v porovnání s velikostí ekonomiky je v posledních letech BoE (centrální banka Spojeného království). ECB se navzdory nesouhlasu Německa jen přidá do party.

Zbylé události týdne neměly na finančních trzích zdaleka takovou odezvu. Zasedání Fedu se obešlo bez překvapení. Další tisk peněz se stále odkládá, možná na září, možná na pozdější termín. Předstihové indikátory i tvrdá data z reálné ekonomiky v Evropě i v USA vykazují i nadále zhoršující se tendence. To samé platí i pro Českou republiku. Marginální zvýšení hodnoty indexu nákupních manažerů či meziroční růst maloobchodních tržeb těsně nad nulu nelze rozhodně považovat za obrat k lepšímu. Toho si je velice dobře vědoma i Česká národní banka, která na čtvrtečním zasedání zhoršila výhled růstu ekonomiky pro rok letošní i příští. Zároveň prognózuje i slabší kurz koruny pro následující roky.

Na devizovém trhu byl až do čtvrtečního zasedání ECB relativní klid. Ve vztahu k euru koruna v tomto týdnu hledala síly na útok k silnějším úrovním a obchodovalo se v pásmu 25,20 – 25,40 CZK/EUR. Právě hladina 25,20 představuje pro korunu silnou bariéru. Pokud však bude překonána je cesta k hranici 25 CZK/EUR volná. Při pohledu na vývoj zbylých středoevropských měn je velice pravděpodobné, že k tomu co nevidět dojde. Vůči dolaru je situace jiná. Kurz se prioritně odvíjí od obchodování na hlavním měnovém páru USD/EUR a tam to s eurem již několik měsíců nevypadá vůbec dobře. Pravděpodobnost korekce společné evropské měny se však zvyšuje a tak by se americký dolar za méně než 20 korun mohl stát v srpnu realitou.

Miroslav Novák, analytik společnosti AKCENTA CZ