Naráží tu na sebe dva různé přístupy k řešení nadměrného zadlužení některých evropských zemí. Je to názorová válka severu proti jihu. Němečtí politici se domnívají, že Řecko, Portugalsko a další země jsou zodpovědné za extrémní zadlužení svých veřejných financí a měly by za ně nést odpovědnost – tedy začít masivně šetřit nebo v nejhorším případě i opustit eurozónu.
Jižní část názorového spektra, mezi kterou po příchodu nového guvernéra Itala Draghiho už částečně patří i Evropská centrální banka, naopak zastává názor, že by evropské instituce (nově vznikající Evropský stabilizační mechanismus nebo právě ECB) měly dotčené země podporovat a částečně i ručit za jejich závazky (vydáním společných evropských dluhopisů).
Jako všude i zde platí, všeho s mírou. Vysoké úroky, které musí zadlužené země platit za to, aby si mohly dále půjčovat na trhu, na ně působí jako bič – nutí je k úsporným opatřením. V tom lze s tvrdými německými výroky souhlasit. Na druhou stranu trhy mají tendenci k přestřelování a v uplynulých měsících jsme byli svědky opravdu vysokých výnosů ze španělských či italských dluhopisů (o řeckých nemluvě). Určitá ochrana zadlužených vlád a jejich pokladen je proto na místě.
ECB jim může dát čas tím, že bude dočasně nakupovat jejich dluhopisy a tím snižovat jejich výnosy. Nelze to však dělat donekonečna. Jednak by to spustilo obrovskou inflaci a rovněž by se ztrácel onen výchovný efekt a další země by se bez obav pustily také do zadlužování, protože by se nebály jeho dopadů.
O tom, jak mocný nástroj má v rukou Evropská centrální banka, jsme se mohli přesvědčit koncem července. Stačilo silné prohlášení guvernéra Draghiho a výnosy dluhopisů problémových zemí se vydaly prudce dolů a v příznivém trendu pokračují i v srpnu. Desetiletý španělský dluhopis se pohybuje bezpečně pod 7 %, italský pod 6 %. V souladu s tím naopak mírně vzrostl výnos desetiletého německého bundu (aktuálně na 1,5 %).
David Kufa, Conseq Investment Management, a. s.
Otevřít PDF
Otevřít PDF
