Olympionici a další vrcholoví sportovci po ukončení kariéry začínají svou profesní kariéru s často velkým zpožděním. Co si přinášejí do pracovního života ze sportu pozitivního, a co je naopak brzdí v rozletu?

„Často se setkáváme s  tím, že sportovec díky nedostatku pracovních zkušeností a neznalosti pracovního trhu působí nejistě a má nízké sebevědomí. Pomáháme mu pracovat s  jeho přednostmi a dovednostmi a prakticky ho obeznámíme s trhem práce.  Radíme, jak se připravit na pohovor, kde a jak správně hledat práci či jak oslovit zaměstnavatele,“ říká Martin Schneider z personálně-poradenské společnosti McROY Czech.

Kariéra vrcholového sportovce obvykle končí, když dosáhne 30 let, někdy i později. Začínají se poohlížet po práci, oproti svým vrstevníkům má asi deset let zpoždění ve vstupu do profesního života.

„Zdaleka ne všichni sportovci jsou na konci aktivní kariéry finančně zabezpečení a najednou se musí rozhodnout, čemu se budou věnovat dále.  Nemají žádné pracovní zkušenosti ani návyky a v tom spočívá jejich největší nevýhoda na startu pracovní kariéry,“ říká Martin Schneider.

Ze sportování si však do pracovního života přinášejí i pozitivní věci.  Vrcholoví sportovci se často vyznačují vytrvalostí a houževnatostí. Mají vysokou disciplínu a sport je naučil překonávat překážky a prohry. „Tyto vlastnosti jsou jejich velkou devizou v pracovním životě,“ uvádí Martin Schneider.

Kolektivní sporty si žádají větší týmovou spolupráci a disciplínu, která je vhodná například v projektovém řízení. Naopak sportovci z individuálních sportů se lépe uplatňují na samostatných pozicích či v soukromém podnikání, k němuž se řada sportovců přikloní. Některým se v podnikání daří, jiní končí jako neúspěšní podnikatelé. Známé jsou i případy, kdy sportovci špatně investují své prostředky vydělané sportováním.

Někteří sportovci po ukončení své aktivní kariéry zůstávají u sportu jako trenéři nebo funkcionáři.  To se zdaleka netýká všech. Většina se musí začít starat o obživu jiným způsobem.

Sportovci by se měli začít připravovat na kariéru po sportování co nejdříve. Výhodu mají ti, kteří kariéru spojují se vzděláváním a myslí dopředu na „zadní vrátka“. „Jakmile se blíží věku, kdy ukončí sportovní kariéru, vyplatí se, když tak zvaně rozhodí sítě. Měli by využít své kontakty, mluvit o své budoucí kariéře se sponzory, přemýšlet o tom, co chtějí, co je baví a s dostatečným předstihem se zajímat o pracovní příležitosti,“ říká Martin Schneider z personálně-poradenské společnosti McROY Czech.

Málokterá firma se při náboru vysloveně zaměřuje na vrcholové sportovce. Personalisté se však při pohovorech ptají na mimopracovní aktivity. Když se uchazeč o práci aktivně věnuje sportu, dá se očekávat, že bude cílevědomý, bude mít aktivní přístup k životu, bude lépe odolávat stresu a bude mít smysl pro fair play. A to jsou vlastnosti, které firmy u svých pracovníků oceňují.

(tz)