„Uvidíme ve čtvrtek.“ Právě to byla paradoxně nejčastější věta, která od odborníků zaznívala na úterní pracovní snídani věnované odpadovému hospodářství v České republice. Právě ve čtvrtek 12. ledna totiž bude Legislativní rada vlády ČR projednávat klíčovou legislativní úpravu tuzemského odpadového hospodářství, konkrétně dvou předpisů (novela zákona o odpadech + nový zákon o výrobcích s ukončenou životností), a určí tak, zda Česká republika zůstane skládkařskou velmocí, nebo se stane moderní ekonomikou s tlakem na vysokou míru využití odpadu.

Na akci, kterou organizovalo Centrum ekonomických a tržních analýz ve spolupráci s časopisem Trade-off, vystoupili Jaromír Manhart (Ministerstvo životního prostředí), Jan Mraček (Hospodářská komora ČR) a Aleš Rod (Centrum ekonomických a tržních analýz).

Jaromír Manhart z Ministerstva životního prostředí ČR upozornil na to, že hlavním cílem zákona o odpadech je zvýšit podíl recyklace a využití odpadů a též zvýšit vymahatelnost práva v odpadovém hospodářství. V České republice končí každý rok na skládkách zhruba polovina komunálního odpadu (2015: 47 % z 5,3 milionu tun komunálního odpadu). Vysoký podíl skládkování, tedy zahrabání odpadu do země bez dalšího využití, není v souladu se závaznými cíli materiálovéího využítí odpadů, které členským zemím stanovuje Evropská unie. Od roku 2020 bude Česká republika muset plnit cíl 50 % materiálového využití komunálního odpadu (povinný cíl recyklace), od kterého jsme zatím relativně daleko (2015: 36 %).

Pokud nejdojde ke změně koncepce odpadového hospodářství prostřednictvím přijetí nové legislativy, hrozí českým veřejným financím sankce za nedodržení cíle v řádu 160 až 200 milionů Kč ročně. Z diskuse zároveň jasně vyplynulo, že změny v odpadovém hospodářství se zásadně nepromítnou do poplatkové povinnosti obyvatel ve městech a obcích – naopak, obcím bez nových zákonů shrozí skokové zdražení nákladů spojených s odpady v roce 2020! Cílem nové legislativy je tomuto zamezit a zvýšit využitelnost odpadu jakožto tržní komodity s pozitivní hodnotou. Tím se celý systém zefektivní, byť některé zájmové skupiny hájící současný stav se veřejnosti snaží vštípit opak. „Zákony nejsou náš výmysl, ale jsou výsledkem stovek hodin diskusí s různými partnery. Samozřejmě jsme ale naší aktivitou produdili spící draky, kteří hájí své ekonomické zájmy všemi prostředky. Uvidíme ve čtvrtek,“ uvedl Jaromír Manhart.

Jan Mraček z Hospodářské komory České republiky prezentoval pohled podnikatelů, kterých se mnohé normy připravovaných zákonů dotknou. „Právě proto jsme rádi byli intenzivním partnerem při jednáních o podobě legislativy,“ vysvětlil Mraček. Pro podnikatele je podle něho klíčové, aby v České republice panovalo stabilní a předvídatelné podnikatelské prostředí, které nebude působit zbytečnou administrativní zátěž dotčeným subjektům. Nové technologie zpracování odpadu vytvářejí v odvětví vysoký potenciál pro investiční projekty, ale pro jejich vznik je důležitá právě transparentnost a kontinuita regulace. „Uvidíme ve čtvrtek,“ dodal s úsměvem Mraček.

Ekonom Aleš Rod upozornil, že zachování statusu quo – tedy varianty nedělat nic – může ohrozit plnění závazných požadavků EU vůči českému odpadovému hospodářství, což bude znamenat náklady v podobě sančních odvodů z veřejných financí, a zároveň ohrozí možnost vybudovat včas potřebnou infrastrukturu na zpracování odpadů. Na konci této cesty čekají jen rostoucí náklady. „V hierarchii nakládání odpady následuje po prevenci vzniku a minimalizaci množství odpadů recyklace, pak energetické využití. Na to je třeba myslet a je dobře, že připravené zákony na to myslí,“ uvedl Rod a dodal, že některými jedinci protežované mechanicko-biologické úpravě odpadu chybí jiná ekonomická podstata než to, že nahrává subjektům aktuálně činným ve skládkování: „Každý, kdo hájí třasadla odpadu jakožto funkční a ekonomicky výhodnou alternativu recyklaci nebo energetickému využití odpadů, tak zároveň hájí zájmy nejméně efektivního způsobu nakládání s odpady – skládkování. Uvidíme ve čtvrtek.“

(tz)