Předat otěže rodinné firmy svému nástupci je pravděpodobně nejtěžší obchodní transakcí v životě podnikatele. Svědčí o tom fakt, že přestože jsou rodinné podniky jedním z pilířů evropské ekonomiky, přechod na druhou generaci jich zvládne jen asi třetina. U třetí generace se hovo-
ří již jen o 15 %, u dalších dokonce o pouhých 5 %.
Předávání rodinných podniků na další generaci je v Česku v současné době žhavé téma. Porevoluční léta totiž zplodila velké množství podnikatelů, kteří se pomalu dostávají do let, kdy začínají zvažovat odchod na penzi. „Mnoho z nich ale nemá jasnou představu o tom, komu podnik předat nebo kolik takové předání stojí času a energie,“ řekl Jiří Jemelka, ředitel společnosti J.I.P. pro firmy, jež působí na poli revitalizace zejména středně velkých podniků.
Rozhodněte se zavčas, předání firmy trvá
Aby bylo předání rodinné firmy úspěšné, je potřeba začít vše řešit s dostatečným předstihem. „Jen málo podnikatelů si plně uvědomuje, že firmu nelze předat ze dne na den, ale je to zdlouhavý proces, který zabere až pět let,“ vysvětlil Jiří Jemelka. Podle něj by si tak podnikatel, který o odchodu z pracovního života uvažuje, měl pevně stanovit, do kdy chce business předat, a vytvořit si k tomu náležitý časový plán.
Nástupce nemusí být nutně z rodiny
Vedle včasného předání podniku je stěžejní i otázka samotného nástupce. Termín „předání rodinného podniku“ samozřejmě svádí k tomu, že novým šéfem musí být zákonitě někdo z rodiny. „Není však výjimkou, že podnikatelé, ač mají rodinu náležitě rozvětvenou, nemají na svoji pozici vhodného kandidáta. Potomci buď o převzetí rodinného podniku nestojí, mají již svůj vlastní business, nebo k podnikání zkrátka nemají vlohy,“ vyjmenoval Jiří Jemelka důvody, proč musejí vhodného kandidáta podnikatelé často hledat mimo okruh příbuzných, a dodal: „Vhodného nástupce tak lze hledat v managementu firmy, mezi zaměstnanci, kteří jsou v podniku dlouhé roky a takříkajíc za něj dýchají.“
Oznamte a začněte předávat kompetence
Jakmile rozhodnutí o předání jednou padne, neměli by je majitelé již zpochybňovat. Důležité je své rozhodnutí oznámit lidem, kterých se změna vedení firmy týká. „Oznamte svoji volbu jak klíčovým zákazníkům podniku, tak i obchodním partnerům a zaměstnancům. Důležité je dát najevo, že na chodu podniku a vztahu k nim se s předáním otěží nic nemění,“ popsal Jiří Jemelka.
Stejně jako není vhodné otálet s oznámením o předání firmy, není proč čekat se zaučováním svého zástupce. S předáváním zodpovědnosti za chod podniku – samozřejmě od těch menších věcí – je dobré začít ihned. Dlouhé otálení může vyústit v situaci, kdy se podnikatel kontroly nakonec nevzdá vůbec. Po nějaké době, po roce či po dvou, je na místě dopřát si od podnikání delší pauzu. Ideální je dlouhá dovolená, při které se odcházející majitel firmy vyvaruje zbytečných telefonátů a neustálého dohledu nad denním chodem podniku.
Oddělte rodinné a firemní finance
Otázkou, kterou je před předáním firmy nutné vyřešit, je, jak se naloží s firemními penězi. Na odcházejícím majiteli často je, aby rozdělil firemní finance mezi potřeby rodiny, zaměstnanců a samotného podniku. Peníze určené na stáří rodiny, zabezpečení potomků či penzi zaměstnanců lze vložit například do k tomuto účelu založené nadace či v zahraničí oblíbeného svěřeneckého fondu neboli trustu.
Hlavně se nevracejte
Jakmile je podnik úspěšně předaný, neměl by do jeho chodu bývalý šéf již aktivně zasahovat. „Jakmile podnikatel jednou firmu opustí, už by se do ní neměl vracet. Zasahováním do vedení, či dokonce zpochybňováním rozhodnutí nové hlavy podniku podkopává její autoritu, a vlastně i svoje rozhodnutí. Vždyť nástupce si vybral sám,“ zakončil Jiří Jemelka s tím, že případné rady a výtky je dobré probírat v ústraní a mezi čtyřma očima.
(tz)