Jaká byla česká ekonomika v roce 2017? A jak si povede letos? Řada analýz a komentářů v případě roku 2017 srší superlativy. V hospodách se vedou řeči poněkud skeptičtější, ale tak už to bývá. O letošním roce mluví odborníci zdrženlivěji, opatrněji. Všichni bychom si však přáli, aby byl plný úspěchů, plný dobrých smluv, zakázek i včasných plateb na účtech. Jak je známo, nic však netrvá věčně. A sinusoidy jsou neúprosné. Naznačil to v rozhovoru pro náš časopis Ing. Vladimír Pikora, Ph.D., přední český ekonom, jednatel společnosti Next Finance, s.r.o.:

Myslíte si, že si loni česká ekonomika opravdu dobře vedla, nebo je to spíš naše poplácávání se po zádech v touze mít aspoň pár iluzí a doufat, že se něco zlepší?

Ne, není to jen náš dojem. České ekonomice se opravdu dařilo. V jednom kvartálu jsme mezičtvrtletně rostli dokonce nejrychleji v historii. Je to logické. Dařilo se skoro všem. Planeta jako celek zrychlovala. Ještě neznáme čísla za poslední kvartál, ale první tři kvartály byly moc dobré. Nám pochopitelně pomáhalo to, že nás jako lokomotiva tlačí Německo. Kdyby se Německu nedařilo, mohli bychom se stavět na hlavu a nedařilo by se nám. Takže to není až tak náš úspěch, ale úspěch celé planety.

Myslím, že rok 2018 už nebude tak dobrý jako rok 2017. Zima a jaro budou určitě excelentní, ale dříve či později musí přijít ochlazení. Není možné očekávat, že ekonomika zrychlí své tempo růstu, když už došli lidé. Všichni lidé, kteří chtěli pracovat, už pracují. Už není kde brát. V prosinci připadalo na jedno volné místo jen 1,29 uchazeče. To tu ještě nikdy nebylo. Zaměstnavatelé si už nemohou vybírat. Musí brát kohokoli, kdo vůbec nesplňuje předpoklady ke kvalitní práci. Před rokem připadalo na jedno místo 2,87 člověka a před dvěma lety 4,33. Pro dokreslení – průměr tohoto ukazatele od roku 1999 činí 9,27 člověka. Nyní jsme v extrémní situaci. Zaměstnavatelé na to mohou reagovat jen tím, že dovezou zaměstnance, nebo doplní výrobu modernější technologií, kde nejsou lidé potřeba, nebo nezvýší výrobu. Dovézt zaměstnance zní dobře, ale chtějí to udělat všichni a není odkud. Rekordně nízká nezaměstnanost je všude kolem nás. Německo má nejnižší nezaměstnanost od roku 1990. Je to typické pro většinu vyspělých zemí. V Japonsku mají nejnižší nezaměstnanost za 40 let. Můžeme dovážet jen ze zemí, kde ještě není v populaci rozšířená gramotnost, a to není pro průmysl moc zajímavé. Technologie znějí také dobře, ale nezavedou se přes noc. Nejjednodušší je odmítat nové zakázky, což je přirozená bariéra růstu. Ekonomika narazí na své možnosti.

Podle čeho lze předvídat, jak si firmy povedou letos?

Většina českých firem vyváží. Povede se jim podle toho, jak se povede jejich zákazníkům v Evropě. Těm se zase povede podle toho, jak se povede Americe. Ta už ztrácí dech. To je hlavní predikční nástroj. K tomu se přidávají ryze domácí faktory, jako jsou situace na trhu práce, hospodářská politika vlády (hlavně nové administrativní buzerace a změny daní), pak to je pochopitelně politika centrální banky. Čím vyšší budou úrokové sazby, tím silnější bude koruna. Měnové podmínky v ekonomice se utáhnou a firmám se bude hůř dýchat.

Centrální banka avizuje několikeré zvýšení sazeb, vláda je nejistá, situace na trhu práce se pro firmy nezlepší, takže výhled pro podniky není moc růžový. Dobré je pouze to, že domácnosti jsou optimistické. Jsou ochotny se ještě více zadlužit, což nevítám, ale na druhou stranu peníze pouští dál a vytváří ohromnou poptávku. Krize je proto v první polovině roku nereálná. O druhé polovině roku však nemluvím.

Budou i nadále příznivé podmínky pro kupování a prodávání firem, například v důsledku generační výměny majitelů?

Makroekonomické prostředí je nyní tak dobré, že už nemůže být lepší. Těžko najít lepší čas na prodej firmy. Vše je rekordně drahé. Akcie jsou na rekordech, nemovitosti jsou na rekordech, dluhopisy jsou na rekordech. Investoři mají peníze a ochotu nakupovat. Z toho tedy plyne, že bych raději prodal dnes než za rok. To, že původní majitelé firem míří do důchodů, ještě automaticky neznamená, že musí firmu prodat. Mohou ji vést manažeři pro jejich děti. Kdybych já nyní uvažoval o důchodu, tak bych si alespoň sondoval trh. Možná bych dostal takovou nabídku, která se neodmítá. Myslím, že prodej firmy může být vzhledem k tahanici o dědictví pro rodinu nakonec lepší.

Podle některých odborníků se loni vyplatilo hodně kupovat byty jako investici, naopak zlato šlo dolů. Co lze čekat v roce 2018?

Nechci hodnotit rady jiných. Obecně cizí názory moc nesleduji právě proto, abych se jimi nenechal ovlivnit. Mohu říct jen tolik, že ceny nemovitostí loni velmi rychle rostly. Podle mě jsme se v mnoha případech dostaly nad rozumnou cenu. Myslím, že už u nás máme opět bublinu. V takové situaci je obezřetné prodávat. Myslím, že zde platí jednoduchá logika: nakupuj levně a prodávej draze. V rámci nemovitostí jsou podle mě v obecné rovině zajímavé jen pozemky a jen některé. O zlatu platí přesný opak. Dnes, kdy se tu bavíme, stojí unce zlata 1349 dolarů. Její cena tedy už roste, protože dvousetdenní průměr činí jen 1232 dolarů. Jenže má ještě potenciál k růstu. O zlatu platí, že je tím výš, čím je hůře. A když bylo v poslední krizi opravdu špatně, tak stálo více než 1800 dolarů a dvousetdenní průměr byl kolem 1500 dolarů. To se v porovnání s bitcoinem může zdát jako zanedbatelné zhodnocení, jenže lidstvo v dějinách nepoznalo nic opravdu bezpečnějšího než zlato. Bitcoin je naopak velmi rizikový a nestabilní. Bitcoin může za rok propadnout na desetinu ceny. To si u zlata neumím představit. Krize dříve či později přijde a to bude čas pro zlato.

Příležitostí pro nově vznikající firmy odvážných podnikatelů by mohl být business týkající se ochrany a zlepšování životního prostředí, tedy i hospodaření s vodou, zapojení se do projektů smart city či uplatňování nanotechnologií třeba v běžném životě domácností. Je v České republice dost kapitálu na takové projekty?

Kapitálu je rekordně hodně. Nikdy ho nebylo více. Jen není dost dobrých nápadů. Nápad založený na dotaci umí udělat každý, ale opravdu komerčně udržitelný projekt je vzácný. Mnoho politiků si myslí, že když vytvoří nějaký fond, tak to vyřeší. Myslím, že to tak není, jen podpoří neživotaschopný projekt. Rozhodně bych proto žádné fondy pro nové technologie a životní prostředí nevytvářel. Maximálně bych byl ochoten kývnout na dočasné odpuštění daní.

Večer si čas od času pročítám názory T. Bati na řízení firem. Patří tam časté úvahy o morálce, slušnosti, dobrých mezilidských vztazích. To je stále silné téma. Jak dnes souvisí morálka s úspěchem?

Myslím si, že spojovat úspěšné podnikání s morálkou je ve střední Evropě jen přáním. Znám mnoho extrémně bohatých lidí, kteří podle mne rozhodně morální nejsou. Dokonce si myslím, že v postkomunistických zemích jsou morálka a extrémní bohatství slučitelné jen vzácně. To rozhodně neznamená, že když někdo vydělá miliardu, tak ji musel ukrást, ale až příliš často to bývá na hraně.
V zemích, které mají kontinuitu, je to něco jiného. Když má někdo bohaté předky po staletí a žije v zemi, kde je vlastnictví nedotknutelné, jako je třeba Británie, tak můžete dělat investice, kde nehledíte na výnos, ale na společenské blaho. Podle mě takto se ale musíte narodit. Pokud jste v dětství jezdili v trabantu, tak i když máte dnes miliardy, většinou už navždy uvažujete jinak, business je pro vás svatý a charitou se často snažíte jen koupit čistější svědomí.

Next Finance má stále výborný zvuk, mnoho firem se na vaše metody i výsledky práce spoléhá. Co vám loni udělalo velkou radost?

Možná to bude znít divně, ale za svůj úspěch považuji to, že firmě se už teď mohu věnovat méně, protože už mě nepotřebuje tolik, a dělám více věci, které mě baví. Vlastně teď dělám už jen to, co mě baví. Co mě nebaví, deleguji na jiné. Velkou radost mi udělala např. naše poslední knížka Robot na konci tunelu. Zaprvé se dobře prodává a zadruhé na ni přicházejí krásné recenze.
Ta knížka je o budoucnosti lidstva. Je o tom, jak technologie mění náš život a roboti nahrazují lidi v práci. Věci, které dříve zněly jako fikce, jsou už realitou. V některých městech už jezdí skutečné taxíky bez řidiče, některé domy se už nestaví, ale tisknou. Mnoho lidí přijde o práci a bojí se toho. Někteří politici už toho stihli zneužít a argumentují populisticky. Uvažuje se o garantovaném příjmu, kdy lidé budou dostávat peníze jen za to, že žijí. Zní to jak pohádka, kde padají pečení holuby do pusy.
Technologie a hospodářský růst zároveň vedou k tomu, že se lidé ženou za kariérou a zapomínají na rodinu. V Japonsku to došlo tak daleko, že vyvinuli robota, který má jako malé miminko rozvinout v ženách mateřské city, aby měly ženy alespoň jedno dítě. Řada zemí vymírá a Japonci už vypočetli, kdy vymře poslední Japonec. Vedle toho Afrika zažije populační boom.
To má samozřejmě ohromné dopady na všechno kolem nás. My to rozebíráme z ekonomického pohledu. Je potom moc krásné, když mi píšou lidé, kteří se někde na univerzitě zabývají robotikou a umělou inteligencí a píšou, jak se jim naše kniha moc líbí a že ji doporučují jako literaturu, která laikům jednoduše popisuje složité téma. Ta kniha totiž ukazuje, jak technologie změní nejen náš průmysl, ale i jazyk, kulturu a mezilidské vztahy.
Kromě knížky jsem měl ale i jiné radosti. Měl jsem vloni např. více přednášek. Byly to přednášky nejen pro podniky a investory, ale také pro děti. Právě včera jsem přednášel na jedné obchodní akademii maturantům. Myslím, že to bylo osvěžující nejen pro mě, ale i pro ně. Oni dostali sepětí s tím, co se učí ve škole, a s tím, co se dělá v praxi. Já zase viděl, jak oni ekonomicky uvažují. V blízké době mě zase čeká beseda s dětmi na základní škole, kde budeme číst mou knihu Zlatý poklad, kde jsou pohádky finanční gramotnosti. Diskutovat o financích s dětmi je často velmi zábavné. Mají úplně jiný pohled na svět než dospělí lidé.

Poskytujete také psychologickou analýzu trhu – vzhledem k tomu, jak se ekonomika chová – nedostává se ke slovu právě psychologická analýza stále častěji?

Myslím, že psychologická analýza už není sprosté slovo. Dělá se běžně, ale je to jen doplněk, protože obvykle je největší zájem o kvantitativní analýzu. Většina našich zákazníků chce, aby výsledkem analýzy bylo číslo.

otázky připravila Eva Brixi