Petr Kymlička, partner BDOPodle 84 % manažerů průmyslových firem se českému průmyslu vede ve srovnání se zahraničím dobře. S tím souhlasí ale jen 59 % studentů technických oborů. Naopak podle 41 % z nich průmysl stagnuje nebo se propadá. Obě skupiny vnímají jako největší problém nedostatek kvalifikovaných pracovníků i lidí obecně. A zatímco růst mezd je pro zlepšení produktivity práce důležitý pro 78 % studentů, stejný názor má jen 28 % manažerů. Ti za důležité považují zejména investice do vědy a výzkumu (89 %) či postupující digitalizaci a automatizaci (76 %), tedy atributy Průmyslu 4.0. Překvapující je, že 57 % studentů o něm nikdy neslyšelo. Dalších 22 % o něm sice slyšelo, ale neví, co znamená. Vyplývá to z výsledků společného průzkumu inženýrské společnosti DEL a poradenské společnosti BDO, který provedla agentura Ipsos na základě osobního dotazování. V souvislosti s těmito poznatky jsem se partnera poradenské společnosti BDO Petra Kymličky zeptala:

Proč tolik studentů netuší, co pojem Průmysl 4.0 je?

Podle mého názoru je třeba důvody hledat zejména v systému vzdělávání. I v technické oblasti je už nyní dalece pozadu oproti realitě českého průmyslu. Moderní trendy se do osnov dostávají s výrazným zpožděním a propojení s praxí je stále nedostačující. Pokud se tento systém v blízké době nezmění, budou se čerství absolventi škol hlásit do svých prvních zaměstnání ještě více nepřipravení, než jsou v současnosti.

Co vás na výsledcích průzkumu nejvíce zaujalo?

Doslova šokující pro mě byla právě neznalost pojmu Průmysl 4.0, uváděná studenty – a to zdůrazňuji – technických oborů na středních a vysokých školách. Varovným znamením bylo také to, že podnikatelé i studenti vidí nyní i do budoucna největší potenciál v automobilovém průmyslu a jeho rozvoji. Neměli bychom se přitom spoléhat jen na jediný segment. V případě zpomalení, zastavení jeho růstu, anebo dokonce jeho propadu by tak byl ohrožen průmysl jako celek. Měli bychom upínat pozornost i k jiným oblastem, například silnému strojírenství.

Pro mladé lidi, zdá se, je prvořadé zvyšování mezd, nikoli třeba úzký vztah k firmě, snaha se něčemu naučit, být užitečný, dobře se seberealizovat, něco dokázat. Chybí pokora, nadšení, touha být nejlepší. Není to trochu obrácené na hlavu?

Mladí lidé jsou plní ideálů a sebevědomí. Realita je bohužel taková, že středoškolská a vysokoškolská výuka, která je z největší části realizována pouze v teoretické rovině, absolventy nepřipraví na pracovní život. Ve svém prvním zaměstnání se tak ocitnou doslova v jiném světě, kde platí jiná pravidla či hodnotové žebříčky. Naprostá většina firem proto musí do nových zaměstnanců z řad absolventů investovat mnoho času, sil a financí, aby se mohli plnohodnotně začlenit do týmu a vytvářet požadovanou „přidanou hodnotu“. Právě ta by jim v dlouhodobém horizontu měla zajistit kariérní posun, lepší podmínky a další výhody. V dnešní době personálních nedostatků, a tím pádem mnoha příležitostí, je však trendem přesouvat se v krátké době mezi zaměstnáními a vytvářet tak kariéru tímto způsobem. Z mého pohledu ale bez hlubšího průniku k jádru toho, na co se daný člověk specializuje, protože všude začíná tzv. odznovu.

Ani manažeři firem nedopadli ve vztahu k principům Průmyslu 4.0 nejlépe, dokonce třetina vůbec netuší, oč jde, a vyjádřila se, že ho k ničemu nepotřebují...

Mnoho podnikatelů, majitelů firem či manažerů stále vnímá Průmysl 4.0 jako hudbu budoucnosti. Něco, o čem občas slýchávají a co k nám možná někdy dorazí. Neuvědomují si však, že Průmysl 4.0 je už několik let realitou a naprostou samozřejmostí průmyslové výroby v okolních zemích. Jestliže už dnes bojujeme s udržením konkurenceschopnosti vůči zahraničním firmám a zároveň se u nás nepodnikají žádné kroky směrem k zavedení inovací, může nám brzy v boji s konkurencí dojít dech. Inovace, vlastní technologická řešení, vyšší efektivita a přidaná hodnota jsou podle mě klíčové parametry, které českým průmyslovým firmám zajistí přežití.

Nedostatek kvalifikovaných pracovníků je pro většinu podniků strašákem i v souvislosti s tezemi Průmyslu 4.0. Není to trochu nadhodnocený problém, na který se svádí všechno možné?

Bohužel je to realita. Talentovaných lidí je málo, a pokud se takoví na trhu objeví, často odcházejí do zahraničí. Jedním z důvodů je podle mě právě to, že některé firmy nedokážou nebo spíše nechtějí přijmout skutečnost, že doba a technologie se posunuly. A že celková modernizace v souvislostí s digitalizací by jim prospěla nejen v ohledu konkurenceschopnosti, ale i v ohledu získávání schopných pracovníků. Na druhou stranu je ale spravedlivé říci i to, že nyní si žijeme nejlépe za celou dobu trvání naší samostatné republiky. Ekonomika je v dobré kondici, firmy prosperují a rostou. K tomu ale potřebují další lidi, a pokud je nemají, jejich růst to samozřejmě brzdí.

Popularizaci změn, zejména v myšlení lidí a v zavádění technologií, možná něco chybí. Čím tedy v osvětě přispět, aby se „měnil svět“? Aby se posléze účinněji zhodnocoval potenciál, který máme? Určitě je to také o investicích, ale možná rovněž o přístupu, výuce ve školách, o morálce...

Klíčový je nejen moderní přístup firem, ale skutečně nutná je i co nejrychlejší změna českého školství. Musí se oprostit od starého modelu výuky a propojit teorii s praxí. S tím mohou pomoci i odborníci z firem, kteří se mohu podílet na přípravě nových budoucích pracovníků a usnadnit jim tak přechod do praxe. Školní osnovy by také měly klást důraz na přírodní vědy, matematiku a fyziku. V budoucnu bude v každém případě velmi žádanou dovedností programování, ale to už je ostatně i dnes.

ptala se Eva Brixi