Výroba prvotřídních mlékárenských výrobků vždy závisí na kvalitně mléka. Úsilí k zajištění této suroviny v té nejlepší kvalitě lze popsat v pěti bodech: pohoda zvířat, pravidelná kontrola, kvalitní potrava pro dojnice, přísná kontrola mléka a krátký čas pro dovoz mléka do mlékáren.

Podle evidence České společnosti chovatelů se v roce 2018 v ČR chovalo 361 000 dojnic, to je o 73 000 méně, než v roce 2004, kdy jich bylo 434 000. Pro srovnání – v roce 1989 se jich chovalo 1,229 milionu. I přesto, že počet dojnic na českém území pomalu klesal až do roku 2018, kdy nastala stagnace, dojivost krav na mléko v mezidobí stoupla z 3800 litrů na 8526 litrů mléka, což pro Českou republiku znamená pomyslné 2. místo v Evropě. 

Mezi nejčastější zastoupená plemena, která se u nás chovají, patří Holštýnské, které čítá 57,1 %. Následuje České strakaté (ČESTR) s 35,7 %. Zbylých 7,6 % tvoří ostatní plemena, jakými jsou například Jersey, jejich kříženci a další.

Pohoda pro zvířata neboli welfare

Za posledních 20 let došlo u většiny chovatelů k výrazné modernizaci stájí s dojným skotem. Dnes má 90 % všech dojnic volný pohyb. „Podmínky v chovech dojnic jsou v České republice na velmi vysoké úrovni. Se vstupem do Evropské unie před více než 15 lety musí všichni chovatelé vyhovět standardům, tzv. welfare, dobrých životních podmínek zvířat. To znamená především maximální omezování stresu a přirozených potřeb zvířat, včetně volnosti pohybu. Již během stavby nových stájí se postupuje tak, aby mohly být následně dodrženy přísné mikroklimatické podmínky ustájených zvířat, dostatečné osvětlení v chovu a dostatečné množství nezávadné potravy a napájecí vody,“ řekl Jan Doležal, tajemník Agrární komory České republiky.
Kromě toho chovatelé využívají mnoha dalších nadstandardů. „Stáje navíc disponují různými drbadly, ventilátory k výměně vzduchu při vyšších teplotách, eventuálně vodními clonami,“ doplnil ředitel zemědělského družstva Klas Nekoř Leoš Říha.

Chovatelé jsou motivováni k tomu zajistit dojnicím nejlepší podmínky i z ekonomického důvodu, protože spokojená kráva, dobře živená, zdravá a bez stresu, dosahuje vyšší užitkovost než kráva, o kterou se chovatel dobře nestará. „S trochou nadsázky se tak dá říci, že se některá zvířata mají lépe než většina lidí, je o ně postaráno jako o špičkové atlety,“ dodal Jan Doležal.

Pravidelná kontrola základem

Zvířata od narození, a po celý svůj život, jsou pod pravidelnou kontrolou nejen zootechniků, ale i veterináře. „Každý chovatel si uvědomuje, jak je důležité zdraví zvířat, počínaje odchovem telat až po dojnice. Telata mají k dispozici ihned po narození mlezivo pro optimální vytvoření imunity. U krav se pravidelně, mimo jiné, pečuje o jejich paznehty, a v období před porodem mají zajištěný pohyb venku na pastvě a slunci, aby se co nejvíce vylepšila jejich kondice“, sdělil Leoš Říha.
Česká republika má velice přísné veterinární zákony, zákony na ochranu zvířat proti týrání a má také velmi aktivní Státní veterinární správu. „Chovatelé dojnic jsou na četné veterinární kontroly zvyklí a jsou na ně dobře připraveni, což dokazuje i velice nízká procentuální statistika pochybení na straně chovatelů,“ doplnil Jan Doležal.

Krmení zvířat začíná na poli

Krmení zvířat začíná na poli. Pro české dojnice se vybírají ty nejkvalitnější porosty jetelů, vojtěšek, ale i lužních travin v optimální zralosti. Žádný přestárlý porost nemůže výživově splnit požadavek na kvalitní senáž. Chovatelé usilují o to dát kravám to nejlepší, přičemž v posledních letech s ohledem na požadavky spotřebitelů dochází k nahrazení krmné dávky proteinů za domácí sóju, hrách, případně řepkové šroty místo dovozové sóji, která pocházela ze zemí, kde se využívá technologie GMO (tzn. z geneticky modifikovaných plodin). „V posledních letech naši chovatelé garantují také mléko vyprodukované z krmiva bez použití glyfosátu, tedy přípravku Roundup, v čemž jsou v Evropě oproti mnoha členským zemím napřed,“ vysvětlil Jan Doležal.

V České republice jakostní surovina 

Ministerstvo zemědělství vyhlásilo v roce 2016 program režimu jakosti Q CZ, ve kterém jsou sledované parametry nastavené podstatně přísněji, než uvádí evropská legislativa. Jiří Kopáček z Českomoravského svazu mlékárenského to komentival: „Podmínka žadatelů (mlékáren) o vstup do programu jakosti Q CZ je mít nejméně 60 % dodávky mléka v těchto jakostních parametrech. Chovatelé, kteří tuto vysoce jakostní surovinu dodávají, však dosahují objemu kolem 85 %. V loňském roce bylo do tohoto režimu zapojeno již 963 producentů mléka. Podle výsledků z centrálních laboratoří mléka dochází rovněž k dalšímu postupnému zvyšování mikrobiologické kvality syrového mléka, což je dáno stále se snižujícím celkovým počtem mikroorganizmů. Počet somatických buněk, které jsou odrazem zdravotního stavu dojnic, má také klesající tendenci, což svědčí o dobré chovatelské práci českých farmářů a dobré pohodě zvířat.“

Skot v krajině a jeho dopad na okolí

Chov dojnic je ve středoevropském prostoru důležitým prvkem tradiční kulturní krajiny. Zemědělec, chovatel dojného skotu na venkově, zajišťuje nejen zaměstnanost v zájmu produkce základní suroviny pro potravinářský průmysl, ale zároveň zajišťuje, že okolní krajina je obohacena pestrým osevním postupem – tzn. plán postupného střídání plodin na pozemcích, čímž se daří snižovat výskyt plevelů, chorob a škůdců. V takovém osevním postupu u chovatele dojného skotu se objevují jeteloviny, krmné luskoviny a další krmné plodiny, které většinou výrazně zlepšují stav půdy a její úrodnost. „Staré přísloví praví, že louky jsou matkou polí. Aby půda byla úrodná, musí v ní být život, to znamená, že musí obsahovat dostatečné množství organických látek, které do ní dodáme formou statkových hnojiv. Ty získáme nejlépe z chovu dojnic, které jsou právě z luk krmeny,“ vysvětluje Jan Doležal.

V době posunu klimatu směrem k teplotním a srážkovým extrémům je hodně důležité připomínat, jak důležité je dnes mít ornou půdu s dostatkem kvalitní organické hmoty, která dokáže významně zadržovat vodu. Právě hnůj pocházející z chovu skotu je tím, co zásadně potřebujeme k tomu, aby byla půda úrodná, a zároveň s dostatkem organické hmoty, a tím i schopnosti zadržovat vodu.

(tz)