Jo, to je bezvadnej chlap, uvidíš, řekl mi Ing. Ivo Gajdoš, viceprezident České manažerské asociace těsně před tím, než mne seznámil s Ing. Václavem Škeříkem, předsedou představenstva a generálním ředitelem společnosti  FARMTEC a.s. z Jistebnice. O tom, že je čerstvým držitelem titulu Manažer odvětví Služby pro zemědělství ve 20. ročníku prestižní soutěže Manažer roku 2012, jsem samozřejmě věděla.

Foto: Ing. Václav Škeřík

Ten večer, kdy jsem se s tímto mužem mohla seznámit, byl hostem Golem Clubu, tedy setkání členů a příznivců Pražského manažerského klubu. Téma bylo jasné: kudy vede cesta k úspěchu a jaký je příběh firmy FARMTEC.
Poslouchala jsem monolog a chystala otázky, protože jak se postupně ukazovalo, bezvadnej chlap to zcela určitě je. A nejen to:
Střední škola i vysoká – zaměření zemědělství, zootechnik. Skot, prasata, kozy, ovce, drůbež. Proč jste neodbočil a nezačal vyrábět třeba šperky, obchodovat s kořením nebo dovážet náhradní díly k automobilům?
Těžko říct, nikdy mě nenapadlo, že bych měl dělat něco jiného. Po škole jsem chvíli pracoval jako zootechnik, pak jsem přesedlal na specializaci, které se věnuji do dnešní doby – služby pro zemědělství. Stavby pro ustájení skotu, prasat, chov koz a ovcí, drůběžárny. A bioplynové elektrárny. Dojírny, sila, napáječky.
S partou známých jsme díky jistým okolnostem založili vlastně z ničeho firmu, ve které jsem dodnes. Začínali jsme se šesti projektanty a snahou dělat manažerská rozhodnutí odpovědně a s určitou vizí. Dali jsme se do projektování a realizace zemědělských systémů, začali jsme úročit poznatky z praxe. Dnes máme vývoj, konstrukci, výrobu, montáž, obchod, servis. Brzy jsme věděli, že nás trh potřebuje. Není to vychloubání, je to konstatování.
Kdo je akcionářem?
Z původních 15 je nyní jen jeden, nový: Agrofert Holding. I já jsem svůj podíl prodal a zůstal pouze v manažerské pozici.

Foto: Bioplynová stanice Vrahovice

Jaká je vize do příštích pěti let? Někdo říká, že není nutné stále růst, že stačí přežívat, i když to nezní bůhvíjak odvážně.
Má to něco do sebe a dá se s tím docela souhlasit. Proč se hnát za nemožným, když se dá dělat přiměřeným tempem solidní práce tak, aby byli všichni spokojeni? I tento postup vede k růstu, ale ne za každou cenu.
Ono stále platí, že když je kvantity moc a přespříliš, přeroste v jinou kvalitu, dojde ke změně, ať chcete, nebo ne, staré je neudržitelné. Myslím si, že naše cesta bude nejen výroba a obchod, ale také využívání našeho léty budovaného know-how, náš vývoj. Budeme sázet na jednu z našich nesporných předností, a to je vysoká flexibilita. Daná je tím, že se spoléháme sami na sebe v základních činnostech. Požadavky trhu umíme zpracovat pod úhlem vlastních zkušeností a toho, že víme, jak na věci jít v praxi. Čili umíme poradit. To by měla podpořit naše dosavadní investiční zkušenost.
Exportně jste se vydali do Ruské federace, k Uralu i na něj. Proč zrovna tímto směrem?
Protože je to pro nás výhodné. Zemědělství v této oblasti potřebuje přesně to, co máme vyvinuté. Stavby kravínů, napájení dobytka. Funguje tam přesně to, co umíme, co máme odzkoušeno, co se osvědčilo. Nemusíme nic měnit, tedy takový vývoz je maximálně efektivní. Naši partneři jsou spokojeni, což nás utvrzuje v názoru, že jsme to nevymysleli tak špatně.
Nejde jen o tyto dvě teritoria. Vaše exportní strategii někdo pojmenoval jako masivní rozvoj obchodních aktivit v zahraničí, zakládání a rozvoj dceřiných společností na Slovensku, v Polsku, Rumunsku a Srbsku. Působíte v Německu i Bělorusku.
To je pravda, je to přirozený postup dopředu, ale nepřeceňujeme to. Vyhledáváme oblasti, kde nás potřebují. Určitě je to výhodnější, než se nutit tam, kde je trh nasycen nebo spokojen s jiným dodavatelem. Výrobu jsme za uplynulé čtyři roky zvedli pětkrát, což je potvrzení skutečnosti, že jsme vsadili na správného koně. Ne však na splašeného, chceme být rozumní, ne expandovat za každou cenu. V Rusku jsme 15 let.
Co bude podle vás světu za čas nejvíce chybět? Voda? Energie? Morálka? Zaměstnanost?
No – asi vše, co jste řekla. Možná nejvíce morálka. Víte přece, co řekl kdysi Baťa. Že hospodářská krize není krizí ekonomiky, ale morálky. Podvody, korupce, tunelování, rozkrádání – to se přece jednou musí zastavit. Ještě ale asi nenastala správná doba, i když se blíží. Krizi nelze řešit finančními prostředky, svět nezachrání překupníci, hráči ani to, že jeden se snaží vydělat podvodně na druhém. Svět zachrání práce a výrobky či služby, které prací vznikají. Blíží se tedy doba, kdy bude potřeba zase poctivě pracovat. Hodnoty, které člověk k životu potřebuje, se nevytvoří jinak než prací. Ať již vysoce sofistikovanou, nebo ne tak produktivní, ale prací. Platit by se mělo za práci, vydělané prostředky by měly sloužit k nakupování.
Čeká i české zemědělství opětovný návrat k hodnotám?
Myslím, že určitě. Vrátí se a posílí vztah k půdě všeobecně, nejen podniků, které na ní hospodaří. Domnívám se, že není daleko doba, kdy lidi u nás pochopí, jaký je potenciál půdy. A co všechno nám příroda připravila tak, abychom to ještě zhodnotili usilovnou péčí, abychom věděli, proč je to nezbytné.
Přijde doba, kdy se Česká republika stane zase soběstačná v zásobování potravinami?
Dnes jsme na 50 procentech. To se změní, jsem o tom přesvědčen. Nerad bych vypadal jako věrozvěst, ale doba hodnot zákonitě přijde. Musí. Vždy to tak bylo. Soběstačnost vytváří svobodu. To, co máme dnes, je přechodná záležitost. Půdní, klimatický i lidský potenciál k tomu být soběstační máme. Celá planeta se bude muset uživit a nezbyde, než aby se o to každý region staral, aby se o to zasloužil.
Máte jasnou filozofii pohledu na svět. Říká se o vás, že jste vizionář. A nelitujete času, který věnujete komunikaci s ostatními...
Jestli jsem vizionář, to nevím, ale snažím se přemýšlet, jak nepromrhat čas určený k tomu, abychom dělali, co je potřebné, aby nám to zajistilo živobytí a druhé straně to přineslo užitek. Uvědomuji si, že toto komunikovat je nesmírně podstatné, pokud chci, aby mi ostatní rozuměli. Naše práce je určena pro další lidi, odběratel, zákazník, to je partner, s nímž  se vždy snažíme najít něco společného. Pokud máme jako firma uspět, musíme s partnery vytvářet vztah, najít společnou řeč, pobavit se s nimi, sdělit myšlenku. V komunikaci vyčistíte argumentaci, najdete společnou řeč.
Často používáte zaklínadlo know-how. Čím to?
Koncentruje se do něj praktická zkušenost, princip jak na to, což souvisí například s budováním značky. Od začátku naší činnosti jsme si byli vědomi, že existují jistá pravidla podnikání, která je třeba respektovat a dodržovat, dokonce ctít, aby firma mohla nejen zhodnocovat to, co umí, ale aby to měla i vhodně ochráněno. Takže jsme poměrně dosti úsilí vždy věnovali této problematice. Nehmotné bohatství, duševní vlastnictví, ochranné známky, patenty. Když to dnes porušíte, jste jednou nohou v hrobě.
Abyste tohle všechno ukočíroval, určitě jste vymyslel den s padesáti hodinami... Co děláte, když jste v absolutním stresu?
To nevím, nemám stres. Fakt. Nehroutím se, umím si čas zorganizovat. Umím také intenzivně nepracovat.
Původním zaměřením jste zootechnik a máte patrně i nyní vztah k domácímu zvířectvu, předpokládám, že pes, kočka, slepice, čuník ve chlívku a ani zahrada plná rajčat nechybí.
Mýlíte se. Nemám ani psa, ani kočku, natož třeba kachny a králíky. Nemám ani papouška nebo želvu. Neokopávám polnosti, nemám záhony jahod ani ředkviček. Vlastním sice dům a zahradu, ale tam fakt jen odpočívám. Užívám si to. Ale vážně – nezvládl bych to, jsem stále na cestách.
Dokončujete doktorandské studium na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, působíte jako poradce prezidenta Agrární komory ČR a předsedy Zemědělského svazu ČR, iniciativy směřují k TJ Sokol i Sboru hasičů v místě bydliště. Setkal jste se s prezidentem Ruské federace Vladimírem Putinem, podílíte se na formování zemědělské politiky naší země. To přece není samo sebou.
Aby měl život člověka smysl, je potřeba, aby dělal něco užitečného. Aby vytvářel ty správné hodnoty. Farmtec se o to snaží. Bezprostředními aktivitami i těmi vzdálenějšími. Stavby pro ustájení a krmení skotu, prasat, ovcí a koz lidstvo potřebuje. Stejně tak jako stavby pro uskladnění hnoje, kejdy. Projektujeme a stavíme i servisujeme bioplynové elektrárny jako jeden ze zdrojů dostatku energie. Slovo udržitelnost vnímám ostřeji, než by se mohlo zdát. Když trochu přemýšlíte, zjistíte, že zákon o zachování energie, pravidla přírodního koloběhu nejsou zas tak na nic. Opak je pravdou. Lidstvo doposud extenzivně plýtvalo, nyní se začíná snažit intenzivně rozumně hospodařit.
Tedy to mám chápat jako odpovědnost manažerské práce se vším všudy?
Svým způsobem ano. Už když jsme začínali s našimi zemědělskými systémy, pod tento pojem to vše shrnujeme, ať s projekcí, nebo stavbami, uvědomovali jsme si, že to, co nabízíme, musí pomoci praxi. Dělat něco samoúčelně je pitomost. U Jistebnice jsme před 15 lety koupili staré hospodářské budovy, celý areál stále přestavujeme, dotváříme, v šesti krajích jsme zřídili dislokovaná pracoviště, abychom byli klientele například servisními službami co nejblíže. Opakuji – máme vlastní konstrukci, vývoj, výrobu, montáž, obchod, servis. I proto jsme přežili krizi. Mohli jsme se spolehnout sami na sebe.
Zaměstnáváme 220 lidí a jsme patrně dnes největší projekční firma v ČR. Mít šikovnou partu projektantů a konstruktérů v pozici vlastních zaměstnanců, hledat pro ně práci – to je jedna z našich silných zbraní. Když chcete dnes postavit byť jen psí boudu, musíte k tomu mít dokumentaci...
Také zaměstnáváme skupinu specialistů, kteří ostatním připravují podklady pro jednání s úřady, institucemi, ohledně evropských dotací, investorům pomáháme tzv. dotačním managementem. To se nám velmi osvědčilo. To je ta koncentrace know-how. Také máme širokou škálu lidí podle kvalifikace, včetně řemeslníků, zaměstnáváme i hodně vysokoškoláků. Je to však něco za něco. Naši lidi se naučili spát s mobilem pod polštářem.
Těší mne, že máme nízkou fluktuaci. Lidi u nás zůstávají. Vím proč – je potřeba vytvořit jim takové podmínky, aby je práce bavila.
Jak být užitečný – jedna z otázek, odpovědi na ni se budou brzy platit zlatem.
Možná máte pravdu. V době, kdy zdánlivě nikdo nic nechce, nepotřebuje, kdy netušíme, co je to pokora a proč je nutné být slušní, se musí něco změnit. Být užitečný nebude znamenat jen umět si najít cestu k zakázce, ale půjde také o dobrý pocit z toho, že člověk udělal něco dobrého pro jiného, další generaci. Nejde o pomníky, mediálně posílené velikášství, ale o již zmíněný udržitelný život. O to dělat věci šikovně, s vtipem, účinně a smysluplně.
V živočišné výrobě je dnes spousty speciálních požadavků například na to, aby zvířata žila v dobrých podmínkách, neboť ona to následně ocení ve své užitkovosti. Kubatura vzduchu, světlost stájí, stav mléčné žlázy dojnic, pohybová aktivita zvířat – to všechno jsou biologické požadavky, které mají ekonomickou logiku a projeví se v návratnosti. Člověk dostane více mléka, chutnější maso, hodnotnější vejce. Technologie dojení, to už je dnes kolotoč elektroniky, která dokáže vypovídat o historii jednotlivého zvířete od rodokmenu až po okamžitý zdravotní stav do mobilu zootechnika.
To, co po zvířatech zbyde, hnůj, není odpad, ale důležitý zemědělský meziprodukt. Je to materiál, který skýtá velké možnosti pro následnou manipulaci, výsledek je třeba v elektřině pro vaši žehličku – využívá se v bioplynových elektrárnách. Postavili jsme jich v naší zemi už 53, umíme to.
V ekonomice našich jednotek uplatňujeme chozrasčot – to pojmenování budí v mnohých ironii, ale jde o ověřený jednoduchý princip: na základě zdravého rozumu a počtů bez kalkulačky. S užitečností i udržitelností má hodně společného. A nám pomáhá.
ptala se Eva Brixi