Na hospodářský růst jednotlivých zemí Evropy, včetně České republiky, jsou rozdílné názory. Pravdou však je, že značný pesimizmus českých podnikatelů, který ovlivňoval například jejich odvahu a chuť investovat, nabírat další pracovníky a promýšlet nové exportní strategie, se pomalu začíná měnit v optimističtější úvahy. Vypovídá o tom řada analýz špičkových odborníků. Zasvěceně a podrobně o pohybu na globálních trzích někteří hovořili u příležitosti vyhlášení 18. ročníku Exportní ceny DHL UNICREDIT v Praze.

Na tiskové konferenci k Exportní ceně DHL UNICREDIT zleva M. Růžička a J. Flégl

Jednomu z nich, Ing. Martinu Růžičkovi, Country Manageru společnosti Coface Czech, patřily tři otázky:

České firmy potřebují exportovat. V orientaci na země bývalého Sovětského svazu byl donedávna velký potenciál. Ukázalo se však, že nelze spoléhat jen na léta utvářené vztahy, nýbrž je nutné hledat další odbytiště. Jedním z nich je Jižní Amerika, i když ekonomika některých zemí se propadá. Mají šanci naši vývozci uspět? Vzniká příhodnější klima pro vzájemný obchod?

Většina lidí se snaží poukázat na příležitosti obchodu, já se, asi zejména díky své profesionální deformaci, konkrétně pojišťování rizik neplacení, dívám na potenciál rozvoje obchodu právě především z úhlu možných rizik. Latinská Amerika je rozhodně zajímavým trhem pro naše exportéry, ale podmínky pro rozvoj obchodu se velmi liší v jednotlivých zemích. Musíme vzít v potaz, že celá oblast je dlouhodobě zkoušena výkyvy v rovině hospodářské a politické stability. Situace je nyní křehká a dění na mezinárodních trzích jako například propad cen komodit, znehodnocení místních měn vůči dolaru a pokles čínské poptávky způsobují nejistotu ohledně růstu zemí regionu.

            Venezuela a Argentina byly v roce 2014 tvrdě zkoušené vážnými riziky z hlediska valutové likvidity a nejsou jediné, kterých se týkají problémy. V Brazílii se možnost oživení v roce 2015 jeví jako nepravděpodobná (růst je odhadován na -0,5 %), neboť došlo k poklesu výdajů i investic. Průmysl bude zřejmě i nadále trpět nedostatečnou infrastrukturou a nedostatkem kvalifikované pracovní síly, což je navíc provázeno vysokým rizikem nedostatku vody a možností zavedení přídělového systému pro elektřinu. Automobilový průmysl bude sužován hospodářským útlumem v Argentině, která je jeho nejdůležitějším trhem, přičemž také stavebnictví a příbřežní ropné aktivity budou nejspíše poznamenány poklesem investic po korupčním skandálu okolo společnosti Petrobras. Ekvádor byl ze všech zemí tohoto regionu, s výjimkou Venezuely nejvíce postižen klesajícími cenami ropy. Jeho rozpočtový schodek se zvyšuje a růst ekonomiky výrazně zpomalil. Pro udržení své fiskální stability potřebuje země cenu ropy ve výši 120 amerických dolarů za barel, přičemž vzhledem k dolarizaci ekonomiky je obtížné provést devalvaci měny. Méně konkurenceschopný je také neropný vývoz, a to zvláště do Evropy. Takto ve stručnosti vypadá objektivní a krátký popis hodnotící objektivní rizika regionu Jižní Ameriky. Každý obchod je ale doprovázen rizikem a výnosem, a když jeden faktor roste, potom druhý klesá a naopak. Vše je zapotřebí vážit individuálně, podle charakteru ochodu, partnera apod.

Obecně jsem spíše zastáncem vyváženého pohledu, resp. minimalizace rizik, a v tomto regionu platí, že pokud toho chcete dosáhnout, musíte mu jako celku rozumět, musíte mluvit jeho jazykem (nejen v lingvistickém pojetí) a pro úspěch musíte mít tzv. někoho na místě, kdo se bude orientovat v prostředí a bude vůči vám loajální.

Na druhé straně – v jaké kondici jsou po letech hospodářské krize české firmy? Jsou dost silné, aby budovaly zázemí, z něhož by měly vyrůst efektivní exportní aktivity?

České firmy jsou celkem ve slušné kondici, řada z nich prošla zkouškou hospodářské krize, která je připravila na to, že musí myslet, lidově řečeno, na zadní kolečka. Zadluženost firem není nijak enormní a řada úsporných opatření přijatých v nedávné minulosti udržela jejich rentabilitu. Ve srovnání s firmami v regionu střední a východní Evropy, jsou české firmy sice někdy méně dynamické, ale zato velmi ziskové. V současnosti správné nasměrování investic zisků do inovací, do nových technologií vytváří firmám jedinečné příležitosti a potřebnou konkurenční výhodu, se kterou pak pronikají na vybrané trhy snadněji, bez nutnosti podstupovat neadekvátní rizika ve snaze prodat tzv. za každou cenu...

A jak se mění svět a jeho potřeby? Vývoz z České republiky stále nejvíce míří do Evropy, což má mnoho výhod. Ty však nejsou nekonečné. Hlad po investicích je například stále ve Vietnamu nebo v některých zemích zmiňované Jižní Ameriky. Jak může česká firma spoléhat na určité procesy, které k mezinárodnímu obchodu patří, včetně serióznosti partnerů? Co ukazují vaše analýzy jedné z největších světových pojišťoven rizik?

Obecně platí, že závislost České republiky na externí poptávce je silná, protože náš export představuje 84 % HDP. Řešení na jeho podporu, jako byla například devalvace české koruny, sice krátkodobě zvýšilo konkurenceschopnost exportu, ale přes pozitivní přínos této strategie se dynamika exportu v průběhu roku 2014 postupně snižovala. Silný vliv má neuspokojivé ozdravování našeho hlavního obchodního partnera (eurozóny) a zhoršení obchodování směrem na východ. Nicméně v roce 2015 by zotavování eurozóny mělo výrazně zastínit snížený objem exportu do Ruska, a přinést tak silnější tempo růstu vývozu.

            Celkově bude pro export přínosná i stabilizace domácí poptávky, resp. zvyšování soukromé spotřeby, které přinese posun celé ekonomice a vytvoří i příznivější celospolečenské podmínky pro podporu exportu směřujícího do jiných zemí než do těch tradičních, ať jde o zmíněný Vietnam, nebo region Jižní Ameriky. V poslední době se ale jeví slibněji zlepšování podmínek pro export do vyspělých zemí, a to vzhledem k poklesu tempa růstu rozvíjejících se zemí a růstu jejich strukturálních problémů.

za odpovědi poděkovala Eva Brixi