Pojem v oboru sanitární techniky je firma Alca plast, s.r.o., z Břeclavi. Znají ji nejen místní, ale vlastně skoro celý svět, protože prostřednictvím šesti dceřinek exportuje do více než 40 zemí. Založena byla v roce 1998 jako rodinná společnost s českým kapitálem, dnes je největším výrobcem sanitární techniky ve střední a východní Evropě a na trh dodává sortiment o více než 580 položkách, jako jsou ventily, sifony, žlaby, vpustě, WC sedátka a další nezbytnosti k tomu, aby se nám dobře a zdravě bydlelo. Alcaplast se stal také tvůrcem nových trendů v oboru, a to je co říci. Generálním ředitelem a spolumajitelem je Ing. František Fabičovic. Muž mnoha zájmů, který je autorem řady nápadů i výrobků, osobnost, jež se podílí na mnoha dalších doslova životních aktivitách. Například obnovuje stovky hektarů přírody nebo zakládá moravské vinice, aby šířil slávu a chuť zdejšího vína.

Alcaplast roste, brzy zahájíte výrobu v dalším průmyslovém komplexu, abyste stihli pokrýt zájem všech odběratelů z domova i ze zahraničí. Čím to, že stoupá obliba právě vaší produkce?

Já si nemyslím, že stoupá pouze obliba naší produkce. Jsou zde však tři důležité faktory, které nám jako výrobní firmě pomáhají pozici na trhu upevňovat. V zemích, do kterých dodáváme, roste celý obor stavebnictví. Tím pádem stoupá i poptávka po našich výrobcích. Dalším faktorem je snaha držet krok s dobou a vyrábět zboží, které je módní a žádané. U výrobků stávajících potom dbáme na to, abychom je pravidelně inovovali, a zvyšovali tak jejich funkčnost, kvalitu a vylepšovali design. Další podmínkou je bezesporu dodávat zákazníkovi poptávaný sortiment vždy včas.

Myslíte, že již pominula doba levných dodávek čehokoli, a lidé se vracejí k požadavkům na kvalitu, funkčnost a trvanlivost výrobků?

To si nemyslím. Stále bude jisté procento lidí nakupovat laciné zboží pochybné kvality. To buď proto, že si stále ještě nemohou dovolit kupovat dražší výrobky, nebo zkrátka jen proto, že nejsou dostatečně informovaní. Je však pravda, že počet těchto lidí rok od roku klesá. Stále více zákazníků touží po kvalitě a vysoké funkčnosti. Možná je to způsobeno i růstem jejich životní úrovně.

Jaké benefity nabízí právě Alcaplast? Osobně bych si troufla tvrdit, že jde právě o princip jednoduchosti v konstrukci, vysokou užitnou hodnotu a design. Trefila jsem to?

Naším benefitem je, jak už jsem ostatně zmínil, důraz na včasnou dodávku vysoce kvalitního a trvanlivého zboží k zákazníkovi. Zdůrazňuji, že nejde o maličkost. V současnosti totiž řada firem bojuje s nedostatkem zaměstnanců, což má za následek neschopnost plnit nasmlouvané termíny dodání. Ostatně pociťujeme to i my sami s našimi subdodavateli.

Jste vášnivý inovátor, stále hledáte cesty, které by lidem usnadňovaly každodenní život. O čem přemýšlíte nyní? Není to tajemství?

Každoročně přicházíme na trh s několika novými výrobky, ty stávající navíc inovujeme. Kterým směrem se momentálně ubírají naše plány a myšlenky, samozřejmě vyzrazovat nebudu. Tajemstvím však není, že se nyní snažíme zacílit na lidi se sníženou mobilitou, kupříkladu po operacích kloubů. S jakými těžkostmi se takto hendikepovaní lidé potýkají, vnímám i já osobně v rodině. Naším cílem je těmto zákazníkům novými výrobky usnadnit a zjednodušit každodenní život. Aktuálně usilujeme také o to, abychom prostřednictvím automatizace zlepšili pracovní podmínky našich zaměstnanců.

Odhadnout požadavky trhu a nabídnout to, co má smysl, logiku a souvisí s ochranou životního prostředí, udržitelností, to se vám daří již od založení firmy. Věci a souvislosti hodnotíte očima dobrého hospodáře, a víte i to, že úspěch není zadarmo. Jak vnímáte rizika?

V poslední době mám dojem, že snad každá firma pracuje na zlepšení technologií a výrobních procesů tak, aby co nejméně zatěžovala životní prostředí. Domnívám se, že nikdo v současnosti nemá zájem je jakkoliv zatěžovat nebo ničit. Pro nás v Alcaplastu je samozřejmostí, a zároveň i výzvou, vyrábět recyklovatelné zboží. Technologie uzpůsobujeme tak, abychom co nejvíce šetřili energii a životní prostředí.

Bojíte se někdy, že něco nevyjde? Že to bude ztracené úsilí, vyhozené peníze?

Vždy se bojím. Nejvíce však, když se pouštíme do výroby produktu, který na trhu zatím není moc známý nebo pokud jde o naprostou novinku. Velmi těžké je totiž přesvědčit zákazníky, aby k němu získali důvěru a aby jej začali kupovat. Je to buď, anebo. Na takovém výrobku buď vyděláte, nebo se z něj stane propadák. Proto, abychom uspěli, musíme jej uvést na trh s velkou podporou marketingu a členů týmu společnosti, kteří budou produkt dále představovat zákazníkům. Pochopitelně, že ne vždycky všechno vyjde. Někdy se stává, že vyvineme produkt, který vůbec nezačneme vyrábět. Pokaždé ale věříme, že si svoje zákazníky ve správný čas ještě najde.

Váš vztah k přírodě, péči o ni a snaha navrátit jí časem potlačené funkce je zřejmý. Na jižní Moravě investujete právě do takového projektu. Jmenuje se Obora Obelisk a zaujímá 540 hektarů. Oč přesně jde?

Obora Obelisk je moje srdeční záležitost. Rozkládá se v katastru hned tří obcí – Rakvic, Podivína a Lednice. V minulém století, především po druhé světové válce, se příroda v této oblasti začala výrazně měnit, ale v negativním smyslu. Krajina se, nejvíce po regulaci řeky Dyje, začala vysušovat. Následovalo její systematické rozorávání a zúrodňování. Tak se vytratily pro lužní krajinu tolik typické mokřady, louky a lesy. Kvůli tomu odešli i indikátoři lužní krajiny.

Když jsem poprvé do těchto míst vstoupil, šlo jen o suchý poldr plný odpadků, prostě o zemi nikoho. Každý si zde dělal, co se mu zachtělo, a vyhazoval vše, co se mu nehodilo. Pro představu – než jsme s obnovou krajiny začali, vyvezli jsme šest kontejnerů plných jen starých pneumatik a na dvaačtyřicet kontejnerů ostatního nepořádku, stavebního odpadu a podobně.

Řadu let už s touto oblastí pracujeme, podle starých dochovaných map se jí snažíme alespoň částečně navrátit ráz krajiny tak, jak ji obhospodařovali Lichtenštejni v 19. století. Jak a jestli se mi to daří, by asi měli zhodnotit odborníci, kteří zde provádějí buď výzkumy, nebo monitoring.

Myslím si, že jsme se i přes to, kolik práce, stresu a nervů nás tento projekt stojí, vydali správným směrem. Svědčí o tom také fakt, že v oboře čerpají studenti vysokých škol údaje do svých diplomových prací. Po letech zde totiž nacházejí ztracený domov stovky rostlinných a živočišných druhů, především z řad obojživelníků. V oboře jsme vysadili na sto hektarů lesa a uměle vytvořili čtrnáct nových tůní. Máme zde také jezera s rozlohou dvaačtyřiceti hektarů. Osmadvacet hektarů navíc připadlo i na louky.

Také jste proslul jako milovník vína a zakládáte vinice poblíž Valtic. Je to koníček, nebo business?

K vínu mám vztah od mládí. Lásku k němu mi předali oba dědové – vinaři. Dá se říci, že vinohradnictví a vinařství se věnuji naplno od svých čtyřiadvaceti let. Řídím se tím, že víno se má rodit tam, kde jsou pro něj nejvhodnější podmínky. Ty ve Valticích jsou více než vhodné, proto by bylo hříchem, kdybych ve svém koníčku právě v hlavním městě vína, jak se Valticím přezdívá, nepokračoval. Ve své profesi se setkávám s lidmi z nejrůznějších končin světa. Vím proto, jak malé povědomí (pokud vůbec nějaké) mají o moravských vínech, což je obrovská škoda. Mimo jiné i z toho důvodu jsme se s manželkou Radkou (výkonná ředitelka společnosti Alcaplast Radka Prokopová) rozhodli postavit svoje vlastní vinařství, Vinařství Obelisk, které v těchto dnech dokončujeme. Věřím, že i díky nám se podaří představit a propagovat jihomoravská vína tak, aby si je lidé nejen u nás v ČR, ale i ve světě, oblíbili a pro jejich výjimečnou chuť se k nám vraceli.

Jak řídíte svůj čas, abyste zvládnul vše, co byste rád?

Musím se přiznat, že s časem je to velmi složité, neustále s ním bojuji. Nepřeháním, když říkám, že se celý den nezastavím. Bohužel, což mě mrzí ze všeho nejvíc, to odnáší i moje rodina. Kdybych po svém boku neměl tak úžasnou manželku a současně i společnici ve firmě, která mi pomáhá, nezvládl bych to. Ona je mi obrovskou podporou. Stejně jako množství ochotných a spolehlivých spolupracovníků, kteří za mnou stojí. Život je o štěstí. A to štěstí já mám.

otázky připravila Eva Brixi