Bohuslava ŠenkýřováRektorku Bohuslavu Šenkýřovou znám od okamžiku, kdy se svým prvním týmem uváděla do provozu Vysokou školu finanční a správní v Praze. Od té doby se nezměnila. Ano, jak podotkla v jedné ze svých odpovědí tohoto rozhovoru, je snílek. Ale také v tom nejlepším slova smyslu neústupný realizátor velkých projektů i drobných nápadů, jimiž ostatním i sama sobě umí dělat radost. Když situace dovolí, je plná emocí a humoru, o volném čase by procestovala světa kraj. Je to manažerka nesmlouvavá, přísná i laskavá. Mezi kolegy má respekt, a nejen proto jí věří. Síla její osobnosti dává ostatním jistotu i odvahu. A když vám třeba i na velkém fóru s chutí „skočí kolem krku“, víte, že je to upřímné, že to hřeje u srdce a odpovídá i na časem nevyřčené otázky.

VŠFS je značka, která má na půdě vysokoškolských aktivit velké renomé. Ale není to jen vysoká škola, kterou jste založili. Co vše si dnes můžeme představit pod společenstvím škol? A hlavně – bude se dále rozrůstat?

Společenství škol představuje volné spojení několika subjektů: Kouzelné školy – mateřská a základní, které pracují systémem Montessori, Bankovní akademie, která provozuje osmileté gymnázium Kodaňská a střední odbornou školu, a konečně Vysoká škola finanční a správní – univerzita, která nabízí bakalářské, navazující magisterské a doktorské studium v Praze, Mostě a Karlových Varech. Momentálně jsme se rozrostli o ubytovací campusy, a co bude dál, to se uvidí.

Letos slavíte dvě slavná výročí. Jaká to jsou? A jaké zkušenosti z podnikání v oboru soukromého školství ta léta přinesla?

Bankovní akademie oslaví 25 a VŠFS 20 let od svého založení, přičemž status univerzity jsme získali před deseti lety. Kouzelné školy vznikly také před deseti lety. Zkušeností jsme získali hodně. Například fungovat v turbulentním prostředí. Pracovat v podmínkách, které ne vždy se mění k lepšímu. Mluví se o podnikání, ale uvědomujeme si, že jde o regulované oblasti a rozhodně nemůžete „podnikat“ zcela podle svého. Bohužel, mění se i vztah rodičů, pedagogů i žáků a studentů ke škole. Ta proměna je vidět už od mateřské školy až po vysokou. Určitě náš projekt by mohl být zkoumán sociology a možná by přinesl zajímavá zjištění. A přesto nás to baví. Pracovat s mladými lidmi je často inspirativní a alespoň mě hodně naplňuje.

V květnu jste v Praze otevřeli nové a velkolepé ubytovací prostory zejména pro zahraniční studenty...

Vysoká škola finanční a správní je univerzita, na které přibližně každý třetí student je ze zahraničí. A internacionální charakter chceme dlouhodobě udržet. Proto je logické, že musíme hlavně pro zahraniční studenty zajistit ubytování. Bez toho nemají šanci žádat o vízum. Před několika lety jsme zrekonstruovali první campus se 70 lůžky a před několika dny jsme otevřeli druhý na Smíchově se 140 lůžky. Objekt – de facto dva bytové domy – nabízí nadstandardní prostředí s komfortními službami. To vše téměř v centru Prahy a za přijatelné ceny. Věřím, že při současném nedostatku bytů 1+1 a ostatních ubytovacích kapacit pro studenty je toto dobrá zpráva. A podle zájmu o ubytování ne­jen pro letní měsíce, ale i na příští akademický rok (kapacita je naplněna téměř na 100 %), jsme udělali dobrou investici.

Už od začátku svého působení nabízela Vysoká škola finanční a správní další vzdělání také podnikatelům a manažerům, kteří si chtěli zdokonalit své znalosti. O jaké obory dospěláci stáli tehdy a co si přejí studovat dnes?

Naše univerzita od založení má akreditované nejen prezenční, ale i kombinované studium. Od studijních oborů Veřejná správa a Řízení podniku a podnikové finance (o které je zájem stále!), přibyly další silně zastoupené obory – Marketingová komunikace, Kriminalistika, Bezpečnostně právní studia, Finance atd. Patříme pravděpodobně mezi soukromé vysoké školy s nejširší nabídkou oborů (v současnosti se mluví o studijních programech), ke kterým vedle bakalářského máme akreditováno i navazující magisterské studium.

Škola získává stále větší počet akreditací. Je to výsledek vysoké konkurenceschopnosti?

V poslední době procházejí všechny vysoké školy procesem nových akreditací podle velice přísných kritérií. To, že v současnosti již máme téměř všechny studijní programy nově akreditované, některé i v anglickém jazyce, jistě vypovídá o kvalitě naší univerzity.

Hodně se diskutuje o nutných změnách ve výuce napříč celým školstvím v České republice, mnozí volají po tom, aby se mladí lidé učili to, co budou skutečně v životě potřebovat, aby uměli jinak pracovat s informacemi, aby dokázali naplňovat potřeby české ekonomiky, aby byli zaměstnatelní. Dává vám to smysl?

Hodně se diskutuje – to jste řekla správně. Skutečně často se zdá, že školství a fotbalu rozumí každý a může do toho mluvit. A potom to tak vypadá. Fotbal i školství! Vidím to i v rámci našeho malého Společenství škol. Copak „mladí lidé“ opravdu vědí, co budou v životě potřebovat a co potřebovat nebudou? Copak vědí, kde za 10, 15 let budou pracovat? Nemělo by se to nechat spíše na celostátní strategii, která propojí hospodářskou, inovační a „školskou“ strategii? Která poněkud zreguluje střední školy a učiliště a vysoké školy, aby za nemalé dotace ze státního rozpočtu (soukromé vysoké školy jsou financovány jen z vlastních finančních zdrojů) – jednoduše řečeno – připravovaly žáky a studenty na budoucí potřeby podniků a státu? To není o diskuzi se žáky a rodiči, zda má být maturita z matematiky, či nikoli. To je o tom, zda matematické myšlení maturant potřebuje a zda je matematika kvalitně vyučována.
Na VŠFS jsou studijní programy s velmi náročnou matematikou – např. Aplikovaná informatika – i studijní programy, kde není matematika žádná – Regionalistika a veřejná správa, Kriminalistika aj. Sledujeme, jak si naši absolventi vedou v praxi – jsou jedinci velmi výjimeční, jsou i tací, kteří odejdou ze školy, a už o nich není slyšet. Ale podle zájmu o naše absolventy snad mohu tvrdit, že jsou dobře připraveni.

A vede komercializace života opravdu k tomu, že vzdělanost národa upadá?

A proč by měla? Jednak netvrdím, že vzdělanost našeho národa upadá. Jak u koho a jak v čem. Školy se mění tak jako život sám. Osobně nezastávám názor, že ve škole mají „velet“ žáci nebo rodiče. Ale dialog se musí vést stále. Úroveň školy se bude vždy odvíjet od jejího vedení a pedagogů. Je pravda, že někdy jsou žáci i rodiče agresivnější, než tomu bylo za našich školních let. Ale dobrý ředitel a učitel si s tím musí poradit. Výsledky českých žáků a studentů v mezinárodním srovnání nejsou špatné, i když v některých aspektech – např. práce v týmech, sebeprezentování – mají ještě co dohánět.

Škole jste věnovala kus života. Profesního i osobního. Co bylo manažersky nejnáročnější? Ukočírovat čas? Sestavit tým? Navodit atmosféru dobré spolupráce? Správně nastavit obchodní model škol?

Čas je nekonečný, jak říká jeden náš kolega. Úspěch je o tom všem dohromady. Vize, správné nastavení priorit, tým spolupracovníků, motivace a umění přesvědčit ostatní. S přibývajícím věkem mám pocit, že čas plyne čím dál rychleji, ale díky skvělým spolupracovníkům, kteří jsou mi po boku pěknou řádku let, a díky školskému prostředí mám pocit, že nestárneme.

Když se za těmi dvaceti lety ohlédnete, nač vzpomenete především? Splnil se váš sen? Zapochybovala jste někdy o správnosti cesty, po níž jste se vydala?

Nikdy jsem nezapochybovala o správnosti projektu, i když byly i velmi těžké chvilky. Jsem snílek, často sním s otevřenýma očima. Každý rok zas a znova se vrháme do nového školního roku – absolventi odcházejí a noví studenti přicházejí. Je to radostná práce, která nikdy nekončí.

Spousty energie, optimizmus, vynalézavost a neskutečná houževnatost, to jsou vaše vlastnosti. Přemýšlíte o dalším projektu, který by doplnil vaše aktivity?

Děkuji za kompliment. A nový projekt? Momentálně jsme otevřeli nový campus se 140 lůžky. Bylo to velké sousto a hodně nás vyčerpalo. Slíbila jsem kolegyním a kolegům, že už se do ničeho nového vrhat nebudu. No, moc mi to nevěří. Tak snad ještě ten Konfuciův institut...

otázky připravila Eva Brixi