Měl jsem za to, že Češi mají hospody rádi. Myslel jsem si, že je považují za součást své, nejlidovější kultury. Nechodí se tam jenom na pivo a buřta s cibulí, ale pěstovat společenský život. Především na venkově se centrum nevytvořilo na radnici, ale v zakouřené místnosti s výčepem. Ale tradičnímu českému pohostinství zvoní hrana. S politováním zjišťuji, že mnoho restauračních zařízení už kvůli elektronické evidenci tržeb neotevřelo. Tam, kde hostinský dříve sotva přežíval, po zavedení EET hodil flintu do žita. V naší obci přežil jen Vietnamec s večerkou a přístěnkem, který slouží jako bufet pro ty, co k lahvince potřebují mít i nějakou společnost. Aby toho nebylo málo, začne platit protikuřácký zákon. Ten má lidi s cigaretou vyhnat z těch hospůdek, které dosud nezavřely. A navíc přikazuje personálu, že nesmí nalít alkohol těm, u nichž hrozí, že by se opili. Mladí si legálně zapálí jointa a zůstanou v klidu. Ale co my, staří dobří rodáci?
Pavel Kačer
Otevřít PDF
Otevřít PDF
