Právě prožíváme žluté období. Kvete ozimá řepka, krajina v Česku zežloutla. Někomu se to líbí, jiný nadává. A další se ptá: Je to dobře nebo špatně? Domácí zemědělci umí řepku pěstovat, výnosy se řadí na světovou špičku. Sejí ji rádi, protože jim přináší jisté příjmy, olejnaté semeno se vždy vykoupí za dobrou cenu. Přidává se totiž do motorové nafty, tvoří cca 7 procent v palivu do dieselových motorů. A nezampomínejme, že řepkový olej má výborné dietetické vlastnosti, dobře se uplatní v teplé i studené kuchyni. Pěstitelé si řepku chválí i jako předplodinu pro obliviny, protože v půdě zanechává spoustu organické hmoty. Také včelaři jsou rádi, když včely mají dostatek pastvy na řepkových polích. Zato alergiky příliš pylu ze žlutých květů trápí. A nelíbí se ani myslivcům, kterým řepka otráví každoročně mnoho srnčí zvěře. Problematický je taky vysoký podíl metylesteru řepky s naftě. Řepka do české krajiny určitě patří, ale v menším rozsahu než dosud. Není rozumné ani ekologické sázet v osevním postupu jen na dvě tři hlavní plodiny, jak dobře věděli už naši předkové.

Pavel Kačer