Když jsem brouzdala na webové stránce společnosti T-SOFT a.s., říkala jsem si, jak tam jsou všechna ta odborná slova jazyka IT pěkně uspořádaná v pochopitelné souvislosti a že i člověk z jiného oboru, třeba pekař nebo lékárník, porozumí, co vlastně firma dělá a čím je pro ostatní užitečná. Mezi tím jsem také zjistila, kolik toho neznám díky prohlubující se lidské specializaci a kolik se toho už nikdy nestačím naučit...
Když jsem pak o pár dnů později připravovala otázky k rozhovoru s Ing. Michalem Vaněčkem, Ph.D., MBA, jedním ze spolumajitelů T-SOFTu, a četla si posléze jeho odpovědi, přemýšlela jsem spíš o tom, kolik výzev během života člověk dostane a jak nezodpovědně míjí sám sebe nicneděláním. Jak moc většina z nás plýtvá veličinou jménem čas a jak se zabýváme malichernostmi, místo toho, abychom se snažili pohladit nápad a dovést jej k radosti sobě i ostatním. Inspirací k takovým myšlenkám byl právě Michal Vaněček:

Podnikání, jemuž se věnujete, patří do oboru IT. Spolu s Ing. Jaroslavem Pejčochem jste založili společnost T-SOFT, a.s., která se orientuje na přípravu a poskytování vlastních speciálních informačních systémů a bezpečnost technologií na míru zákazníkovi. Co si pod tím můžeme představit?

Na trhu IT jsme letos již dlouho, vloni jsme oslavili dvacítku. Celou tu dobu většinou dodáváme speciální, opravdu na míru ušité systémy. Orientujeme se ale nejen na tvorbu systémů na míru, bezpečnost a podporu krizového řízení. To znamená, že nedodáváme takové ty standardní věci, jako jsou účetní programy apod. Hodně dodáváme pro státní instituce a většinou mají naše zakázky charakter celostátních systémů. Jako čerstvý příklad mohu uvést CERTIS, systém na realizaci Státních maturit, na kterém jsme se podíleli. Dlouhodobě je v České republice též provozován systém ARGIS pro obhospodařování Státních hmotných rezerv.

Oblast bezpečnosti zahrnuje jak „papírovou" a procesní část, tzn. tvorbu bezpečnostních analýz a politik, tak technickou. Dodáváme například zabezpečení pro systém Datových schránek.

Z posledních let máme i solidní know-how v oblasti energetické bezpečnosti. Podíleli jsme se na projektu RESPO. To je poměrně komplikovaný systém, který může pomoci vyhnout se tzv. blackoutu, tj. neřízenému výpadku energetické sítě. Taková situace může mít řadu příčin, od živelních pohrom až po strategicky chybná politická rozhodnutí.

Ve firmě jste dva společníci a současně jste i výkonní manažeři. Je to výhoda nebo nevýhoda?

Na začátku měla firma více majitelů, ale postupně jsme zůstali jen dva. Osobně si myslím, že jeden majitel je málo a tři jsou moc. Takže já to považuji za výhodu. Když třeba jeden z důvodu nemoci na delší dobu vypadne z práce, tak to firmu neohrozí. Osobně jsme měli možnost si to vyzkoušet.

Je pravda, že jsme dlouhá léta slýchali na různých školeních, že je lepší, aby byli majitelé odděleni od výkonného managementu. Na druhou stranu, určitě má každý zkušenost, že hospoda nebo prodejna, kde je majitel pořád „na place", tak vypadá jinak než ta, kde je majitel pouze majitelem. A nevím, proč by to v IT firmě mělo být jinak. My to považujeme za výhodu a asi to tak už zůstane.

V businessu působíte od roku 1991, je za vámi mnoho výtečných referencí, řada originálních projektů, státních zakázek. Cesta ke klientovi je však stále náročnější, být dobrým zaměstnavatelem a důvěryhodným subjektem na trhu také není procházka růžovým sadem. Jaké pravidlo hry ctíte, abyste měl klidné spaní?

Myslím, že my oba, s kolegou Jaroslavem Pejčochem, dvacet let ctíme určité etické zásady. Snažíme se dělat dlouhodobý business a budovat si image solidní firmy. Tento postoj a strategie vám samozřejmě ale občas ztíží spánek při krátkodobých výkyvech. Ale myslím, že se nám to uvažování v dlouhodobé perspektivě vyplácí. A i když někdy hůř spíme, pořád se můžeme podívat ráno do zrcadla.

Ekonomická krize stále válcuje řadu ekonomik a potlačuje i spousty dobrých nápadů, na jejichž uvedení do života nejsou peníze. Nálady firem plynoucí z pesimismu ekonomického vývoje České republiky ani pro šprýmaře nejsou povzbudivé a k tomu, aby firma prosperovala, je dnes potřeba hodně odvahy a sil. Kde ji berete?

Máte pravdu, že nálada mezi podnikateli i nepodnikateli je snad nejhorší za těch dvacet let.

Ale když podnikáte, není jednoduché z toho rozjetého vlaku vystoupit. Pořád tedy věříme, že zase bude líp a že stojí za to udržet i ve špatných obdobích určitou pracovní jistotu pro naše zaměstnance. My máme poměrně malou fluktuaci, máme několik kolegů, kteří jsou s námi od začátku, celých dvacet let. A takový tým má velkou lidskou hodnotu a tvůrčí potenciál.

Do vašeho života zasáhla osudová křivka nemoci, s níž jste se však vypořádal. Nastartovala také řadu dalších aktivit, které se pojí s vaším jménem. Založil jste nadaci T-SOFT ETERNITY, začal jste psát a vydávat knihy a se svým společníkem, který je také hudebníkem, jste připravili například pohádky pro děti. Šíříte kolem sebe pohodu, nadhled, humor. Co je vám odměnou?

Ano, v těchto dnech slavím šest let od nálezu rakoviny, která mi trochu zkomplikovala život. Byl jsem na třech operacích, podstoupil jsem třikrát léčbu. To, že jsem o tomto období napsal knihu Hovory R, společně s profesorem Astlem, který mne léčil, mne posunulo do oblasti knižní tvorby. Píšu povídky a pohádky, některé sám, některé jsme napsali s paní Renatou Petříčkovou. Co je mi odměnou? Když se někdo nad mojí knížkou směje nebo se dozvím, že děti poslouchají pohádky. V rámci nadace pak darujeme třeba pohádky na dětská oddělení nemocnic. A když vám za to někdo poděkuje nebo vidíte dětský úsměv, je to největší odměna. V businessu vám nikdo za nic nepoděkuje, úspěch je, když dostanete nějaké peníze a nedostanete vynadáno. Takže tahle nadační činnost je i takové odlehčení v tom dennodenním shonu.

Jaké je dnes poslání nadace a co vás osobně motivuje k tomu, aby pomáhala na svět dobrým myšlenkám?

Oficiálně se podobným aktivitám říká společenská odpovědnost firmy. Nám to zkrátka přišlo jako dobrý nápad, dělat kromě IT businessu i něco užitečného. Když jsme před dvěma roky založili nadaci T-SOFT ETERNITY, rozhodli jsme se ji zaměřit na mezioborové projekty. Jako příklad mohu uvést například to, že jsme jako nadace „způsobili" vznik několika knížek, podporujících například komunikaci lékařů s pacienty, pohled různých specializací a profesí na závažná onemocnění apod. Pro vznik podobných publikací se snažíme dát dohromady tým prestižních autorů a odborníků, kteří vnesou do problematiky různé pohledy.

Podporujeme také druhým rokem projekt Podnikam.eu. Ten projekt vymyslela a řídí Jana Merunková. Je zaměřen na vzdělávání dětí v dětských domovech, v oblasti finanční a podnikatelské gramotnosti. S Janou Merunkovou jsme již několik let realizovali projekty pohádek pro handicapované děti. A když nás oslovila s nápadem vzdělávání dětí, tak jsme se pro to nadchli.

Kromě již zmíněných mezioborových projektů jsme ale připraviliovali i třeba CD pohádek pro handicapované děti. Spolupracovali jsme na těchto projektech například s Janem Třískou, Janem Přeučilem, Evou Hruškovou a dalšími předními umělci.

Co mne k tomu motivuje? Já myslím, že když děláme dvacet let business, tak bychom mohli být i někomu nezištně užiteční a mělo by tu po nás něco zůstat.

Silně pracujete s pojmem vize, to znamená, že přemýšlíte nad tím, čím se vaše společnost musí v dalších letech uživit. Nebojíte další krizové vlny na světovém trhu? Dokážete „se postarat" o osmdesátku zaměstnanců i v budoucnu?

Víte, když jsem před lety onemocněl rakovinou, osud tomu nějak chtěl, že mi umožnil tuto osobní krizovou situaci uchopit jako příležitost a šanci. S odstupem času vnímám, že to všechno mělo nějakou osudovou logiku. Kdyby se to nestalo, možná bych nepsal, nezaložil nadaci. Nevím, možná ano, člověk nemůže vyzkoušet variantu A i B.

A myslím, že se dá takto uvažovat i v podnikání. Každá krize je vlastně stavem, který vytváří nové příležitosti nebo vám dá šanci je najít nebo si je vymyslet.

Ono to zní chytře, ale samozřejmě se může stát cokoliv, co vám ten business smete se stolu. Ale stejně tak přichází živelní pohromy a nemoci.

Státní správa, na jejíž potřeby se silně orientujete, šetří. Nemáte strach, že ubyde zakázek nebo že budete muset házet udičku do jiných vod?

Během těch dvaceti let obor IT zaznamenal obrovskou expanzi. Podívejte se, když jsme začínali podnikat, nebyl ani internet ani mobily. Vyrostla tu řada firem, a v posledních letech se ten rybník, kde se dá lovit, samozřejmě zmenšuje. Úspory ten business zcela jistě také omezují. Ale ten obor se vyvíjí tak rychle, že se stále objevují nové příležitosti. Znamená to ovšem být také technologicky flexibilní, což klade značné nároky na kvalifikaci zaměstnanců.

Řadíte se do TOP 100 českých IT firem. Čím se lišíte od jiných, v čem jste silní?

Řeknu s trochou nadsázky, že se zásadně odlišujeme v tom, že jsme asi jediná firma, kde jeden z majitelů píše pohádky a druhý k tomu dělá hudbu a ještě to realizujeme v rámci nadace ETERNITY třeba pro postižené děti. Když máte jako firemní propagační materiál CD s vlastními pohádkami, tak se to dá jako nápad dost obtížně napodobit.

Ale to asi není to podstatné. Já se domnívám, že jsme celou tu dobu, co jsme na trhu, silní v tom, že umíme vybudovat nový systém v takřka nereálném čase. Stalo se nám to několikrát a postavili jsme na tom i specifické metody řízení projektů. Mnohokrát jsme začali vytvářet informační systém, kde nebylo jasné zadání, muselo se to budovat metodou prototypování a za pochodu.

Od jiných IT firem se odlišujeme asi i tou orientací na bezpečnost a krizové řízení.

Sázíte na jedinečnost vašeho know-how. Jak si ceníte duševního vlastnictví T-SOFT?

Duševní vlastnictví je hodně o lidech. Sice třeba k vytvořenému software má firma autorská práva, ale stejně to stojí na lidech, kteří to udělali. Samozřejmě, každý je nahraditelný, s tím je nutno počítat, ale know-how jde předat na papíře jen v omezené míře.

Takže se snažíme taky držet tým našich lidí dlouhodobě pohromadě. Klíč úspěchu je dle mého soudu v potenciálu dlouhodobě stabilního zázemí lidí ve firmě.

Jste majitel, manažer, spisovatel, váš společník je muzikant, máte řadu přátel, ještě více práce a starostí. Co je pro plnohodnotný život a vlastní seberealizaci nejdůležitější? Chuť něco udělat? Trpělivost? Vysoké nasazení? Pokora?

Domnívám se, že nejdůležitější je poznat, co z toho, co vám osud přináší, je ta správná volba a ta správná a jedinečná výzva. Člověk může běhat od rána do večera, je z toho zpocenej, ale nikam to nevede. A jindy se vám zase povede něco bez většího úsilí. A máte pocit, že to jde samo. Že je to ta správná silnice v možných osudech. Já měl právě podobný pocit v rámci té nemoci, že vlastně mne to nasměrovalo někam, kudy jsem měl asi mimo jiné také jít.

Zkrátka je potřeba poznat, kam má smysl nasměrovat to vysoké nasazení, na které jste se ptala. A stanovit si, co od toho čekám, jaký chci výsledek. Už jen proto, abych na konci vlastně vůbec poznal, že jsem to udělal.

Myslím, že je důležité nechat tady na tom světě po sobě nějaký pozitivní otisk, nějakou stopu, že jsme tudy šli...

za odpovědi poděkovala Eva Brixi