Smart city je koncept, který má zvýšit IQ života našich měst. Chytrá doprava, energetika, medicína už klepou na dveře a někde už vstoupily do praxe. O tom, kam směřuje vývoj, jsme hovořili se zástupcem ředitele Svazu měst a obcí ČR Danem Jiránkem.

Jaká máme „chytrá“ města a obce v České republice?

To nikdo netuší, protože pro koncept Smart city je většina sídel moc malá. Chtít po nich, aby připravovala dopravní řešení, když tam vede jedna silnice, je úplně mimo. Budeme patrně muset vyvinout úplně jiný koncept přizpůsobený našim podmínkám. Občas dojde i k technologickému přeskoku, a to, že jsme nyní v některých věcech pozadu, se může ukázat jako výhoda.

Uvedete nějaký příklad takového vývoje?

Například se rychle začíná projevovat nedostatek zdravotnických zařízení v mnoha oblastech ČR. Ten technologický skok může spočívat v tom, že některé služby se budou poskytovat prostřednictvím internetu. Občan nebude chtít dojíždět za lékařem, do lékárny a „zabít“ celý den nebo dva tím, že čas stráví na cestách.

Jak by takové služby na venkově mohly fungovat?

Pokud bude pacient chronicky nemocný, ale ve stabilizovaném stavu, prostě si promluví pomocí chytré technologie se svým ošetřujícím lékařem. Lékárna dostane elektronický recept a nějaká služba dopraví medikamenty až k příjemci. Řada měst a obcí už má internetové připojení, vlastní počítač, který je takové funkce schopen zajistit. Teď jde o to, aby byly vyčleněny i finanční prostředky, aby takové služby mohly poskytovat.

Co považujete v současnosti za největší brzdu chytrých řešení?

Podle mého názoru to jsou dvě věci: nedostatek finančních prostředků a potom nadměrná byrokratická zátěž. Starostové tráví spoustu času vyplňováním nejrůznějších dotazníků a chybí jim čas, aby mohli navštěvovat například odborné konference. Pak nemají informace o nabízených řešeních, kam směřuje technologický vývoj, kde je budoucnost. Sotva si mohou promluvit s někým, kde taková služba už běží, co obnáší, kolik stojí, a pak to zavést ve své obci. Při tom tempu, jímž parlament vydává zákony, ani nestačí sledovat, jaké nové povinnosti mají splňovat, natož aby měli sílu rozhlížet se okolo, domlouvat se s partnery, vyvinout něco společně tak, aby lidem usnadnili život.

Jakou roli byste v konceptu Smart city přisoudil podnikům a podnikatelům?

Někde to budou právě oni, kteří začnou novou službu nabízet. Uber také nevznikl tak, že by si města řekla „potřebujeme chytrou dopravu“, ale obráceně. Dovedu si představit, že s projektem telemedicíny přijdou nějaká sdružení lékařů nebo lékáren. A budou iniciovat, aby občan měl dostupnou službu, například v místní knihovně s internetem. Podnikatelská sféra jednak musí technologii nabídnout, bez nich chytré řešení nevznikne, na druhou stranu může být i iniciátorem zavedení služby do praktického provozu.

Když se zamyslíte jako vizionář, jaká města a obce uvidíte za pět deset let?

To je otázka, zda se za tak krátkou dobu změní něco podstatného. V horizontu dvacet třiceti let vůbec netušíme, jak budou vypadat. To co nám dnes přijde normální, v budoucnu vůbec nemusí existovat. Například sdílení aut. Místo aby si lidé kupovali dopravní prostředek, objednají si službu – dopravu automobilem, který jim někdo půjčí. Myslím, že obrovský prostor nabídne školství. Budou se sdílet různé výukové programy. Učitel se posune od vykládání učební látky k společnému objevování poznatků. Význam to přinese zejména menším sídlům, která mají přece jen omezenější možnosti v přístupu k informacím.

Setřou technologie rozdíl mezi městem a vesnicí?

Jednoznačně ano. Nejen ve vzdělávání, ale i v práci. Už nebude nutné u mnoha profesí dojíždět každý den na vzdálené pracoviště. A napadá mě další oblast: změní se i poptávání služeb. Na vesnici k tomu slouží hospoda, ale stále víc se prosazuje internet. Už se chlapi nebudou domlouvat u piva, ale přes chytré telefony.

za podnětné myšlenky poděkoval Pavel Kačer