Hana SoučkováHana Součková je generální ředitelkou společnosti SAP. Když vystupovala na konferenci Klíčové faktory úspěchu loni v listopadu na Pražském hradě, kde posléze večer přebírala noblesní ocenění Lady Pro, přemýšlela jsem nad otázkami, které bych jí ráda brzy nato položila. Zaujala mne totiž její prezentace, v níž se nám, účastníkům setkání, snažila přiblížit, jak a proč řešení SAP umí být ostatním užitečná. A jak zdejší týmy hledají cestu k vlastní vyšší efektivitě, jak promyšleněji dávají prostor lidskému kapitálu, talentům, schopnostem jednotlivců. Aby nepřišlo vniveč to nejcennější, co mají, totiž schopnost přemýšlet. Hana Součková tedy otvírá lednovou Madam Business:

V jedné z charakteristik vaší společnosti se uvádí, že jste lídrem na trhu pro řízení lidského kapitálu. Jak se dnes dá lidský kapitál řídit? A je vůbec uřiditelný?

Lidský kapitál označuje nejmodernější koncepci personální práce a jeho řízení klade silný důraz na rozvoj možností nejen manažerů. Jde o schopnost organizace maximálně využívat a sdílet potenciál lidí jak pro každodenní práci, tak pro inovace. Z definice pojmu je jasné, že jde o velmi širokou oblast, z našeho pohledu je klíčové zaměřit se především na rozvoj dovedností a znalostí všech zaměstnanců. Tady si dovolím tvrdit, že moderní technologie mohou významně změnit dosavadní praxi. A to zejména v přesunu odpovědnosti ze zaměstnavatele na zaměstnance. Co tím myslím je, že každý z nás si může transparentně navrhnout svůj rozvojový plán vycházející z jeho kariéry, cílené pozice apod. Pokud si školení navrhne sám zaměstnanec, přistupuje k němu s větší motivací a je pro něj mnohem efektivnější. Jako velmi přínosné vnímám také samotné plánování lidského kapitálu. Na základě reálných dat je možné připravit scénáře pro další rozvoj, a to v několika variantách, včetně analýzy dopadu na společnost, tedy co pro ni bude výhodnější, zda nábor, propouštění, rekvalifikace apod.

V jiném materiálu shrnujete, že zákazníkům pomáháte přetvářet jejich firmy v inteligentní podnikání. Co to však znamená? Že s pomocí technologií učíte být efektivnější, vlídnější tak, že posléze talenty odevzdají zaměstnavateli maximální možný potenciál?

Je potřeba se podívat trochu do minulosti. Posledních deset let a déle se většina společností věnovala digitalizaci, automatizaci a dalším aktivitám směřujícím ke zvýšení efektivity procesů a aktivit. S nástupem některých nových technologií, jako jsou strojové učení, rozšířená realita, umělá inteligence a další, se podniky dostaly zase o kus dál. Objem dat, které dnes společnosti generují, ohromně narostl. A inteligentní podnikání spočívá právě ve schopnosti tato data využívat, efektivně směřovat zdroje, extrémně rychle reagovat na změny trhu i interního firemního ekosystému a obchodní procesy potom přeorientovat tak, aby směřovaly k co nejlepším výsledkům pro koncové zákazníky. Můj pohled na toto téma je čistě praktický, technologie samy o sobě společnost v inteligentní podnik nepřetvoří, jsou však nezbytnou podporou. Zásadní je celková transformace firmy, včetně jejích procesů, a samozřejmě i lidí a jejich myšlení. Určitě tedy platí, že pokud zaměstnanec dostane díky této transformaci příležitost věnovat se inspirativním aktivitám namísto těch rutinních, bude do práce chodit rád. Tomu bude odpovídat i jeho motivace a pracovní výsledky.

Jste tedy skoro kouzelníci...

To bych úplně neřekla, i když určitá paralela tam je. Stejně jako kouzelníci musí znát každý detail své práce a soustředí se na to, aby na sebe každá část jejich kouzla přesně navazovala, i v našem oboru jsou detaily klíčové. Snažíme se najít nová možná spojení procesů a vytvořit tak třeba něco nového. A to je tak trochu kouzlo, takže nakonec máte pravdu!

Vaše řešení používají v nejznámějších firmách světa. Jaký je to pocit?

Velmi inspirující, setkávání s našimi zákazníky mi dává velký prostor k seberealizaci. Díky tomu, že pokrýváme téměř všechny obory podnikání, je pro mě každé setkání se zákazníkem skvělou příležitostí dozvědět se něco nového. Mít možnost nahlédnout pod pokličku věcí, které někdy bereme jako úplnou samozřejmost. Každý ze zákazníků je jiný a každý je momentálně v jiné situaci. Obecně vnímám tři skupiny zákazníků, které však mají společné prvky. Je to za prvé státní správa, kde je pro mě vždy obrovskou školou pochopení celkové komplexity. Téměř každé rozhodnutí ovlivňuje uvnitř státních podniků několik dalších věcí. Potom jsou to velké korporace, s nimiž máme hodně společného. Často očekávají na jedné straně růst tržeb a na druhé snižování nákladů. Do třetice jsou to soukromé české firmy, často vybudované na zelené louce. Setkání s jejich lidmi si opravdu užívám, zároveň je tahle skupina asi nejnáročnější. Jejich pohled na investice odpovídá tomu, že vydávají své vlastní peníze, takže se vždy snaží získat maximum. To je samozřejmě pochopitelné a správné.
Jak motivujete pracovníky k tomu, aby přemýšleli, a jak vytváříte příležitosti, jež nahrávají tomu, aby ze sebe člověk vydal to nejlepší?

Myslím si, že zásadní je nastavit transparentní komunikaci. Pokud chceme motivovat tým, aby hledal nové příležitosti a inovace, musí vědět, kam jdeme, co je náš cíl, kde se aktuálně nacházíme. U nás máme pravidelné obchodní porady, jichž se účastní všechna oddělení. To nám umožňuje pochopit situaci víc zeširoka. Komunikace a setkání ale určitě nepokryjí vše. Osobně si myslím, že je velmi důležité jít příkladem. Nebát se zkoušet nové věci a počítat s tím, že se nemusí všechno vydařit na první dobrou. Každý může přece udělat chybu, důležité je poučit se z ní a neopakovat ji. To může být někdy dost složité si interně vysvětlit, ale i o tom je moje práce. A v neposlední řadě je nutné si uvědomit, že každý jsme jiný, každý máme své potřeby. Nemůžeme tedy ostatní hodnotit podle sebe nebo podle nějaké obecné šablony. Každý z nás k cíli dojde po trochu jiné cestě a žádná z těch cest není lepší než ta druhá. Tohle se pořád učím. Já mám třeba ráda okolo sebe akci. Většinou nepotřebuji dlouhou dobu na přípravu, nastudování a promyšlení plánu, baví mě, když se pořád něco děje. Ale máme v týmu i kolegy, kteří to mají jinak. Takže se navzájem tolerujeme a učíme se od sebe.

Jste společnost, která získala na trhu zajímavou image, respekt, zájem ostatních. Je to mimo jiné i zrcadlo vaší manažerské práce. Jaké má principy?

Já jsem na pozici generální ředitelky teprve od srpna loňského roku, takže bych si určitě nedovolila přivlastnit naši pozici jako výsledek mojí práce. K principům mé manažerské práce bych kromě motivace, o níž jsem mluvila před chvílí, ještě doplnila několik zásadních bodů. Nejen v práci je, myslím, důležité nebát se měnit věci. Ráda proto dávám kolegům možnost zkusit si třeba úplně novou pozici nebo zkoušíme jiné způsoby oslovení zákazníků. Výsledkem jsou např. nové formáty našich konferencí. Dále je pro mě zásadní týmová spolupráce. Věřím, že tým je silnější než jednotlivec, i když si musí projít svým vývojem, aby mohl fungovat efektivně. To je někdy složitá cesta, než si navzájem vyladíte očekávání a způsob spolupráce. Ale když se to povede, tak pak celý tým pojede jako super namazaný stroj. Důležité je si také neustále uvědomovat, že nejsme roboti. Není to o tom příliš vstupovat do osobní roviny, ale naše osobní životy a životní situace nás velmi ovlivňují, a to musíme brát v úvahu. V neposlední řadě je potřeba se radovat ze všeho, co se nám povede. Umět se pochválit, umět oslavit úspěch. To je důležité zejména v našem oboru, protože přímo na konci naší práce není žádný konkrétní výrobek, vyléčený pacient ani jiný hmotný výsledek. Na naší straně je to smlouva. O to víc je zásadní ten moment popsat, užít si ho a myslet na to, co naše řešení zákazníkům umožní, tam už ve většině případů hmotné výsledky jsou. A to nám dává energii i motivaci jít dál.

Řídíte se v rozhodování také vlastní intuicí? A patří do řízení emoce?

To je samozřejmě pokaždé i o dané situaci, do níž se dostanu. Nejlepší je, alespoň myslím, určitá kombinace. Je potřeba být připraven a mít informace, nerozhodovat jen podle intuice, i když je to pro mě takový vnitřní hlas. Díky emocím jsme autentičtí, což je podle mě základ každého úspěšného manažera. Pokud chcete, aby vás tým vnímal jako lídra, není to o tom naučit se nějaké poučky či návody na to, jak vést lidi. Ti nejlepší do toho vždy dávají něco osobního, co je pro ně samotné typické, díky čemu mají přirozenou autoritu. Pro nás ženy může být někdy snazší dát emoce najevo, někdy zase náročnější je kontrolovat, ale do řízení a rozhodování emoce v určité míře rozhodně patří.

Ostatně loni v listopadu jste byla oceněna jako Lady Pro v soutěži Českých 100 nejlepších, a to se nepodaří jen tak někomu. Co z toho pro vás plyne?

Je to pro mě velká čest. Dámy, které toto ocenění dostaly přede mnou, by možná mohly odpovědět fundovaněji, já ho mám teprve dva měsíce. Ale beru to jako jisté uznání, že svoji práci snad dělám dobře a že v tom mám pokračovat. Už jsem říkala, jak je důležité mít zpětnou vazbu a motivaci, to vše se v podstatě sešlo v rámci tohoto ocenění.

Když jste hovořila na konferenci Klíčové faktory úspěchu v týž den o tom, jakými projekty se SAP zabývá, zdálo se mi, že se můj vlastní život odehrává v předminulém století a že netuším, co technologie vůbec znamenají a jaké je jejich poslání. Neděsí vás někdy, jak mocné jsou?

Možná to bude znít dost obecně, ale to je prostě vývoj. Myslím, že hodně podobné emoce vyvolala elektřina, pára, první počítače a samozřejmě také internet. Pokud se tomu budeme bránit, nebudeme schopni to pochopit. A když něco nechápeme, tak to nemůžeme řídit, což by byl problém. Technologie nám mohou pomoci odpovědět na otázky, které my jako lidé zodpovědět nedokážeme. Např. lékař díky nim dokáže ve významně kratším čase identifikovat problém a nalézt to nejlepší řešení, tedy léčbu. I v jiných oborech nám technologie dokážou významně ulehčit práci a ve výsledku i naše životy.

V jedné z vašich součástí na českém trhu, SAP Services, zastávají manažerské pozice ze dvou třetin ženy, ostatně genderové záležitosti vnímáte velmi otevřeně a zabýváte se jimi. Čeho byste na tomto poli ráda dosáhla?

Myslím, že je potřeba si u všeho zachovat zdravý rozum. Pokud se cokoliv začne zavádět až moc uměle, tak to většinou moc dobrého nepřinese. V této oblasti je pro mě nejdůležitější zajistit, aby každý, kdo chce, dostal férovou šanci. Ať už jde o pozici, školení, nové projekty i jiné příležitosti. To je pro nás důležité, i proto je SAP tak diverzní, nejen genderově.

Být v roli generální ředitelky nadnárodní společnosti patrně neznamená vždy uléhat s čistou hlavou. Prostřednictvím jaké metody odoláváte, jak se říká, tlaku doby? A umíte to?

Nevím, jestli se dá říct, že to umím. Ale před pár lety jsem měla štěstí a potkala jsem úžasnou jogínku Zuzku Klingrovou, která mi dokázala ukázat jógu jako cestu. Od té doby se snažím cvičit pravidelně. Zuzka má obrovský dar, že dokáže podle aktuální situace navrhnout takovou sestavu, která mě dostane zase do pohody. Odolávat mi pomáhá také moje rodina, mám v ní velkou oporu. Navíc děti závodně jezdí na kole, takže trávíme skoro všechny víkendy na závodech po celé České republice. Tam se snažím být na 100 % máma, a to je to nejlepší odreagování. V práci máme za sebou konec roku, což je většinou velmi náročné období. Tady se snažím řídit rčením: štěstí přeje připraveným. V tom našem businessu je vždy potřeba trochu štěstí, ale bez plánu a přípravy to prostě nejde. Kladu na to velký důraz – u nás téměř nic není ze dne na den. Obchodní případy trvají třeba i 12 měsíců a víc, je to dlouhodobá práce. Takže tlak na poslední chvíli nám nic nepřinese. Musíme těžit ze zkušeností a na základě toho identifikovat oblasti, které je potřeba nastavit jinak, a tak pořád dokola...

Dá se popsat, co jste se v SAP naučila?

Toho je opravdu hodně. V SAP jsem potkala celou řadu velmi inspirativních kolegů, od kterých jsem měla možnost se toho dost naučit. To je podle mě jedna z největších předností naší firmy, je téměř nemožné vyčerpat ten lidský potenciál a možnosti učení se jeden od druhého. O některých dovednostech už jsem mluvila, určitě jsem se přiučila trpělivosti, odvaze, vedení lidí i tomu, jak říkat nejen hezké, ale i ty nepříjemné věci. SAP je multikulturní firma, díky čemuž jsem měla možnost učit se během spolupráce nejen v rámci regionu CEE odlišnostem v přístupu minimálně 20 různých národností. A jsem moc ráda, že stoprocentně ještě nejsem na konci. Pro mě je právě možnost učit se a zkoušet nové věci tím nejdůležitějším.

otázky připravila Eva Brixi