Pavlína AdamO venkově se často říkalo, že tam „chcíp pes“, prostě že se tam vůbec nic nového nedělo. My vám ho však teď ukážeme v jiném světle. Jde o prostředí, v němž se dravě prosazují nejmodernější technologie, kde digitalizace začíná hrát hlavní úlohu v řízení a ve stájích a na polích se uplatňují robotické systémy. Nabízíme vám na toto téma rozhovor s ředitelkou Odboru vědy, výzkumu a vzdělávání Ministerstva zemědělství ČR Pavlínou Adam.

Překvapilo vás, že zemědělci získali v digitalizaci náskok před průmyslem?

Mohu říci, že nepřekvapilo. U nás v Odboru vědy, výzkumu a vzdělávání Ministerstva zemědělství ČR se problematice digitalizace velice důkladně věnujeme a snažíme se, aby podmínky pro digitalizaci v tomto sektoru byly co možná nejschůdnější.
Digitální technologie v zemědělství usnadňují celou řadu činností. Zemědělství je odvětví zahrnující zejména rutinní manuální úlohy, u nichž je vysoký technický potenciál k automatizaci. U většiny činností je navíc vysoká pravděpodobnost, že se tyto autonomní systémy nedostanou do kontaktu s „nezasvěceným“ člověkem, což dává automatizaci v zemědělství a její reálné využitelnosti volné pole působnosti. Poslat autonomní traktor na pole je trochu něco jiného než například poslat autonomní automobil do města do reálného provozu, kde může nastat celá řada nepředvídatelných situací.

V čem a jak se mohou digitální technologie nejlépe uplatnit?

Využívání digitalizace vede obecně ke zvyšování efektivity a produktivity v zemědělství, k podpoře lepších životních podmínek zvířat i větší šetrnosti k životnímu prostředí. V současnosti se již běžně používají například senzory pro dobytek, které snímají zdravotní stav zvířat, jejich chování, snímán je také proces dojení, krmení či ventilace chlévů. Senzory na nohách nebo krku krav umožňují okamžitou detekci narozených mláďat, vrcholu říje či nejvhodnější doby inseminace. Umožňují rovněž zachytit zdravotní problémy dříve, než se naplno projeví nebo se rozšíří ve stádě. Všechny zjištěné informace získávají farmáři díky mobilním aplikacím v reálném čase.
Oblastí s velkým potenciálem pro využití robotizace, automatizace a digitalizace jsou krmné, dojné, uklízecí či naváděcí systémy. Mluvím například o plně autonomních dojících robotech. Takovýchto robotů dnes existuje hned několik typů. Některé typy robotů jsou schopny podojit až 90 dojnic během jedné hodiny. U robotů dochází po každé podojené krávě automaticky k dezinfekci dojícího stroje a samozřejmostí je i automatická dezinfekce mléčné žlázy po dojení. Dále bych ráda zmínila automatické krmné boxy, které dávkují krmiva, vitaminy a minerály speciálně pro každého jedince podle informací, které detekuje elektronický čip, jenž mají krávy implantovaný v uchu.
Co se týká rostlinného sektoru, na českém trhu jsou dnes k dostání traktory a sklizňové stroje s nejmodernějšími technologiemi. Tyto stroje mají funkci automatického navádění pomocí GPS s přesností na +/-2 cm. Tyto autonomně řízené stroje umožňují variabilní dávkování osiva, hnojiv a dalších přípravků. Díky tomu dochází k velkým úsporám nákladů na hnojivech i osivu.
V neposlední řadě bych ráda zmínila také bezpilotní letouny a drony. Pomocí těchto zařízení je prováděn monitoring půdy, rostlin, monitoring tras traktorů a kombajnů či průběh hnojení. Některé typy dronů jsou schopny multispektrálního snímkování, což zemědělcům umožňuje analyzovat stav půdy a rostlin a dle toho např. dávkovat hnojivo.
Nakonec ještě snad jedna informace o tom, že farmářům výrazně pomáhají také aplikace, které využívají družicových dat. Pomocí aplikací je možné např. predikovat výskyt škůdců či odhadovat výnos plodin.

Jistě to není jen vyšší produktivita, výnosy a užitkovost, čím tzv. přesné zemědělství získává kladné body.

Digitalizace v zemědělství pomáhá nejenom zvyšovat efektivitu a produktivitu, přispívá ale také k podpoře lepších životních podmínek zvířat i větší šetrnosti k životnímu prostředí. Jak jsem uvedla již v předchozí odpovědi, díky cílené aplikaci hnojiv i osiv snižujeme nejenom finanční náročnost, ale také zátěž pro životní prostředí a šetříme dávky hnojiv, které by byly původními postupy do půdy aplikovány. Díky řízení traktorů pomocí GPS dochází k optimalizaci plánování tras, úspora nákladů na palivo je až 10 %. Díky optimalizaci tras dochází navíc ke snižování eroze půdy.
Automatizace či robotizace v zemědělství znamená v neposlední řadě také náhradu pracovní síly, které je ne vždy, zejména v zemědělství a lesnictví, dostatek.

Za jakých předpokladů může digitalizace dál postupovat na českém venkově, co ji nejvíc omezuje a škodí?

V současnosti každý pátý zemědělec v Česku investuje do robotizace a digitalizace. Základním předpokladem postupu digitalizace je dostupnost infrastruktury a finanční dostupnost autonomních technologií. U malých venkovských podniků však často omezené finanční možnosti pořízení těchto technologií brání. Velké podniky mají díky své ekonomické síle nesrovnatelně lepší přístup k úvěrovým zdrojům než venkovské rodinné farmy. Další velice důležitou věcí je vzdělávání zaměstnanců v digitálních dovednostech. Standardní počítačová gramotnost již bohužel většinou nestačí, a právě vzdělávání může být, zejména v odtržených zemědělských oblastech, problematické.

Dovedete si představit moderní rodinnou farmu za deset let?

Již dnes je velké množství strojů na farmách autonomních, vybavení je automatizované a díky stále se zvyšujícímu počtu farmářů, kteří budou moderní technologie využívat, bude vše levnější a dostupnější.
Rodinná farma budoucnosti bude vysoce automatizovaná, omezený počet pracovníků dokáže obsáhnout větší objem práce a farmy budou mít nástroje, které jim poskytnou přehled o detailech i v nejvzdálenějších místech farmy a v optimálních detailech. Drony, kamery, čidla, zpracování satelitních snímků a informací o počasí bude automatizovaně transformováno do informací, které farmář potřebuje – třeba do upozornění, že za tři dny bude počasí, při kterém hrozí rozvoj plísní na některých plodinách.
Na druhou stranu pevně věříme, že i na farmě budoucnosti bude farmář vždy chodit do stájí, chlévů a na pole, a bude udržovat vřelý vztah k půdě.

otázky připravil Pavel Kačer