Srdcem kvalitář. Odborník, který patří k průkopníkům managementu kvality u nás. Člověk, který rád sdílí své zkušenosti, poznatky, a to takovým způsobem, aniž by někoho obtěžoval nebo unavoval. Ba naopak. Dokáže zaujmout, rozveselit, povzbudit. Muž plný energie a tvořivého přístupu k jakémukoli zadání. Dnes již sice v důchodu, ale ne tak zcela.

Poté, co opustil podnik DIAMO, je v roli člena předsednictva České společnosti pro jakost a dál se zabývá činností, kterou má víc než rád. V hledáčku jeho pozornosti je kvalita. Ing. Eduard Horčík o ní vyprávěl i během našeho rozhovoru:

Kvalitou jste se zabýval převážnou část vašeho profesního života, a ani v době, kdy jste si začal užívat zaslouženého odpočinku, jste se aktivit vztahujících se ke kvalitě nevzdal. Z čeho vyrostlo tak silné pouto?

Můj profesní život vychází z kořenů báňské činnosti, kterou jsem vystudoval na střední a vysoké škole. Říkám tomu, že jsem pracoval s přírodou, přírodou, která je stále proměnlivá, překvapující, zajímavá, stále se v ní něco mění a je nutné to řešit. A všude pracujete s lidmi, komunikujete, přemýšlíte, jak to vyřešit co nejlépe, aby to bylo účinné, efektivní... Aby to nic a nikoho neohrožovalo, aby to bylo přínosem. A to vše s pravidly, která nám příroda nastavila, aby to nebylo v rozporu se zákony, vyhláškami, normami. A to jsem tenkrát ani netušil, že tato výše popsaná činnost v sobě skrývá jakousi kvalitu, respektive jakost. No, a po skončení těžby uranu na hlubinném dole Hamr na severu Čech si mě zavolal náměstek ředitele státního podniku pro výrobu, jmenovaný do funkce představitele vedení podniku pro jakost, a sdělil mi, že se budu na státním podniku DIAMO zabývat jakostí/kvalitou. Říkám mu: „A co to vlastně je, ta jakost?“ Odpověď zněla: „No, to ještě nikdo pořádně neví, ale pošleme tě na školení, abys to ty věděl.“

A z čeho vyrostlo to silné pouto ke kvalitě? Odpověď krátká a snad výstižná: Viděl jsem v tom smysl. A pro mě osobně to, že jsem byl potřebný a byla za mnou vidět práce, která byla přínosem pro organizaci interně i externě. V tom vidím to pouto, v té potřebnosti a následných výsledcích v řízení.

V DIAMU jste působil velmi dlouho. Tam jste zaváděl systém managementu kvality, prosazoval kvalitu do práce jako systémovou hodnotu. Čemu to napomohlo? Odrazilo se to i v hospodářských výsledcích, jak jste naznačil?

Od začátku jsme spolupracovali s Českou společností pro jakost, a nebyla to samozřejmost. Při hledání vhodného certifikačního orgánu jsme naráželi na ne zrovna vstřícný přístup oslovených certifikačních orgánů. Zalekly se složitosti činností a jejich množství v DIAMU, jejich provázanosti, dále dohledových orgánů (Český báňský úřad, Státní úřad pro jadernou bezpečnost apod.). A tak jsme slyšeli: „To DIAMO je tak složité, že to asi ani nepůjde certifikovat... do toho nejdeme.“ Jediný, kdo do toho šel, tak to byla ČSJ. My, jako DIAMO, jsme byli hrdí na to, že jsme našli ČSJ, a ČSJ byla hrdá na to, že to dokázala. No, a čemu to napomohlo? Byly popsány a definovány procesy v organizaci. Do té doby, jak říkal jeden nejmenovaný náměstek z vedení DIAMA: „Pracuju tady víc než 20 let a nikdy tady žádné procesy nebyly, tak je teď na nás nepožadujte a neotravujte s tím lidi.“ I takové byly začátky zavádění kvality v tomto podniku. Vše bylo posléze popsáno dle jednotných a závazných pravidel pro celou organizaci (dokumenty, záznamy), vše bylo přehlednější, lépe dohledatelné a lépe obhajitelné při následných kontrolách apod. Například zjištění z interních auditů na vybraném pracovišti se zveřejňovala na centrálním portálu, kde se s nimi mohli seznámit ostatní zaměstnanci na svých pracovištích v celém podniku a předem si stanovili opatření, pokud se jich daná zjištění také týkala.

A jak se to odrazilo v hospodářských výsledcích, tak na to by odpovědělo nejlépe vedení, přes finance nejsem odborník. Co je ale fakt, tak už jenom to, že DIAMO mělo certifikát ISO 9001, ISO 14001 (EMS), HACCP apod., je jakousi zárukou toho, že práce jsou prováděny podle nějakých mezinárodních pravidel a zvyšuje to pozitivní pohled na organizaci To platí všeobecně. Dále nelze opomenout účast DIAMA v programech Národních cen kvality. Tato ocenění a účast v těchto programech zvyšovala prestiž při vyjednáváních např. na Ministerstvu průmyslu a obchodu, Ministerstvu životního prostředí nebo při různých externích kontrolách a spolupracích, a to i se zahraničím.

Říká se, že kvalitáři jsou velcí srdcaři. Souhlasíte s tím?

Ano, souhlasím. Každá práce se musí dělat srdcem, když má být pořádná. Ale ne všichni to tak berou, natož aby to pak ještě dokázali...

O kvalitě se mluví ve všech možných souvislostech. Co to vlastně ale je v případě firmy nebo organizace? Je to určitý manuál, jak co dělat, aby si daný subjekt vedl lépe, efektivní organizace práce, směřující k rozvoji podnikání? Je to firemní kultura, vize, cesta udržitelnosti?

Kvalita je široký pojem. Všechno je kvalita, všechno. Ať se týká plnění úkolů, činností, vztahů mezi lidmi. Uvnitř firmy i vně firmy. A komunikace, mluvení mezi lidmi samotnými, informovanost lidí, to je základ všeho a 80 % úspěchu. Zdá se mně, že poslední dobou se komunikace vytrácí a firemní kultura klesá, což mě moc netěší...

Jakou zkušenost se zaváděním prvků kvality jste především získal?

Při zavádění kvality se dotknete chtě nechtě všeho, pokud to chcete dělat kvalitně. Od ředitele až po uklízečku a šoféra a zase zpět. Prostě všechno je kvalita. A moje zkušenost je taková, že při zavádění managementu kvality a provádění interních auditů ve firmě jsem vždy informoval svého nadřízeného o pozitivních a negativních zjištěních z pohledu kvality. Jeho reakce: „No, když tě tak poslouchám, tak díky zavádění systému managementu kvality a jeho auditování znáš naši organizaci v některých oblastech už víc než já.“ Prostě získáte přehled o procesech, o činnostech a taky o zaměstnancích, o lidech, kteří ve firmě pracují, víte, kdo za jakým jménem stojí apod.

Myslíte si, že nastupující mladá generace má ke kvalitě života, výrobků, služeb, k trvalým hodnotám vřelý vztah, nebo to bere jako samozřejmost a příliš nad tím nepřemýšlí?

Nelze všechny házet do jednoho pytle, taky jsme byli mladí. Ale myslím si, že jsme si více uvědomovali, co je to odpovědnost. A tak se mně spíše zdá, že většina z mladé generace nad tím příliš nepřemýšlí a všechno bere jako samozřejmost. Technický pokrok jde dopředu (IT, mobily, SMS), ale poznal jsem i to, kdy mladý vysokoškolák měl doplnit, resp. aktualizovat text do dokumentu. Bylo to nad jeho síly a čas. Ne nadarmo jsem měl v kanceláři tuto větu: Přemýšlení je ta nejsložitější věc, proto to dělá tak málo lidí.

Nyní působíte ve vedení České společnosti pro jakost. Oč se staráte především?

V České společnosti pro jakost působím jako člen předsednictva ČSJ, jako druhý místopředseda a starám se s kolektivem společnosti o marketing. Neznamená to, že mě v předsednictvu nic jiného nezajímá, a už vůbec nelze při jednání ostatním říkat, že toto mně zajímá, toto už ne. Každý z nás něčemu rozumí více, něčemu méně, něčemu nerozumí vůbec. Mám rád také různé glosy, a někdy je dobré si uvědomit jejich podstatu a řídit se jimi. I když prověřovaným při interním auditu je moc nedoporučuji. Protože: „Lepší mlčet nežli žvástat,“ nebo: „Dokud mlčíš, dotud jsi filozofem.“

za odpovědi poděkovala Eva Brixi