Tomáš DrápelaTeplárny se začínají připravovat na „konec uhelného věku“ po roce 2022. I potom musí dostat jejich zákazníci komfortní službu každý den a každou hodinu v roce za dobrou cenu. O tom, že to není lehký, avšak splnitelný úkol, jsme hovořili s předsedou Teplárenského sdružení ČR Mgr. Tomášem Drápelou.

Jak velký je podíl teplárenských společností na trhu s vytápěním, kolik domácností zásobuje energií a jak je poskytovaná cena konkurenceschopná?

Ze zdrojů mimo byt, tedy z tepláren, závodních energetik, z elektráren, z blokových a domovních kotelen je v České republice zásobováno teplem pro vytápění a ohřev vody zhruba 1,7 miliónu domácností. To představuje téměř 40% podíl a jde o zajištění jedné ze základních lidských potřeb pro zhruba čtyři milióny obyvatel. Cena vyrobeného tepla je konkurenceschopná, ale po zatížení dalšími náklady, jako jsou emisní poplatky, náklady na ekologizaci zdrojů a sítí či náklady na nákup emisních povolenek, které individuální lokální zdroje tepla hradit nemusí, se v řadě lokalit šplhá cena na hranu. Jako bonus naši odběratelé ale dostávají celoročně teplo bez starostí
s plným servisem 24 hodin denně, 365 dnů v roce. I proto akceptují někde i cenu vyšší, než kdyby se přepojili na lokální zdroje vytápění. Nehledě na ekologickou kombinovanou výrobu elektřiny a tepla, která je šetrná k životnímu prostředí a z níž už dnes pochází necelé čtyři pětiny dodávaného tepla.

Co je v současné době nejžhavějším tématem teplárenství a proč sdružení podepsalo memorandum o spolupráci s Českým plynárenským svazem?

Je to nastavení nediskriminačních, tedy stejných a stabilních podmínek pro podnikání v oblasti dodávek tepla. Prioritním tématem, které nyní akcentujeme, je modernizace zdrojů u soustav zásobování teplem 19 malých a středních uhelných tepláren, kterým v prosinci 2022 skončí přechodné období a budou muset plnit přísné emisní limity. Zároveň tím odpovídám i na druhou část otázky. Zpravidla jediným mož­ným řešením splnění přísných ekologických limitů u těchto zdrojů je jejich přechod ze spalování uhlí na kogenerační výrobu elektřiny a tepla ze zemního plynu. Proto jsme začali spolupracovat s Českým plynárenským svazem.

Dovedete si představit svůj obor za tři, pět, deset až třicet let? V čem bude jiný a co se nezmění?

Jsem optimista, takže dovedu, ale asi jen těch deset let dopředu. Za těch 30 let se toho v technologiích může hodně změnit, například se mohou prosadit malé modulární jaderné reaktory. Vedle základních zdrojů tepla, jako je zemní plyn, biomasa či energie z odpadu, budeme v nejbližších letech schopni díky našim tepelným sítím po městech rozvádět veškeré využitelné „odpadní“, tedy nízkopotencionální teplo. Ať už to bude z chlazení IT center, průmyslových a jiných výrob, teplo z tunelů a podobně. Proto musíme udržet provozuschopné současné distribuční soustavy, které bude potřeba dále rozvíjet v intravilánech měst, aby se jimi dopravilo teplo od jeho „výrobců“ ke „spotřebitelům“.

Může se výroba tepla rozvíjet bez pomoci státu a veřejných institucí? Co byste potřebovali od vlády a zákonodárných sborů, jak vás ovlivňuje právní rámec EU?

Pokud budou nastavena dlouhodobě stabilní, transparentní a pro všechny stejná pravidla, která nebudou nikoho diskriminovat a zatěžovat dalšími náklady, jako jsou například dnešní povolenky u tepláren, pak není problém, aby teplárny a jejich soustavy zásobování teplem prosperovaly. Teplárny, to není jenom ekologická a spolehlivá dodávka tepla, ale především regulovaná dodávka elektrické energie do sítí. Teplárny jsou již dnes a v budoucnu budou i významným stabilizačním a bezpečnostním prvkem celé energické soustavy ČR. O tom se mnoho nemluví. Bohužel.

Prozradíte své největší obavy a naděje jako šéfa tak společensky a ekonomicky významného oboru?

Největší obavy mám z nekompetentních populistických rozhodnutí politiků. Energetika tady není na jedno dvě volební období. Podívejme se, kolik dnes my všichni platíme (na faktuře a ze státního rozpočtu, tedy našich daní) zbytečně za elektrickou energii kvůli solárním panelům a větrným elektrárnám. To není kritika investorů, kteří se do toho pustili. To je kritika podmínek, které k tomu byly v dané době „vytvořeny“. A to bylo politické rozhodnutí.

ptal se Pavel Kačer