Očekáváná novela zákona o významné tržní síle a jejím zneužití vzbudila opět velmi vášnivé dískuse zejména mezi jeho odpůrci. Svaz obchodu a cestovního ruchu ke své, již mnohokrát vyvrácené argumentaci, přidal navíc ničím nepodložená ekonomická tvrzení a dokonce zpochybnil i činnost českých dozorových orgánů tvrzením, že na pulty obchodů přicházejí v mnoha případech od výrobců zdravotně závadné potraviny.

Předně je třeba říci, že veškerá tvrzení SOCRu o „ekonomických dopadech“ novelizovaného zákona nejsou podložena žádnými studiemi. Od sféry, která byla vytvořena primárně za účelem dosahování zisku, nelze akceptovat výrok, že je zákon na úkor spotřebitelů. Naopak, smyslem zákona je mimo jiné také ochrana spotřebitele. Spotřebitel je totiž v současnosti atakován výrobky, u nichž primární roli hraje cena na úkor kvality. Přitom se nejedná ani o české výrobky, a pokud ano, pak prodávané pod privátní značkou konkrétního řetězce, kdy lze u většiny značek pochybovat o kvalitě takových potravin. Je potřeba si konečně uvědomit, že obchodníka vůbec nezajímá zákazník, resp. jeho prospěch, ale primární je pro něj zisk, resp. objem finančních prostředků, které získá jak od zákazníka (formou nákupu vysokého objemu potravin za co nejnižší cenu), tak i od dodavatele formou bonusů, zalistovacích poplatků apod.

Důvody pro které zákon o významné tržní síle vznikl, rozhodně nejsou přežité, jak tvrdí SOCR, ale i s ohledem na to, že obdobná legislativa je přijímána v dalších zemích (Itálie, Španělsko) a nekalé praktiky v dodavatelsko-odběratelských vztazích chce řešit na evropské úrovni i Evropská komise, je zřejmá naopak jeho aktuálnost.

Potravinářská komora ČR novelu zákona č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití jednoznačně podporuje. Předkládaná novela odstraní výkladové obtíže spojené se základním konceptem významné tržní síly a přinese efektivnější, snáze aplikovatelný zákon a tím přispěje ke zkvalitnění podnikatelského prostředí v České republice, a to zejména z následujících důvodů:

1.      předložený návrh jednoznačně vymezuje okruh vztahů, na které bude zákon dopadat, čímž budou odstraněny pochybnosti některých subjektů na trhu, zda spadají či nespadají do působnosti ZVTS;

2.      předložený návrh reaguje na platné evropské potravinové právo a používá pojem „potravina“, jímž se rozumí de facto všechny zemědělské a potravinářské produkty uvedené v názvu zákona;

3.      nově jsou stanoveny základní náležitosti smlouvy a smluvní vztah bude založen na písemném ujednání, a to včetně určení osoby, která je za tento právní akt odpovědná, což povede dále ke zvýšení právní jistoty;

4.      novela ruší všechny přílohy stávajícího ZVTS, které ale nahrazuje mnohem flexibilnějším demonstrativním výčtem praktik, které jsou zakázány a které, znovu, reflektují stávající situaci v dodavatelsko-odběratelských vztazích.

5.      navržená úprava je v kontextu právní úpravy ve většině evropských zemí (vzorem byla právní úprava ve Francii a nikoliv v Maďarsku nebo na Slovensku, jak tvrdí SOCR) a není ani v rozporu se současnými představami EK.

Přes všechny výše uvedené pozitivní změny v navrhovaném zákoně však Potravinářská komora zásadně nesouhlasí s rozšířením působnosti zákona i na dodavatele. Základní myšlenkou této právní úpravy je skutečnost, že jedna strana smluvního vztahu, tj. odběratel, má významnou pozici na trhu, kterou může zneužívat vůči všem dodavatelům. Pro rozšíření působnosti zákona i na dodavatele neexistuje žádný prokazatelný důvod. Dosud z žádné z existujících studií analyzujících vztahy podél potravinového řetězce nevyplynulo, že by některý byť i z velkých dodavatelů zneužíval nebo byl vůbec schopen zneužít svoji tržní sílu vůči odběratelům.

Jako Potravinářská komora bychom proto v této souvislosti uvítali podstatně konstruktivnější přístup SOCR k řešení vztahů mezi dodavateli a obchodními řetězci na místo manipulace s veřejným míněním a vysílání poplašných zpráv o jakémsi blíže nespecifikovaném ekonomickém kolapsu národního hospodářství.