Na pondělí 13. června vyhlásily odbory stávku v dopravě. Plně uznávám právo každého občana této země na stávku, ale jsem znepokojen tím, že jsou jako rukojmí bráni občané České republiky. Přerušení dopravy na téměř celý pracovní den a připravované blokády hlavních dopravních tahů omezují práva ostatních občanů, když jim znemožní nebo omezí možnost pracovat nebo se volně pohybovat po území republiky. Záchranáři mohou mít problémy dostat se včas na místo, kde je nutná jejich rychlá pomoc. Lidé se nedostanou do práce, zboží důležité pro výrobu se nedostane na místo, rychle se kazící potraviny nedorazí do obchodů. Značné hospodářské ztráty tak zaznamená nejen stát, ale především podnikatelé, kteří v uplynulých měsících vyvinuli velké úsilí, aby po krizi nastartovali české hospodářství k růstu, aby udrželi pracovní místa a případně nová vytvořili.
Plně hájím právo každého vyjádřit svůj protest. Ale použít k tomu třetí osoby je nesprávné a neetické. Dosud byla kultura protestů v České republice kultivovaná. Nynější připravovaná stávka, která je destruktivní, od kultivovaného protestu ustupuje. Jsem přesvědčen, že odbory nevyčerpaly všechny mírnější prostředky k vyjádření protestu a všechny možnosti k jednání. O to více je připravovaná stávka v dopravě znepokojující. Proto vyzývám odbory, aby své postupy znovu zvážily a využily ke svému protestu, na nějž mají zákonné právo, mírnější, dosud nevyužité formy.
Mnoho z nás na novoroční předsevzetí zanevřela. Nedivím se. Vždycky, když si nějaké dávám, nakonec jsem z něj vystresovaná. Jednoduše proto, že si do hlavy člověk vtiskne slovo musím. O to víc mám chuť na čokoládu, ke které bych začátkem ledna neměla ani přivonět. O to víc mě rozčiluje, že v jógovém studiu je každé úterý pořádná zima a vlastně se mi tam vůbec nechce. A tak jsem nad předsevzetími zlomila hůl. Takhle to prostě nemá smysl.
Teď to dělám jinak. Sepisuju si cíle. A každý den, podle zásad Čtyř dohod, velmi inspirativního filozofického díla, dělám to nejlepší, co v daný moment mohu. Ne více, ne méně. Tak, aby mi činila každá moje volba radost. Slovo musím jsem vygumovala ze scénářů, které si v hlavě vytvářím. A nahradila je pocitem hřejivého potěšení, kdy je srdce, mysl i čin v rovnováze. A tak si jógu zacvičím doma, pěkně v...
Anglické slovo design je odvozeno z latinského de-signare, označit, vyznačit. Postupně dostalo také významy „navrhnout“ či „návrh“. Od poloviny 20. století, kdy se začal klást větší důraz na vzhled výrobků a na reklamu, se rozšířilo do mnoha jazyků, včetně češtiny, v užším významu „výtvarného návrhu užitkových předmětů“.
Otevřít PDF
Otevřít PDF
