Nejen tento rozhovor se linul na téma, které začalo v posledních měsících více než kdy jindy prostupovat na povrch všech podnikatelských a manažerských debat: zaměstnávání, nedostatek kvalifikovaných lidí, absolutní hlad po každém, kdo rozumí technice, umí a chce pracovat. Jan Wiesner, dlouholetý prezident Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR, o problémech, které souvisejí se zaměstnaností u nás a s reformou školství, upozorňuje dvě desetiletí:

Co je tedy dnes pro konfederaci otázkou číslo jedna?

Když se zeptáte kteréhokoli ředitele podniku, jakéhokoli zaměstnavatele, majitele firmy, co ho trápí, shodnou se všichni na jediném: nedostatek kvalifikovaných pracovních sil. Podle různých analýz se zdá, že se podnikatelé a zaměstnavatelé nadechují, že se ekonomika oživuje, že budou nabírat lidi i přidávat na mzdách. Jenže když jdete k podstatě věci, závěr je všude stejný – potřebujeme zaměstnance, sháníme, hledáme, a přesto že je nezaměstnaných relativně dost, sehnat nemůžeme. Buď nechtějí, stačí jim sociální dávky a případný přivýdělek v šedé ekonomice – vzhledem ke špatnému nastavení podmínek a nedostatečné kontrolní činnosti státu – anebo jejich kvalifikace neodpovídá potřebám.

Připomenete souvislosti?

Velmi podstatné. Firmy, mají-li nabídky, stojí-li před nimi zakázky, tedy to nejlepší, co si mohou přát, nemají, jak zakázky včas splnit, nemají ty potřebné odborníky, řemeslníky, techniky, vysokoškolsky kvalifikované lidi pro život, pro technické obory, pro výrobu. Ať je to soustružník, nebo řezník. Nikdo nám, kteří jsme již v letech, nevěřil, když jsme byli proti tomu, aby se rozbilo školství, jež vychovávalo v učňovských zařízeních přece jen širokou škálu odborných profesí. Zmizela tudíž učiliště, nahradila je manažerská studia, ale dobrého svářeče nebo zámečníka aby člověk hledal světa kraj. Situace opravdu hrozí katastrofou. Když podniky na základě nedostatku odborníků začnou přicházet o zakázky, nikdy se k nim již investor nenakloní, vyhledá si jiné dodavatele, třeba i na východ od nás. Co bude následovat? Zchudneme. Klesne kupní síla. Více ani v této zjednodušené podobě není potřeba dodávat.

Pomohli by ti, kteří k nám míří například z Asie? Jsou na to rozdílné názory...

Zástupci konfederace se domnívají, že by to bylo řešení. Firmy zkrátka potřebují určité profese, a je už jedno, jestli to bude člověk z Ukrajiny, nebo Vietnamu. Stačí pozměnit vízovou politiku. Z výše uvedených důvodů, kdy můžeme zajišťovat nabídnuté zakázky a neodmítnout a úplně je neztratit, to by měl být rovněž zájem odborů. Jde o růst ekonomiky i úroveň vytváření mzdových a ostatních podmínek zaměstnanců.

Jak se k tomu staví v jednotlivých regionech?

Stejně jako konfederace. Mnoho lidí na podpoře je nezaměstnatelných.

Několik let se ze všech stran bije na poplach kolem technického vzdělávání, vzniká k tomu řada aktivit i za evropské peníze, ale technické obory stále nejsou mladými tak vyhledávané, jak si naše ekonomika žádá. Kde je problém?

I na toto téma jsme dávali řadu podnětů, připomínek, návrhů. Je to záležitost nejen businessu, ale doslova celospolečenská. Prolíná se výchovou v rodinách, motivací ve školách, stavem českého školství, prestiží kantorů, platovým ohodnocením, chutí učit se něco nového, odvahou, morálkou. Potíž je v tom, že i kdyby reforma našeho školského systému proběhla okamžitě, výsledky se objeví za dlouho a zatím i přes příslib i programové prohlášení vlády k podstatným změnám nedošlo. Měsíce a roky utíkají a dopady mohou být obrovské.

Tak nějak oklikou mi z toho plyne, že nejen firmy, ale i stát by měl být určitou platformou zdravého selského rozumu a naslouchat praktikům, tedy zaměstnavatelům a podnikatelům. Je to tak těžké?

Je a není. Pokud se však nezačne, životní úroveň našich lidí prudce klesne. Kdy jindy bychom se měli bavit o tom, jak dostat například do malých a středních firem aplikovaný výzkum, zájem inovovat, vynalézat, čím jiným než aplikovaným výzkumem a vhodnou legislativou postavit firmy na nohy? Nemyslím tím regulovat, ale naopak vytvořit motivační zázemí bez nadbytečné byrokracie, aby firmám stálo za to nalézat řešení, odborníky a rozvíjet se.

Stát tedy nevytvořil takovou hospodářskou politiku, která by zaručovala odpovídající život dalším generacím?

Už se bavíme téměř akademicky, ale vypadá to tak. Zhodnoťme, v jakém stavu je infrastruktura, zda se staví dálnice, co se děje se stavebním zákonem a EIA, jak jsme v této stránce věci provázáni s Evropskou unií. Tripartita požádala premiéra, aby o těchto věcech osobně jednal v Bruselu.

 Všichni víme, co je špatné, co by se mělo udělat, že by se měly vynakládat prostředky na podporu aplikovaného výzkumu, že by se mělo podporovat technické vzdělávání, že by rodiče měli myslet na vnuky, nejen na své děti, ale pořád mluvíme jen dokola a v problémech se topíme pořád stejně, možná i více.

Mají to dnes podnikatelé a zaměstnavatelé složitější než třeba před dvaceti lety?

Rozhodně. Administrativní náročnost se zvyšuje, o tom není pochyb. Podnikatelské prostředí je pokřivené a nedaří se ho kultivovat tak, jak bychom potřebovali. Úředníků přibývá, což svědčí o tom, že byrokracie je a dlouho asi bude kazit náladu a brát člověku energii. Posílily se například úřady práce, ale na výsledcích to vidět není. Měly by více spolupracovat s firmami a školami v místech, kde je velká nezaměstnanost, ale zatím to tak nevypadá. Úředníci by měli chodit rovnou do podniků a řešit společně s managamentem, hledat cesty. Tyto aktivity konfederace společně se svazem průmyslu podporuje. Z centra se řada potíží řešit nedá, v místě však ano.

Zabýváte se více také genderovými otázkami?

Zcela určitě, konfederace je například členem Vládního výboru pro rovnost v zaměstnávání mužů a žen. Jednáme s firmami, aby na genderový pohled nezapomínaly, nejen ve mzdových otázkách. Léta jsem působil ve výrobním družstevnictví, které je v konfederaci významně zastoupeno; tam jsme se této věci věnovali velmi pečlivě a soustavně. Výsledkem je dodnes vysoké zastoupení žen ve vedení družstev a jejich pěkná image. Řada z nich vítězí například v nejrozmanitějších soutěžích, a to je důkaz o tom, že osvěta spojená s genderovými principy nese své ovoce.

Napověděl jste mi, KZPS ČR je rovněž jedním z vyhlašovatelů prestižní soutěže Manažer roku...

Tato unikátní soutěž patří mezi naše aktivity již 23 let. Byli jsme při jejím začátku, podporujeme nejen výběr nominovaných napříč spektrem oborů, které členové konfederace pokrývají. Osobně soutěži fandím, protože si myslím, že i přes nářky, které z mé strany provází tento rozhovor, má tato země velké množství schopných a vynalézavých osobností, kterých by si ostatní měli vážit, měla by jim patřit přízeň široké veřejnosti. Jsou to svým způsobem hrdinové, kteří dělají pro ostatní více, než si nezasvěcený myslí. A soutěž Manažer roku je mimo jiné nástrojem, který pomáhá tomu, aby si to uvědomili.

ptala se Eva Brixi