Venkov milujeme, utíkáme na chalupy a chaty, když je nám ouvej a potřebujeme příliv nové energie. Sbližujeme se s přírodou, rádi zajdeme do hospůdky za starousedlíky. Není to však trochu sobecké? Venkov nepotřebuje jen dávat, rád by totiž také bral.

O životě na venkově se konečně začalo hovořit jako o fenoménu, jemuž je třeba věnovat více pozornosti a v mnoha dalších souvislostech, než tomu bylo doposud. Například zejména příslušníci mladších ročníků z menších obcí odcházejí, neboť se zde nemohou seberealizovat podle vlastních představ, horší je nabídka rozmanitých služeb, mizí obchody a obchůdky, pošty, a bez auta je člověk takříkajíc ztracen. Také trpí rozvoj podnikání, mizí řemesla, založit vlastní firmu je na zváženou. A tak téma život na venkově začalo být konečně tím, nad nímž si po letech láme hlavu řada odborníků i profesních uskupení. Jedním z nich je Asociace českého tradičního obchodu. Jejímu předsedovi Ing. Zdeňku Juračkovi jsem proto položila následující otázky:

S jakým programem nastoupilo AČTO do roku 2017?

Úměrně s dobou působení AČTO na českém trhu se zpřesňuje a konkretizuje i program a harmonogram jednotlivých kroků. Již jsme si vzájemně vyříkali a prodiskutovali své vlastní priority a postupně našli jejich průnik tak, aby naše činnost vyhovovala většině naší členské základny. Duhou limitující položkou jsou samozřejmě finanční zdroje na pokrytí činnosti. Je pravdou, že bychom byli schopni a připraveni ještě rozšířit naši angažovanost v četných otázkách, které je potřeba ve prospěch českého obchodu, ale i české potravinářské výroby řešit, avšak bohužel. Nicméně, nestěžujeme si. Naše současné vystupování odpovídá zájmům a možnostem. Rozrůstá se nám členská základna a získáváme i finanční zdroje z jiných vlastních aktivit. Abych se tedy vrátil k otázce. Pro letošní rok se soustřeďujeme na dvě základní věci. Tou první je využití skutečnosti, že jsme připomínkovým místem k obchodní legislativě, a máme tedy na příklad na rozdíl od Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR možnost do některých zákonů zasahovat přímo, a nikoliv prostřednictvím Hospodářské komory ČR, což také činíme. Jako příklad může sloužit naše angažovanost v rámci EET a v novelách zákona o potravinách. Dalším cílem, který jsme si stanovili, je zlepšení PR českého maloobchodu a českého, zejména regionálního potravinářství. Zde je to hlavně o penězích, což mi určitě potvrdíte.

Zaměřili jste se rovněž na problematiku vylidňování venkova, na aktualizovanou diskuzi o významu menších prodejen v obcích. K jakým závěrům jste dospěli?

Problematika obchodní obslužnosti venkova je aktuální téma, u kterého samozřejmě AČTO nemohlo chybět. My jsme nejen nechyběli, ale dokonce se nám podařilo rozvířit o tomto tématu veřejnou debatu, rozhýbat zkostnatělý státní aparát a dovést řešení problematiky k prvním dílčím úspěchům. Zde musím pochválit ministra zemědělství Mariana Jurečku, který vyslyšel naše názory a vyšel vstříc naším návrhům na hledání možnosti jak tento problém uchopit a dovést ho k nějakému, byť částečnému, pozitivnímu výsledku. Prvním cílem bylo objasnit odborné veřejnosti a státní administrativně, že obchodní obslužnost venkova je problémem, který je propojen s velmi negativním jevem, což je vylidňování venkova, a bude narůstat, pokud se nebude řešit. Bylo potřeba medializace a hledání cest prostřednictvím ministerstev, krajů, obcí a dalších institucí, aby bylo schopno ministerstvo zemědělství ve spolupráci s AČTO připravit příslušný materiál do vlády. V současné době chystáme jednání s Asociací krajů ČR, která též vyšla vstříc našemu požadavku a na jejím zasedání budeme hledat sjednocující pohled na celou problematiku a finanční zdroje na potřebnou stabilizaci obchodní činnosti na venkově. Z tohoto místa musím pochválit i Úřad na ochranu hospodářské soutěže, který se těmto záležitostem začal věnovat v souvislosti s kontrolou působnosti Zákona o významné tržní síle.
    Jedním ze zásadních problémů, který bude potřeba vyřešit, je systém financování ztrátové činnosti maloobchodu na venkově, kde se obchodní činnost mění ve veřejnou službu, a tím se mění i podmínky pro způsob financování a hledání příslušných zdrojů. Zatím lze konstatovat, že se nám snad podařilo vysvětlit na příslušných místech, jak velký význam má plně funkční obchod pro chod a zázemí venkova, a že lze na tento krok navázat i propojením jeho činnosti s dalšími potřebnými a též mnohdy ztrátovými službami, jako je pošta a podobně.

Co byste letos rádi prosadili do praxe v podnikání českých maloobchodníků?

V oblasti legislativní, tedy většinou důležité oblasti naší práce, vztahující se zejména k orgánům státní správy a parlamentu ČR se ukazuje, že řešení některých vybraných problémů je z našeho hlediska během na dlouhou trať. Jedním z důvodů tohoto nepříznivého stavu je časový stres v předvolebním období, kdy již poslanecká sněmovna, tak i vláda podřimují na vavřínech a docela se jim hodí často používané zdůvodnění či klišé, že je zbytečné připravovat další či novelizovanou legislativu, neb dle současné praxe zavedené ve sněmovně ani vláda ani sněmovna nebude a není ochotna pracovat na něčem novém. Údajně by to do konce volebního období nestačila projednat, natož schválit. Trochu musím připustit, že na tomto tvrzení něco je. Ale to, že málokdo je ochoten v tomto případě hledat jiná východiska, která by se určitě našla, a čeká na iniciativu odněkud, aby se ledy pohnuly či někdo zvážil, že žije, a dobře žije z našich peněz, a měl by dle toho konat, mne stále překvapuje.
    Jedním z příkladů je naše vyvolané jednání s Ministerstvem financí ČR, týkající se doplatku úhrady nákladů za zavedení EET v maloobchodě. Pozitivní je zde postoj ministra Andreje Babiše, který víceméně musel přiznat, že systém, jakým se ministerstvo vyrovnalo s podnikatelským sektorem v této oblasti, nejen neodpovídá obsahu koaliční smlouvy, ale je i nelogický a potřebuje nápravu. Předložili jsme konkrétní návrh řešení jak tuto situaci zlepšit a nyní nám nezbývá nic jiného než doufat, že dojdeme ke kompromisu a tuto situaci, která není jednoduchá, dovedeme do konce. Zároveň poznáme, do jaké míry umí ministr držet slovo a že neskončíme u správního soudu.
    Podobná situace, ale s jiným závěrem, je příklad podání našeho návrhu novelizace zákona o cenách, týkající se zákazu používání podnákupních cen a obnovu výjimky z povinnosti zveřejňovat měrné ceny u prodejen do 200 m² plochy. Zde se potvrdilo, že vynalézavost státních úředníků hledat argumenty proč to nejde, je nekonečná. Jejich snaha zaznamenala úspěch, a tak se jim povedlo, že našli důvody pro posuny termínů tak, že stejně úspěšně zmeškali zpracování podkladů pro podání novelizace do parlamentu tak, že to v současném volebním období skutečně nelze zvládnout. Tím se stalo, že naše pracně zpracovávané podklady, ale i spolupráce s ochotnými lidmi, jako např. pracovníky ÚHOS či některými z našich členů, se staly zbytečnou ztrátou času a snahy něco v této negativní praxi změnit. Musíme doufat, že volby dopadnou tak, že bude lépe.

Svět technologií mění život lidí. Tím více se začíná hovořit o vztazích, nutnosti komunikace, významu „poklábosení o všem a o ničem“. Právě takový sociální kontakt zprostředkovávala, a snad ještě vytváří řada menších zejména vesnických prodejen. Mohl by to být jeden z argumentů, proč systémově existenci obchůdků podporovat?

Jedním z cílů našeho snažení je i pomoci síti čes­kých prodejen pozvednout jejich technologickou i obchodní úroveň na pozici vyspělejší konkurence. Tržní prostředí u nás je velmi vyhrocené a odo­lat tlakům zahraničních obchodních řetězců na naše pozice je čím dál tím obtížnější. Jak jsem se již zmínil, v tomto směru je jedním z našich významných cílů práce na realizaci návrhu na úpravu zákona o cenách, což by ve svém důsledku mělo zamezit nekalé konkurenci řetězců v oblasti aplikace podnákupních cen a dumpingových dovozů. To se letos ne naší vinou nepovedlo, ale neházíme flintu do žita a na tomto záměru budeme dále tvrdě pracovat. Máme v této oblasti i podporu našich členů z oblasti výroby, neb i jim tento styl konkurence a nekalých praktik dělá četné problémy. Chceme využívat také nabídky svých významných členů, jako je Plzeňský Prazdroj a Mattoni, a realizovat jejich projekty na zlepšení technologie nabídky jejich výrobků, speciálně určených do typických prostor menších českých prodejen. Slibujeme si od toho oživení prostředí prodejny a lepší možnost získat nové zákazníky. Máme i další záměry a plány, ale všechno chce čas a peníze. Pokud by některý z čtenářů došel nad těmito řádky k závěru, že by rád pomohl nápadem či jiným způsobem ke zlepšení, nebo alespoň zachování stávající dobré pozice českého maloobchodu, bude v AČTO vždy vítán s otevřenou náručí.   

 ptala se Eva Brixi