Alan VápeníčekJsme na začátku dalšího roku. Firmy i jednotlivci uzavírají jednu životní etapu a promýšlejí tu další. Všichni doufáme, že se podaří změnit spousty věcí, že něco začneme dělat jinak, lépe, zajímavěji a tak, abychom ostatním, klientům, odběratelům, spotřebitelům vycházeli opravdu vstříc. Abychom byli užiteční. Spoléháme na to, že umíme přemýšlet, že máme zkušenosti s velkými investicemi i drobnými nápady, které vedou k posunu v našem konání. Úvod k následujícímu rozhovoru by neměl být akademickým teoretizováním, ale pár řádek k tomu, abychom se všichni pokusili naladit na optimistickou notu, byť výchozí bod, datum 1. ledna 2023 určitě není nejšťastnější hvězdou na našem společném nebi. Ing. Alan Vápeníček, CSc., jednatel společnosti DTO CZ, s.r.o., z Ostravy, naznačil směr:

Je opravdu svět tak turbulentní a složitý, jak se nám dnes zdá? Nebo jsme si teprve nyní začali připouštět starosti, o nichž jsme dříve ani nechtěli slyšet?

Bez nadsázky, bez patosu – je. Téměř nelze predikovat, tvořit dlouhodobější strategii, nastavit zadání s větším časovým předstihem. Spíše se začíná naplňovat, že strategie je to, co konáme nyní a jak jsme schopni reagovat na okamžitou situaci. Pokud možno reagovat správně, ale i tak, aby se dala reakce (resp. opatření, cíle, úkoly) bez větších komplikací změnit, upravit, nahradit, doplnit.
Asi více než kdy před tím si začínáme uvědomovat souvislosti a vazby ve společnosti, možná i křehkost a lehkou zranitelnost mnoha prvků, o kterých jsme si mohli mylně myslet, že jsou robustní a unesou, co se na ně naloží. I když mnoho věcí neumíme z pozice malého podnikatele ovlivnit, musíme jasně identifikovat, na co naopak můžeme působit nebo co změnit. Ve výsledku našeho podnikání jde nakonec o jedno – abychom přinesli klientovi užitek. Přesto zůstává otázka, jestli míra nepříznivých okolností nebude silnější a intenzivnější, než unese naše podnikání, než na co se lze připravit a čemu čelit. Ale ať to nezní moc fatalisticky! Jsem optimista a chci věřit, že nepředvídatelné excesy se objevují a také zase zaniknou.

Odborníci tvrdí, že ten, kdo se umí přizpůsobit, vítězí. Jak se poradenská a vzdělávací společnost, jíž DTO CZ je, dokázala za poslední rok modifikovat, aby se uživila?

Umět se přizpůsobit, aklimatizovat je určitě správná strategie přežití živých organizmů. A pokud připustíme, že firma (naši společnost nevyjímaje) je určitou formou živého organizmu, pak to platí tuplovaně.
Musíme stále hodnotit, co se děje, co se vyžaduje (nebo bude v krátkém čase vyžadovat) a na to reagujeme. Tlačím nepřetržitě kolegy k uvažování, radíme se společně, co a proč budou firmy nebo lidé potřebovat. S respektováním jejich možností. A následně podle toho upravujeme náš business. Například: ne vždy a ne na všechna témata bude účastník kurzu ochoten někam jezdit; chce znát více zdrojů i forem, odkud může čerpat teorii; je v praxi zbytečné vědět o stovce postupů, je lepší umět dva, ale za to detailně (a zbytek si umět v případě selhání dohledat); je zbytečné se přesvědčovat o nenahraditelnosti emoční stránky prezenční formy vzdělávání, když ji nebude možné realizovat apod.

Možná jste měli více práce, než by se na první pohled zdálo. Třeba to souviselo s proměnou trhu práce. Stoupají žádosti o rekvalifikace? Pro jaké obory? A chtějí se lidé učit, aby se měli lépe?

Měli jsme v poslední době a stále máme mnohem více práce než dříve. Práce ve smyslu adaptace na dnešní možnosti a potřeby. Investujeme do výukového prostředí pro prezenční účastníky. Investujme do didaktické a přenosové techniky pro online prostředí. Měníme metodiky výuky, jednáme o tom s lektory a přijímáme mnoho a mnoho dalších opatření, abychom dosáhli vždy toho hlavního, o co nám jde: bezprostředního přínosu pro účastníka vzdělávání.
Motivaci ke vzdělávání mají dnes firmy i jednotlivci. Je (nebo možná ani pro někoho není) překvapivé, že více se chtějí vzdělávat jednotlivci, lidé. Spatřují v nové kvalifikaci (nebo jen v nových znalostech a dovednostech) větší adaptabilitu na trhu práce. Lepší možnost realizace a uplatnění, spolehnutí se více na sebe než na „pomoc“ zvenčí. Více než osvědčení nebo certifikát je pro nás dopis nebo e-mail účastníků, jak byli spokojeni, kolik se toho praktického naučili a jak chtějí zůstat s námi v kontaktu. Zmíním ještě jeden bonus pro naše absolventy rekvalifikačních kurzů z oblasti péče o tělo – než se postaví na vlastní (podnikatelské) nohy, mohou si u nás na nějakou dobu půjčovat profesionálně vybavená studia. Bezplatně (jen musí respektovat plán vytížení z naší strany).
Ještě k motivaci firem ke vzdělávání svých zaměstnanců. Je to hodně (pro nás) důležité, neboť téměř polovina všech aktivit je právě realizovaná v organizacích na zakázku. Firmy by chtěly vzdělávat, ale narážejí na bariéru kapacit (zvláště časových možností zaměstnanců) a také musí šetřit. A snížení prostředků na vzdělávání (kromě legislativních školení) se jeví jako rychlé a „efektivní“ opatření. Musíme zase nějakou dobu počkat, až podniky shledají, že odborný rozvoj zaměstnanců, ale i zlepšení komunikace a spolupráce je pro ně stejně klíčové, jako ušetřit za energii nebo koupit lepší technologii.

O čem uvažujete v roce 2023? Budete pokračovat v tom, co umíte, anebo se chystáte zaujmout nějakou novinkou?

Asi už přestávám vnímat, co je novinka. Jak jsem uvedl dříve, měníme toho průběžně hodně. Nejde vše zvládnout najednou, rozkládáme si zadání a projekty i pro rok 2023. Určitě posílíme technickou část výuky, určitě budeme měnit rozsahy a upravovat osnovy, rozhodně budeme posilovat vícezdrojové vyučování teorie a mnoho dalšího.
Na co ale určitě chceme navázat, je, že umíme nadchnout lidi (účastníky kurzů přímo v podnicích) pro změny. Aby se zlepšovalo, aby se nespokojili se stávajícím stavem a že vždy je možné něco změnit a upravit. Tady je již dříve zmíněná emoční stránka výuky velice důležitá a asi ji nepůjde tak lehce nahradit „online prostředím“.

Jak ve firmě tlumíte špatnou náladu? Jak se snažíte poradit si s pesimizmem, občasnou bezvýchodností, strachem, který je ordinován člověku ze všech stran? Vymysleli jste nějaký systém optimistických kejklí, který zaměstnance motivuje?

Výborná otázka. Mám trochu respekt, že kdo by uměl odpovědět, jak to zvládl a překonal, je laureátem Nobelovy ceny. Není sporu o tom, že na nás všechny se řítí z médií jen katastrofy, strašení, upozornění, jak bude hůře, jak nějaký analytik zjistil, o kolik se sníží to či ono. Pak přinese kolega nebo kolegyně informaci od klientů, že většina vzdělávacích projektů je pozastavena do příštího roku apod.
Mou strategií je v práci nestrašit, nepředkládat špatné scénáře, nerozebírat zdlouhavě neúspěchy (jako že jsou!). Snažím se přinášet náměty na přemýšlení, jak jinak, jak dále, co by se mohlo, samozřejmě s respektováním všech existujících omezení. Prostě hledat cesty, formy, způsoby, a pokud se něco malého povede, okamžitě prezentovat úspěch. Jako důkaz, že to jde. A ještě jedna maličkost: máme nastavené portfolio aktivit a na něm stále ukazuji, že jednou jede a je více úspěšná jedna oblast, pak zase jiná. Aby nevznikalo podezření, že někdo na někoho vydělává. Také se snažím být maximálně otevřený ke kolegům, poukazuji na všechny výsledky (včetně ekonomických) a vedu k týmovému přemýšlení, co to znamená z hlediska dalšího směrování. Jaké jsou nové možnosti.
Přes vše, co jsem uvedl, nepopírám, že se tu a tam „napnou“ vnitřní vztahy. Obzvláště v ženském kolektivu. Drobné rozmíšky neřeším, pokud mají ambici přerůstat nebo se jeví jako delší, ihned promlouvám s jednotlivými aktéry. Určitě platí, že kde je hodně výzev, projektů, a tím nutnost spolupráce, zmenšuje se četnost vnitřních rozporů.

V čem jste byli loni úspěšní?

Zvláště počátek roku 2022 nebyl pro další vzdělávání příznivý. Ale zvládli jsme a podařilo se postupně rozvíjet hybridní výuku pro obory a oblasti, do kterých si konkurence netroufla. A že to vůbec nebylo snadné. Podařilo se „rekonstruovat“ řadu kurzů, do kterých jsme implementovali nejnovější zkušenosti a přidali techniky a nástroje, které víme, že jsou v praxi úspěšné. Postavili jsme si hodně ambiciózní plán v lednu ro-
ku 2022 (jako reakci na dění a hlavně, co asi bude), a mnohé oblasti se jak naplnily, a tak i splnily. Něco se po pravdě nezdařilo, neobávám se posunout plnění do příštího roku.

Myslíte si, že problémy s plynem, elektřinou povedou až k energetické a jiné revoluci? Že právě ony paradoxně nastartují skutečnou cestu k udržitelnosti, vzedmou vlnu nápadů, převratných myšlenek, že se začne vyplácet výroba mixérů, bot, kabátů nebo hraček, které něco vydrží, že se bude produkovat jen to, co člověk potřebuje, a ne milión zbytečností, které jsou předem určeny k vyhození? Že si začneme vážit půdy, vody, lesů? Anebo jsou to naivní úvahy nejen v souvislosti s tím, co se děje na východ od České republiky?

Na nic složitějšího jste se mě nemohla zeptat. A ještě k tomu, abych nekončil pesimisticky! Problém s energiemi (který se i nás bytostně dotýká – až existenčně) nás rozhodně okamžitě přiměl k přemýšlení, jak jinak dále. Nespasí nás fotovoltaika na střeše, ale určitě v něčem ušetříme náklady. Kdybychom chtěli být nezávislí, museli bychom si koupit ještě malé pole a na něm postavit FV-elektrárnu! Vyměnili jsme všude v objektu světelné zdroje, snížili stropy, těsníme úniky tepla atd. Prostě řešíme vše to, co asi mnozí. Co je na tom všem smutném příjemné? Kolegové nosí nápady z domova do práce, a zase naopak se inspirujeme tím, co vymýšlíme v práci a zkoušíme to doma. Abychom postavili energetickou „neprůstřelnost“ a jistotu, umím si to (možná) představit technicky, ale nevím, kde bychom na to vzali (i přes různé dotace, které rozhodně využijeme). Teplý svetr a termoska pro každého zaměstnance se teď jeví jako nejjistější a nejlevnější řešení. Bohužel málo perspektivní.
Každá krize přinesla nový pohled na vývoj a směrování. Věřím, že tomu bude tak i nyní. Zákaz prodeje spalovacích motorů aut v Evropě sice z globálního hlediska nebude mít takřka žádný efekt, ale třeba budeme jinak uvažovat a zrychlíme si technologickou inovaci v řadě dalších oborů a odvětví. Vše může být nakonec jinak, pokud by se problémy na východ staly celosvětovými. V budoucnu by se objevil v učebnicích nový fakt o třetí světové válce, a jak byl (asi) zaznamenán následný nový pokrok ve společnosti. A to těm budoucí žáčkům nepřeji, aby se museli biflovat další fakta, chytali špatné známky za neznalost. Proto – ať se raději nic takového nestane a problém se co nejdříve uklidní. Přeji to nejen Ukrajincům, ale i našim vnukům. Je úplně něco jiného se prát s výzvami než s ostatními národy.

za odpovědi poděkovala Eva Brixi