Nejstarší dokumenty v pražském archivu Ochranného svazu autorského budou mít už brzy sto let. Jejich hodnota je nevyčíslitelná. Tomu však neodpovídaly podmínky, v nichž byly knihy, papírové záznamy, gramodesky,

magnetofonové pásky a CD nosiče uloženy. To se však v posledních měsících změnilo. OSA ve spolupráci se společností Konica Minolta a za součinnosti společnosti Agilo.cz přikročila k zásadní revitalizaci archivu a i jeho částečné digitalizaci. Hovořili jsme o tom s Romanem Strejčkem, předsedou představenstva OSA.

V jakém stavu byl doposud archiv OSA?

Socializmus se k autorským dílům a odkazu nechoval tak, jak by si zasloužily. Archivní prostory se zaplňovaly bez ladu a skladu, neinvestovalo se do nich od padesátých let. Proto jsme si jednoho dne řekli, že situace už je natolik nevyhovující, že investici do rekonstrukce prostor nelze dále odkládat. Archiv se musel vystěhovat, bylo potřeba udělat kompletní sanaci prostoru, který poznamenala vysoká vlhkost, pořídily se nové regálové systémy s pojezdy, nová elektroinstalace, vzduchotechnika a systém pro řízení vlhkosti. Archivu se vtisknul řád a určitý přehled. Revitalizací prošly i samotné dokumenty, knihy a zvukové nosiče, ošetřili jsme desetitisíce vinylů, cédéček, magnetofonových pásků...

            Došlo k jejich přebalům, k jejich inventarizaci, abychom věděli, co se všechno v archivu nachází. Digitalizovaly se první stránky tisíců gramodesek. V dalších krocích pak můžeme přistoupit k „hlubší“ digitalizaci a díla z analogu se mohou převádět do digitální podoby. Nyní jsme však především doháněli čas, napravovali zanedbání z doby, jež se nechovala k archiváliím tak, jak měla.

Jaký je tedy výsledek snažení?

Především se nám podařilo ve stejném prostoru zdvojnásobit kapacitu archivu. Došlo k celkové revitalizaci prostředí, aby se tam mohlo pracovat, dlouhodobě uchovávat dokumenty a nakládat s nimi. Tomu předcházela analýza uložených dokumentů a jejich důkladná inventarizace. Nyní víme, kolik zde máme uložených vinylů, dokumentů, knih a můžeme s nimi dále pracovat. Dokončili jsme první krok, zachránili jsme prakticky všechno. Naše sbírky, které mají velkou historickou hodnotu, bychom nyní rádi zpřístupnili. Jakým způsobem, za jakých podmínek, je tuto chvíli v jednání.

Kolik hodin jste odpracovali a kolik to stálo?

S revitalizací se začalo loni v listopadu a skončilo letos v dubnu, šlo o půl roku intenzivní práce, skenování, dohledávání v databázích a při úpravách prostor. Podílelo se na ní dvacet lidí. Abych to trochu přiblížil – každý vinyl se musel vzít do ruky, rozbalit, zaevidovat, porovnat s databází. Co se týče sanace objektu, zvolili jsme švýcarskou metodu injektáží, která je nákladná. Samotná digitalizace, včetně revitalizace dokumentů, vyšla do jednoho milionu korun.

Nedovedu si dost dobře představit váš archiv, ale tuším, že bude obrovský. V jaké podobě uchováváte autorská díla?

Archivace hudebních děl, autorské tvorby, se během času výrazně měnila. Původně to byly malé kartičky, které autor vyplňoval. Napsal své jméno, část textu písničky nebo několik not ústřední melodie, doplnil datum a signoval. Říkáme tomu ohláška hudebního díla, které tu máme například od Jaroslava Ježka, Voskovce a Wericha, Karla Hašlera. K nejstarším patří ohláška Leoše Janáčka, a pochopitelně Hašlera, který se řadí ke spoluzakladatelům OSA v roce 1919.

Ale v počítačovém věku už asi jen kartičky nestačí...

Postupem doby, jak se vše digitalizuje, se dělá sken ohlášky. Zároveň jsme nabídli autorům webovou aplikaci. Je to obdoba internetového bankovnictví. Každý autor má svůj elektronický účet. Kromě toho, že zde vidí, která skladba mu vydělala a za co, autoři mohou prostřednictvím této služby svá díla i ohlašovat. Jsem přesvědčený, že jsme tím výrazně zvýšili komfort, ale trochu se vytrácí ta krása fyzické ohlášky, kterou si můžeme vzít do ruky a vidět vlastní rukopis autora. Nicméně trendu digitalizace se nevyhýbá ani tato činnost a naše služby přizpůsobujeme potřebám a nárokům našich autorů. Vše existuje pouze v elektronické podobě zápisem v nulách a jedničkách.

 Dříve se k vám tvůrce musel dostavit osobně, dnes už to tedy není třeba?

Přesně tak, dříve byla návštěva autora nutná, v současnosti dostane přihlašovací údaje jako k bankovnímu účtu a může vše obsluhovat z domova. Zvyšuje se uživatelský komfort, ale postupně se vytrácí sociální kontakt. Po autorech, kteří ohlašují svá díla dnes, většinou zůstane pouze digitální otisk.

Vstoupili jste do virtuálního světa, který existuje stejně jako ten fyzický. Jaká v něm platí pravidla především z hlediska zabezpečení? Jak díla chráníte proti zneužití a zničení?

Používáme několikanásobné zálohování, protože pracujeme se samotným srdcem OSA. Klademe mimořádný důraz právě na bezpečnost. Vstup do elektronické databáze je podobně chráněný jako v internetovém bankovnictví prostřednictvím PIN, pak následuje další kód, autorizaci vyžaduje i vstup přes SMS bránu a podobně.

Do jaké míry je archiv nyní už digitalizován?

Ještě není digitalizován celý, postupujeme krok po kroku. Ale mohu říci, že to, co se užívalo, nebo skladby, které byly ohlášeny, v posledních dvaceti třiceti letech, se nacházejí v digitální podobě. Díla, která se už neuvádějí, neinterpretují na koncertech, přetrvávají dosud v původní podobě. Co se tady událo, nebylo ani tak o té digitalizaci, jako o revitalizaci fyzického prostředí a dokumentů. Konverzi do digitální formy považujeme až za následný krok.

A jaký by měl být další postup?

Zachránili jsme sbírku jako národní kulturní dědictví a přesně jsme ji zmapovali. Nyní jednáme s konkrétními zájemci, kteří by s těmi dokumenty mohli začít pracovat. Přemýšlíme také, do jaké míry proběhne případná digitalizace, zda se bude týkat jen listin, nebo i multimédií. Můžeme však pokračovat i dál, například převést text hudby do digitální podoby, pak bychom dokázali vyhledávat i pomocí klíčových slov. Další postup již bude o autorských právech – zda to nabídneme široké veřejnosti, jenom do posluchárny, nebo jestli dáme k dispozici alespoň náposlechy jednotlivý skladeb. Po úspěšné záchranné misi zkrátka nyní můžeme skutečně přemýšlet, jaké další využití může náš archiv poskytnout.

za rozhovor poděkoval Pavel Kačer