Již několik let po sobě návštěvnost děčínského zámku stoupá. I letos se laťku podařilo o kousek zvednout. Pokles návštěvnosti naposledy zaznamenal po povodních v roce 2013. Od té doby se počty návštěvníků jen zvyšují.

Vše nasvědčuje tomu, že letošní rok bude v nastoleném trendu pokračovat. První čtvrtina roku byla kvůli počasí poněkud rozpačitá, od dubna ovšem nastal růst a všechny následné měsíce byly znovu o něco lepší než v loňské sezoně. Jen za červenec a srpen, tedy v hlavní turistické sezoně, si na zámek našlo cestu téměř třicet tisíc návštěvníků. Další stovky lidí využívají možnost prohlédnout si nádvoří zámku a jižní zahrady zdarma a nejsou tudíž nijak evidováni. Velkým lákadlem zámku je nejenom jeho celoroční provoz, kostýmované prohlídky, Hodinárium, víkendové akce, ale také nově otvírané a rozšiřované okruhy. Velkou událostí letošního roku byl návrat slavného obrazu „Děčínský oltář“, který patří mezi nejvýznamnější díla německého romantismu.

„Jedním z důvodů stoupající návštěvnosti určitě bude široká nabídka prohlídek,“ uvádí Ing. Iveta Krupičková, ředitelka zámku Děčín. „Zámek nabízí dvě klasické prohlídkové trasy v jižním a západním křídle, další dvě prohlídky pro děti i celé rodiny, a navíc prohlídku pro milovníky architektury. Na své si tak u nás přijde opravdu každý. V letošním roce byla expozice doplněna o řadu nových exponátů, například stříbrné příbory, lovecké trofeje, originální vějíře a samozřejmě také obrazy a nábytek. Zámek v letošním roce díky projektu „Šlechtické poklady – sběratelské radosti v Čechách a v Sasku“ ještě zintenzivnil kampaň, zapojili jsme se například do marketingového projektu Národního památkového ústavu Klíč k památkám,“ dodává Iveta Krupičková.

Kromě toho se na růstu návštěvnosti samozřejmě pozitivně projevují některé vnější faktory. Češi v posledních letech často dávají přednost tuzemské dovolené a tato tendence se pozitivně projevuje na návštěvnosti památek obecně. I tak si ovšem děčínský zámek dlouhodobě drží pozici nejnavštěvovanějšího hradu či zámku v Ústeckém kraji. Předběžná čísla ukazují, že by si své prvenství měl i nadále s přehledem udržet. Stoupající návštěvnost je důkazem, že snaha vrátit do zámku řadu předmětů z původního inventáře a navodit tak správnou historickou atmosféru, byla správnou volbou.

Návratem obrazu „Děčínský oltář“ se zámeckým splnilo dlouho očekávané přání, které se z počátku zdálo jako téměř nereálné. Návrat tak významného obrazu, jakým „Děčínský oltář“ je, považují za velký úspěch. Obraz do děčínského zámku patřil více než sto let. Hrabě František Antonín Thun ho spolu se svou snoubenkou koupil přímo od jeho autora Caspara Davida Friedricha v roce 1808. V Děčíně zůstal až do roku 1921, v tomto roce došlo k jeho prodeji galerii v Drážďanech. Originál „Děčínského oltáře“ je uložen v drážďanské galerii Neue Meister. Návrat jeho mistrovské kopie je důkazem, že spolupráce s kolegy ze Saska je úspěšná a smysluplná. Letos se díky této spolupráci zámek stal partnerem Wagnerovských slavností.

(tz)

________________________________________________________________________________
Zámek Děčín a jeho současná podoba je dílem hraběcího rodu Thun-Hohenstein, který držel děčínské panství v letech 1628–1932. Thunové pocházeli původně z jižních Tyrol a postupně se vypracovali mezi přední šlechtické rody habsburské monarchie. Příslušníci rodu pravidelně zastávali důležité politické i církevní úřady. Např. Lev Thun působil v 19. století jako ministr kultu a vyučování, jeho synovec Franz Thun zastával dvakrát (1889–1896 a 1911–1915) funkci místodržitele v Čechách a v letech 1898–1899 se stal dokonce předsedou rakouské (tzv. předlitavské) vlády a současně i ministrem vnitra. Za své zásluhy byl roku 1911 povýšen do knížecího stavu. Rod Thunů, původní majitelé zámku, udržoval kontakty s mnoha předními vědci či umělci – Josefem Dobrovským, Františkem Palackým, malířskou rodinou Mánesů atd. Zřejmě nejznámějším návštěvníkem zámku byl hudební skladatel Fryderyk Chopin. Trvalou vzpomínkou na jeho pobyt zůstává valčík As-dur, op. 34, č. 1, zvaný Děčínský, který zde Chopin poprvé uvedl a poté věnoval komtese Josefině Thunové.