Zkoumáte, co ještě udělat, abyste se cítily lépe, měly více energie, shodily pár kil? Zlobíte se, že vám to stále nejde, ačkoli se snažíte? Možná na věc jdete špatně a zbytečně se trápíte. Doporučuji přečíst si knihu pojmenovanou Dej tělu šanci, kterou napsala Ivana Stenzlová. Publikaci vydalo v roce 2018 nakladatelství Smart Press. Přečetla jsem ji několikrát za sebou a stále ji mám na nočním stolku. Přemýšlím a učím se dávat si poznatky do souvislostí. Autorky jsem se zeptala:

Dej tělu šanci. Tak jste nazvala svou publikaci, kde se snažíte čtenářům vysvětlit, jak postupovat, aby se jim zdravotně i pocitově lépe vedlo, budou-li uplatňovat zásady, jež doporučujete ke zvážení. Proč vlastně tato kniha vznikla?

Kniha Dej tělu šanci je přirozeným a logickým vyústěním mé činnosti v oboru zdraví a výživy, ve kterém se pohybuji více než 13 let. Jsem vystudovaný odborný biolog a mikrobiolog na Masarykově univerzitě v Brně. Tělo a jeho fungování mě vždy fascinovalo. Stále více jsem vnímala souvislost mezi biologií a výživou, a proto jsem se později přihlásila k dodatkovém studiu na Institut výživy Sashy Walleczek a ke studiu TCM u Dr. Claudii Nichterl ve Vídni. Propojení západní a východní dietologie mi dávalo obrovský smysl a začalo naplňovat mou vizi, jak dovést tělo k opravdovému zdraví. Mé poznatky z celoživotního studia a osobní zkušenosti předávám příznivcům a klientům na svých přednáškách a kurzech pětielementového vaření v mé rodné jižní Moravě. Jejich ohlasy a reakce mě přivedly k myšlence oslovit svou prací daleko více lidí (nejen z jižní Moravy) a ukázat jim novou naprosto přirozenou cestu, jak si udržet své zdraví či jak ho získat zpět.

Byl dalším důvodem určitý zmatek v informační smršti, která nás všechny dnes ovlivňuje?

Ano, to byl jeden z velmi zásadních důvodů. Dlouhá léta sleduji informace o výživě a zdraví na celosvětové úrovni a musím přiznat, že je jich tolik a jsou často tak protichůdné, že lituji běžného člověka. Opravdu nemá šanci se v nich orientovat. Ve snaze vybrat si pro sebe to nejlepší a nejzdravější se často obracíme proti vlastnímu tělu.

Nevytrácí se v názorech na smysluplné stravování zdravý rozum?

Naprosto souhlasím, ten už se bohužel dávno vytratil. Tolik doporučení, diet, stravovacích programů, co lidstvo má k dispozici za posledních 50 let, nepamatujeme, a přesto jsme stále obéznější a nemocnější. Ztratili jsme sounáležitost s přírodou, a tím logicky s vlastním tělem. Máme pocit, že my určujeme a rozhodujeme, jak tělo poběží. Ale vše je dáno, vše je navrženo před mnoha tisíci lety. Našim úkolem je jen následovat a rozumět svému tělu. Místo vymýšlení spousty nesmyslných diet a doporučení jsme se měli obrátit ke studiu vlastního těla a jeho potřeb. Žádné triky, disciplína, kalorie, počítání, odříkání nikdy nepovedou ke zdraví a štíhlosti. Na naše tělo neplatí ani matematika, ani žádné výpočty, ale holý selský rozum, který jsme bohužel ztratili. Příroda vymyslela a nastartovala naprosto přirozený proces jak vyživit lidské tělo, aby mohlo fungovat. V mozku se vytvořil návyk na tři základní chutě (sladkou, tučnou a slanou), které byly v přírodě reprezentovány výživnými potravinami. Když se pravěký člověk s takými potravinami setkal, věděl instinktivně, že tyto potraviny jsou správné, protože pomáhají k uspokojení jeho potřeb a nasycení. Kéž bychom dnes v současném světě věděli, které potraviny opravdu vedou k vyživení a k uspokojení potřeb těla. Vše by bylo najednou tak jednoduché!

Stále se polemizuje o tom, zda ztužované margaríny škodí, nebo ne, zda je cukr zabijákem číslo jedna, zda se z bílé mouky stalo zlo světa. Necílí tato sdělení na ty, kteří si bez sladkého nápoje neumí představit život, bez bonbonů sledování televize a bez párků večeři? Nejsou to varování jen pro ty nerozumné lidi?

Myslím, že všichni lidé bez rozdílu by měli konečně pochopit podstatu vyživení a nasycení těla, kterou nastavila příroda a kterou kupodivu chápali naši předkové. Nikdy bychom potom nemohli sáhnout po umělých potravinách zbavených živin, jako je margarín, bílá mouka, bílý cukr, průmyslové oleje a výrobky z nich vyrobené, které se potravinami sice nazývají, ale nemají s nimi nic společného. Ptáte se proč? Protože nevyživují naše tělo, ale naopak přispívají k tomu, aby po čase přestalo správně fungovat. My to potom vnímáme nadváhou a různými zdravotními potížemi, které chápeme jako přirozenou součást našeho života, či dokonce odpovídající našemu danému věku.

A nejsme posedlí myšlenkami na zdravé stravování a zdravý životní styl místo toho, abychom skutečně žili a radovali se z maličkostí, vážili si jeden druhého i toho, že máme co k snědku?

Jednoznačně souhlasím. Ze zdravé výživy se obecně udělal fenomén na jedné straně a na straně druhé spoustu lidí odrazuje. Slova zdravá výživa by vůbec neměla existovat, protože přirozená a správná výživa pro tělo je vždycky zdravá. Jsou to přirozené potraviny vycházející z přírody, a ne potraviny, které vytvořil chemický a potravinářský průmysl. Kdybychom chápali správně celý proces vyživení a uspokojení přirozených potřeb našeho těla, nikdy bychom nemohli přistoupit na hru s umělými potravinami bez živin, které jen roztáčejí spirálu závislosti na nich. Takové potraviny uspokojují návyk, a ne potřebu těla! Základní, průmyslem neupravené potraviny, by měly pro nás být takovou samozřejmostí, jako např. proces dýchání, o kterém také nikdo z nás nepřemýšlí a nikdo ho vědomě neřídí. Prostě dýcháme, abychom žili, a stejně tak jíme, abychom žili. Tak jednoduché to je a žádná věda a hysterie kolem zdravé výživy by nemusela existovat. Souhlasím s vaším názorem, že kdybychom chápali význam správného jídla pro naše zdraví, daleko více bychom si ho vážili jako prostředku k naší spokojenosti a štěstí a více bychom se mohli zaměřit např. na budování zdravých mezilidských vztahů, na péči o přírodu a těšit se z obyčejných maličkostí všedního dne.

Možná nám doba a její pokrok nastolila neuvěřitelný životní komfort, ale to se nám vrací jako bumerang – máme se tak dobře, až jsme z toho často nemocní. Není to postavené na hlavu?

Ano, určitě by se zjednodušeně dalo říci, že jsme nemocní z nadbytku. Možná to na první pohled vypadá, že jde o nadbytek. Ale ve skutečnosti jde o to, že v tomto extrémně spotřebním způsobu života se vytratily zásadní lidské hodnoty a zájem o přírodu a o soulad s ní. Neuvědomujeme si, že právě ten komfort je za cenu devastace přírody, kterou zneužíváme, poškozujeme její přirozenou rovnováhu, a tím pádem i možnost do budoucna získávat z ní pro nás všechny kvalitní obživu. Je čas nemyslet jen na sebe, na uspokojení svých osobních spotřebních tužeb, je čas myslet na to, jak použít náš pokrok a vyspělost pro kvalitní péči o přírodu a naše životní prostředí.

Snažíte se naznačit, jak můžeme porozumět svému tělu. Jak mu dát to, co potřebuje, a jak to dělat, aby naše kondice byla naším splněným snem. Mnoho lidí si myslí, že je to velmi těžké...

Právě že to není vůbec těžké. Naučit se ovládat auto, výpočetní techniku, různé přístroje, to je přece daleko složitější. Rozumět vlastnímu tělu jsme uměli od pradávna. Právě to odloučení od přírody a konzumní způsob života nám vzaly zájem o naše nejzákladnější potřeby, jako je správné vyživení našeho těla. V mnoha rozhovorech jsem zmiňovala, že jídlo je nejen souborem makro a mikroživin, ale přes jídlo ovládáme i hormony, na kterých závisí fungování našeho těla. Buď konzumujeme takové jídlo, které utužuje přirozenou metabolickou a hormonální rovnováhu těla a ta je základem trvalé štíhlosti a opravdového zdraví, anebo naším jídlem přispíváme k nerovnováze těla, která vyústí v nadváhu, obezitu a nemoci.

Jakou největší chybu tedy ve stravování děláme? Že o něm začneme přemýšlet, až když je zle?

Největší chybou ve stravování je to, že uspokojujeme hlavně své chutě, přitom bychom se měli naučit uspokojovat nejenom chutě, ale i potřeby těla. To znamená, že pokrm musí skvěle chutnat, ale současně musí tělo vyživit, zasytit a dodat energii. Tedy uspokojování pouze chutí je asi podle mého soudu tou největší chybou při stravování. Potom nám stačí prázdné průmyslové potraviny, které uspokojí naše chutě. Ale protože s chutěmi nepřichází vyživení těla, stáváme se na těchto prázdných potravinách závislí a jíme jich čím dál více za účelem nasycení. Ale to nepřichází. Vybudujeme si závislost na těchto chemicky vyumělkovaných potravinách a nemůžeme přestat s jejich konzumací. Až teprve nemoc nás možná zastaví a nasměruje na potraviny přirozené, výživné a sytící. U některých z nás však nepomůže ani nemoc, abychom problém vzniku své nemoci pochopili.

Doporučujete metodu hrstí. Dvě hrsti zeleniny, hrst přílohy a tak dále. Jak jste k tomu dospěla?

Nejde o hrsti, ale pěsti. Odtud je odvozen i název – pravidlo pěstí. Když si čtenář pozorně pročte mou knihu, zjistí, že po každém jídle, které zkonzumuje, by měla následovat zdravá hormonální odezva, tzn. nemělo by se po jídle vyloučit větší množství inzulínu. Tento ukládací hormon se vyloučí v nadbytku tehdy, jestliže konzumujeme nevyvážené jídlo, které obsahuje nadbytek sacharidů, např. velkou porci těstovin, rýže, knedlíků či pečiva a samozřejmě sladkostí. Dlouhodobě zvýšená hladina cukru a inzulínu v krvi vede postupně k inzulínové a leptinové rezistenci, k diabetu typu 2, obezitě, kardiovaskulárním a nádorovým chorobám. Právě vyvážená porce na talíři je základem zdravé hormonální odezvy! A protože výživa není žádná matematika, abychom něco počítali, vážili a odměřovali, stačí nám pouze naše pěsti, díky kterým si dokážeme kdekoliv i mimo domov, v restauraci, na návštěvě, na dovolené, složit pokrm tak, aby byl perfektně vyvážený a vyvolal zdravou hormonální odezvu, která nám zaručí zdravý chod našeho těla. Jsou stravovací směry, které nám radí přílohy, tedy sacharidy, raději vynechat. Já se s touto myšlenkou rozhodně neztotožňuji. Protože přílohy nejsou jen z bílé mouky, ale zdravé přílohy jsou i velmi tradiční a prastaré obilné kroupy, kváskový žitný chléb, jáhly, pohanka, quinoa, a vyřadit tyto potraviny z našeho jídelníčku znamená tělo zbavit velmi zásadních a důležitých živin. V knize vysvětluji, že návrat ke zdravým původním 
plnohodnotným přílohám je především v jejich zdravé přípravě a zbavení antiživin, které obsahují. Potom talíř, který je složený z jedné pěsti zdravých sacharidů (škrobová zelenina nebo fermentované obilniny), z jedné pěsti či dlaně bílkoviny (živočišné nebo rostlinné) a dvou pěstí neškrobové sezonní zeleniny (čerstvé nebo tepelně upravené) je vyvážený talíř vedoucí ke zdraví. Právě o tom pojednává má Metoda metabolické rovnováhy. Nejde o žádnou velkou vědu, jde o to dovést tělo přes naše jídlo k opětovné metabolické a hormonální rovnováze, se kterou jsme přišli na svět. Z těchto důvodů jsem zvolila metodu pěstí – jednoduchou, jasnou a přirozenou. Navíc naše pěsti máme vždy a všude s sebou! Takto doporučuji nastavit jídelníček už u malých dětí.

A jaký jídelníček byste doporučila věčně uspěchaným podnikatelkám a manažerkám?

Jde o ženy, které žijí pod neustálým stresem, kvůli vysokému pracovnímu nasazení. A právě stres stojí za vysokou hladinou cukru a inzulínu v krvi, jelikož stres spouští vylučování stresového hormonu kortizolu, kvůli kterému se uvolňuje cukr uložený v našich buňkách do krve. Často právě tyto ženy čelí nadváze a špatně fungujícímu metabolizmu, přestože se nepřejídají, vyhýbají se sladkému, jsou disciplinované, dokonce svůj drahocenný čas tráví ve sportovních centrech, ale výsledek se nedostavuje. Pro tyto ženy mám jednu velmi zásadní radu: naučte se vyváženě snídat! Co tím myslím? Snídaně nemusí být vždy podmínkou, ale právě u žen, které jsou denně pod psychickým vypětím a mají kvůli tomu rozkolísanou hladinu krevního cukru, je velmi zásadní snídat! A snídat především správně. Správná snídaně položí dobré základy ke spalování vašeho těla pro celý den. Správná snídaně je ta, která výborně sytí a má dobře vyvážený poměr mezi cukry a bílkovinami. Tedy jestliže rády snídáte teplé obilné kaše, musí vždy obsahovat dostatek předem namočených ořechů a semen. Porce semen a ořechů musí být stejně velká jako porce obilnin (třeba vloček). Obilniny pro kvalitní využitelnost živin a pro odstranění antiživin by měly být vždy fermentované (namočené)! Ženám, které upřednostňují slané snídaně, doporučuji např. 2–3 kvalitní vejce se dvěma krajíčky kváskového chleba a zeleninou podle ročního období. Alternativou může být i teplá polévka s luštěninami či vejcem nebo kváskový chléb s pomazánkou z oříšků, luštěnin či rybiček. Základní informace k tomuto tématu najdete právě v knize Dej tělu šanci, kde nechybějí kromě teorie ani mé harmonizační recepty.
Ale spousta dalších zásadních informací právě pro ženy se mi do této knihy nevešla, proto začínám od ledna 2019 pracovat na nové knize pro ženy 40+. V této publikaci se budu snažit odpovědět, doufám, na všechny otázky, které ženy středního věku zajímají. Sama do této skupiny žen patřím (tedy spíše 50+) a díky tomu mohu také přinést řadu skvělých osobních poznatků a zkušeností. Už nyní vám mohu velmi zodpovědně slíbit, že se máte opravdu na co těšit. Mým cílem je připravit pro vás knihu, kterou již nikdy neodložíte. Jak si přirozeně udržet skvělé zdraví, krásu, svěžest a dobrou náladu, to vše vás tato kniha naučí.

otázky připravila Eva Brixi