Pavel Sehnal na Jižním pólu13. ledna 2019 dobyl po osmidenní výpravě jižní pól. Z mezinárodní, převážně britské, devítičlenné skupiny se k pólu dostalo pouze šest účastníků expedice a Pavel Sehnal byl mezi nimi. Jako prvnímu Čechovi se mu podařilo zdolat Last Degree jak severního (v roce 2017), tak jižního pólu, tedy pěšky ujít trasu z 89. na 90. rovnoběžku. Je to obdivuhodný výkon. Sama si nedokážu představit, jak takovou výpravu může podniknout člověk, který založil a vlastní řadu firem, má rodinu, děti a spousty plánů. Kde našel odvahu pokořit strach, který je vlastní každému z nás. Odkud se bere jeho touha pustit se do boje s přírodou, sám se sebou, s podstatou života. Z čeho vyvěrá pokušení, které je na hraně lidských možností. Pro většinu populace jde jen o dobrodružství, jež v teple domova vyzařuje z televizní obrazovky při sledování dokumentárních filmů nebo hororů. Pavel Sehnal si naordinoval adrenalin, o kterém předpokládal, že mu otevře bránu dalšího poznání, výdrže, schopností. Je tomu rád.

Proč jste se rozhodl k tak riskantnímu činu?

Jsem velmi sportovně zaměřený, sport je kus mého já, bez něj si život neumím představit. Také mám rád výzvy, jak v businessu, tak v osobním životě. Dobýt jižní pól byl můj sen. K lidskému životu patří plnit si sny. Jsem nesmírně pyšný, že se mi podařilo jako prvnímu Čechovi dobýt oba póly! Ušel jsem celou vzdálenost z 89. na 90. rovnoběžku, tzn. pokořil jsem Last Degree. Mohl jsem zároveň dobře reprezentovat naši zemi, vždyť jsem tuto cestu podnikl jako člen našeho Slavia pojišťovna SPORT TEAMu. Vím, podmínky byly skutečně extrémní, ostatně tři kolegové polárníci museli být po několika dnech výpravy z důvodu únavy a vyčerpání evakuováni zpět na základnu Union Glacier. Ale já vydržel.

Nač jste během těch dnů myslel?

V tak náročném terénu nemáte na vybranou a myslíte jen na to, jak přežít, jak se nedopustit nějaké chyby, která by zkomplikovala dosažení cíle. Veškerou energii soustředíte na sebe sama, koncentrujete se. Přiznávám, měl jsem svůj talisman, plyšáka, od rodiny a mých dětí.

Jste vizionář, zakladatel firem, známá tvář businessu. Ten jste na těch několik dní úplně pustil z hlavy?

Úplně ne, sem tam myšlenky na podnikání zabloudily, ale skutečně jen okrajově. Třeba když jsme jako členové expedice seděli ve stanu, odpočívali, každý z nás o sobě něco málo prohodil, představil se, ale to bylo asi tak vše... Na víc by vám energie nestačila.

Pokořit jižní pól je touha lidstva asi od nepaměti...

Ano, tak to je. Každý rok se o podobný výkon pokusí asi 40 dobrodruhů. Podobně jako před sto lety jsou i současné výpravy Last Degree vybaveny expedičními lyžemi se stoupacími pásy a účastníci za sebou táhnou vlastní silou sáně s veškerým vybavením a jídlem pro celou skupinu. Skutečnosti, že jsem tuto trasu ušel i já, si opravdu nesmírně vážím. Výpravu jsem navíc absolvoval společně s mezinárodními sportovci. Jižního pólu jsme dosáhli po osmi dnech pochodu. Počasí bylo vcelku příznivé, ale levou stranu obličeje nám celou dobu bičoval studený polární vítr. Museli jsme dbát na to, jak jsme oblečeni, nesměli jsme se příliš zpotit, aby na nás oděvy okamžitě nenamrzly. A uhlídat to není úplně jednoduché. Nesměli jsme také onemocnět, pravidelně jsme museli tělu dodávat energii konzumací oříšků, sušeného ovoce. Ale stálo to za to. Jsem šťastný, že se mi podařilo během dvou let zdolat oba póly.

Jaké tedy byly podmínky?

Podle informací z expedice se během postupu na geografický jižní pól teplota pohybovala mezi -24 až -30 °C, vanul převážně východní vítr o rychlosti mezi 11 až 28 km/h. Nadmořská výška se pohybuje kolem 3000 m n. m.,
ale protože nad póly je řidší vzduch, odpovídá to spíše 4000 m n. m. v horách. Je také rozdíl v dobývání severního a jižního pólu. Spočívá v charakteru krajiny. Jižní pól je nekonečně bílá a rovná pustina v porovnání s rozmanitým a náročnějším severním terénem.
Pochodovali jsme zhruba šest hodin denně. Chvílemi jsem upadal skoro do bezvědomí, musel jsem si i plánovat, na co budu myslet, abych vydržel ten tlak a drsné klima. I spánek byl dost vyčerpávající. Od toho, jak si většina lidí normální spánek představuje, se ten náš hodně lišil. Často jsme si vlastně ani neodpočinuli, těžko se takový stav popisuje. Ale zhubnul jsem jen o dvě kila, v případě pochodu na severní pól to bylo celých šest.

Na jižním pólu jste rozvinul vlajku České republiky a také vlajku Slavia pojišťovny. Ta má i svůj SPORT TEAM, který jste před několika měsíci založil. Co byste v této souvislosti ostatním lidem vzkázal?

Rád bych vyzval všechny nadšence, kteří mají naplánovaný nějaký neobvyklý sportovní počin, aby se přihlásili do našeho týmu. Jsme otevřeni všem, kteří ve sportu vidí smysl, jimž sport pomáhá. Proto jsme před širokou i odbornou veřejnost loni s touto aktivitou předstoupili. Slavia pojišťovna SPORT TEAM vznikl proto, aby pod záštitou Slavia pojišťovny propagoval vybrané sportovní aktivity a zdravý životní styl. Sdružuje nadané české sportovce, a to profesionály i amatéry. Jsme lyžaři, cyklisté i vodáci. Ctíme týmového ducha, nadšení z pohybu, protože jsme si mnohokrát vyzkoušeli, jak právě toto motivuje k úspěchu, a nejen sportovnímu.

Máte za sebou mnoho nejrůznějších sportovních vítězství a jdete příkladem. Jak to časově zvládáte?

Je to věc organizace času, pevné vůle a zaujetí. Dálkově běhám na lyžích a účastním se cyklistických závodů, aktivně se věnuji jachtingu. V roce 2014 jsem se stal mistrem ČR ve třídě ORC. Loni se mi společně s posádkou podařilo zvítězit v nejprestižnějším a největším chorvatském závodě Jabuka, který je dlouhý 110 námořních mil. Zlatou medaili jsme získali ve skupině 40stopých plachetnic na lodi Farr 40. V celkové soutěži obsadila naše posádka 4. místo mezi 112 soutěžícími plachetnicemi. No a v roce 2017, jak jsem již naznačil, jsem dobyl severní pól.

Vlastníte na 60 firem, i ty musí jít úspěšnou cestou vzhůru. Jak to souvisí se sportem?

Založit firmu také znamená nabrat lidi, a ne­jen někoho zaměstnat, ale přijmout toho, kdo bude dobrým pracovníkem. Při obsazování jednotlivých pozic vždy přihlížím k tomu, jestli ten člověk sportuje. Pokud ano, má u mne plus, dám mu přednost. Sportovci bývají zodpovědnější, spolehlivější, mají větší smysl pro fair play. Sport mé podnikání tedy hodně ovlivňuje.
Business je v určitém slova smyslu o perfekcionizmu, touze zvítězit, být dobrým. Souvislost je jasná. Trvám na tom, aby management dělal nějaký sport. Podnikání a sport mají mnoho společných rysů, třeba vytrvalost, houževnatost, nakonec i pokoru. Významnou roli hraje podnikatelská a manažerská zkušenost – vést lidi k vítězství je potřeba jak ve firmě, tak při sportu. V businessu to pomáhá nastavit procesy tak, aby lidi nedělali chyby. Vyprecizujete systém, který s jistými odchylkami aplikujete v každé firmě, a tuto strategii můžete volit i v případě sportovních aktivit. Sport i business vás učí, jak jednat s lidmi, jak je správně motivovat.

Pocítil jste někdy při sportu a v businessu z něčeho strach?

Měl. Při sportu jsem zažil dva tři momenty, kdy jsem se opravdu bál. Při jedné z výprav, bylo to právě při pochodu na severní pól, 15 metrů ode mne se z ničeho nic vynořil lední medvěd. Nebylo kam utéct. Nebylo o čem rozhodovat. Povinností je mít u sebe zbraň. Měl jsem českou pistoli. Právě pro takové případy. Zachránil jsem se. Ale strach jsem měl opravdu velký.
Další okamžik, který si budu navždy pamatovat, se váže k potápění na Kostarice. V hloubce 45 metrů jsem bojoval s proudem, pak mne pustil, ale to už jsem měl problém s přívodem kyslíku, no, nakonec mi pomohlo štěstí. Také při paraglidingu ve Francii mne strhnul vzdušný proud, padal jsem se zablokovaným padákem...
Když stavíte firmu, je to vždycky risk, nikdy nevíte, jak to nakonec dopadne. A trochu se i bojíte, že to právě nedopadne. Získáte třeba hodně zakázek, ale máte na to málo lidí. Když je firma velká, přemýšlíte, jak dál, to už je o něčem jiném. Ale když stojíte na začátku a netušíte, co přesně udělat, aby to bylo to správné, tam občas strach máte. Můžete mít sebelepší nápad, sebevíc objednávek, ale nejistota je všudypřítomná, obavy z toho, zda to dobře dopadne, jsou také. Tomu se prostě neubráníte.
Každá láska je jiná. Sport má své možnosti i rizika, stejně tak podnikání. V obou činnostech potřebujete poctivost a nevzdávat se při prvních potížích. To z vás udělá odolného jedince. A mě baví chodit do práce, podnikání mne naplňuje dobrým pocitem užitečnosti. A sport je zase protiváha businessu. V podnikání používám více hlavu, při sportu tělo. Takže je to svým způsobem o vhodné harmonii.

A tu hledá i Slavia pojišťovna SPORT TEAM...

Určitě. Slavia pojišťovna SPORT TEAM je dobrovolnou organizací pro ty, kteří se zajímají o dění kolem nás. Třeba také o ochranu účastníků silničního provozu, zejména chodců a cyklistů, podporu sportu a sportovních aktivit, a v neposlední řadě o zlepšování úrovně prevence závažných onemocnění a civilizačních chorob. Pořádáme sportovní, společenské a osvětové akce pro členy i širokou veřejnost, podporujeme vybrané sportovní aktivity a sportovce a spolupracujeme s dalšími zájmovými osobami, spolky, či orgány státní správy a samosprávy.

Slavia pojišťovna však sama s podnikáním hodně souvisí, a právě pro podnikatele a firmy má mnoho produktů...

Ano, to je pravda. Myslím, že si u nás může vybrat každý, kdo se na dráhu podnikání vydá. Nabízíme celou škálu možností, jak se chránit před riziky. Třeba jde o pojištění odpovědnosti podnikatelů a právnických osob. Nebo o pojištění profesní odpovědnosti, pojištění členů
řídicích a statutárních orgánů, máme i pojištění odpovědnosti zaměstnance, pojištění úpadku agentury práce, pojištění finanční způsobilosti dopravce a mnoho jiných.

připravila Eva Brixi 

www.slaviapojistovnasportteam.cz