Vrbové proutky mají zvláštní sílu. A když se z nich uplete košík, unese snad tíhu celého světa. Jenže ono to není jen tak. Umělecké řemeslo, košíkářství, to je docela dřina. Ale s obdivuhodnými výsledky. U paní Zuzany Tilajcsikové v její dílně se mi to potvrdilo.

Měla jsem tu čest tam nahlédnout. Loni v listopadu se mi totiž splnil sen. Zavítala jsem do středočeských Veltrus, kde jmenovaná osobnost vytváří z linek přírody oblé tvary košů, košíčků, podnosů, které si kupují běžní spotřebitelé, ale také fajnšmekři, třeba designéři a milovníci přírodních materiálů. Jak by také ne. Když jsou tak krásné.

Jakmile vyjede se svým partnerem na trhy, má okamžitě vyprodáno. Vlastně stále. A co se vyrobí, hned mizí. Do domácností, k pěstitelům ovoce, do prostoru, kde se točí filmy nebo se vzpomínkami častuje doba minulých století. Já dostala návštěvu tohoto magického místa, malé dílny, kde na svět přichází nevídaná krása z proutí, jako dárek k narozeninám. Těch několik metrů krychlových s charakteristickou vůní, jež se podobá vůni lékárny a břehu rybníka, jsem si uchovala v duši navždy. Nahlédla jsem do pohádky, která, doufám, nikdy neskončí. Tohle řemeslo nezanikne, paní Zuzana do něj zasvěcuje už svou vnučku. A to je umění číslo dvě. Předat nastupující generaci znalosti a vědomosti, naučit ji, jak se co dělá. Ne každý z nás to zvládne.

Zuzana Tilajcsiková pochází z Mělnicka, kde má pletení z proutí bohatou historii. Jak se píše v jedné brožurce, na tradici drobných košíkářských dílen navázalo v polovině 20. století Košíkářské družstvo v Mělníku. V roce 1963, rok před tím, než se paní Zuzana narodila, zde byl otevřen učební obor pletař nábytku – košíkář, a ona patřila mezi jeho učně. S výučním listem nastoupila do Košíkářského družstva, kde působila až do jeho zániku, a to i v nástupnické firmě. Ale jak už to bývá, posléze, tedy přesně v roce 1997, si založila vlastní košíkářskou živnost. Takže je osoba výdělečně činná, a nám, obdivovatelům uměleckého řemesla, nabízí skvosty, které široko daleko jen tak nenajdete.

Její dílna je zaměřena především na výrobu tradičních košíkářských výrobků pletených z vrbového proutí, jejichž tvarosloví respektuje výrobní vzory typické pro mělnickou oblast. Vrbové proutí si paní Zuzana s partnerem pěstují sami. Pro neznalého je to úplná věda.

Jakmile se skladové prostory sousedící s dílnou naplní, odbyt je zajištěn, ihned se zase vyprázdní. Lidé si košíky, nůše nebo kukaně objednávají průběžně, některé z nich lze zakoupit i na e-shopu fler.cz. Nebo na různých prodejních akcích, kde se však rovněž dlouho neohřejí. Loni byl převeliký zájem o koše na houby, no, není se co divit, když rostly jako snad ještě nikdy. Zajímavé jsou podlouhlé košíky na jahody, ty jsem si koupila hned dva. Ale jahody do nich dávat nebudu. Jeden jsem darovala a druhý mi slouží jako milá dekorace, před Vánoci jsem do něj naaranžovala větvičky a svíčky, a zdobil náš jídelní stůl až do poloviny ledna.
Když jsem pozorovala, jak se koš plete, říkala jsem si, že uplést svetr je proti tomu hračka. Paní Zuzana musí mít především velkou sílu v prstech, cvik. A také notné umělecké cítění, jinak by všechny ty tvary a barvy nemohly těšit stále větší počet zákazníků. Dnes už má i nespočet zkušeností, které lze vyčíst z každého pohybu rukou i z tváře, která vyjadřuje soustředění a odhodlání rozdávat pohodu a užitek.

Její košíky pohladí srdce, potěší duši. Ať je veselo, nebo smutno. Dá se nad nimi snít i s nimi pracovat, naplnit je po okraj novými bramborami nebo šiškami, dotvářet domov, zdobit interiér, nosit si v nich štěstí štěstíčko. Možná si pomyslíte, že to přeháním. Ale ne, nepřeháním. Ty její košíky jsou prostě nádherné. Věřím, že poselství, které každému z nich vdechne, provází všechny z nás, všechny, kteří si její výrobek pořídí.

A já, já mám ke košíkům vřelý, osobitý vztah. U nás doma se do nich sekala tráva pro králíky a děda s těmi největšími jezdíval autem po lesní cestě na houby. Věřte nevěřte, ty koše jsme domů vozívali plné hřibů, křemenáčů, lišek. Jiné malé košíčky byly na lískové ořechy, které jsme chodili trhat podél potoka dřív, než je odnesly veverky. Další košík byl na první letní jablíčka a na broskve. O něco větší pak patřily k podzimu, kdy se sklízela jablka a nosila se do sklepa na horší časy. Pro poetickou duši holčičky to byly malé zázraky. A protože na ně věřím, miluju košíky všech tvarů, barev i velikostí.

Dodnes proutěné krasavce používám na ovoce, na zeleninu, na bylinky, na pečivo, na cokoli. Také si jimi zdobím své obydlí, dokonce se mnou kamarádí i na skříni v ložnici. Přináší dobré emoce a harmonii přírody nesou co nejblíže. Dá se do nich vkládat kde co. I knížky, česnek nebo klubíčka. A to dělám moc ráda. Zejména květiny, ať již právě natrhané, nebo sušené, nejrůznější větvičky, kůru stromů, mohou nést vánoční i velikonoční výzdobu, jakoukoli dekoraci. A vždycky je to pěkné, přímo noblesní. A to je pak relaxace! Hrát si s nimi, dotvářet a domýšlet.

Obdivuji snad všechna řemesla, to košíkářské nevyjímaje. Dává nový život proutkům, které dokážou vyprávět lecjaký příběh. Samozřejmě vždy s dobrým koncem.
Když se mi hájemství veltruské paní košíkářky otevřelo, netušila jsem spousty podrobností. Třeba to, že vrba, aby měla pruty krásné a odol­né, potřebuje k růstu spousty slunce. A já si naivně myslela, že naopak vyžaduje stín. Možná mi to nakukal nějaký vodník, který si na staré vrbě brblal svá zaklínadla.

Když se vrbové proutí sklidí, roztřídí se podle délky, usuší se. A čeká, až na ně přijde řada. Suché neloupané proutí se zpracovává buď po máčení ve studené vodě, pak si zachová svoji přírodní barvu, nebo po spaření ve vařící vodě, kdy kůra zhnědne. Paní Zuzana pracuje převážně s neloupaným proutím, je dekorativnější a v několika barvách, které se báječně doplňují.

Miluji věci, které potřebujeme každý den. Ať už je používáme, nebo se na ně jen díváme. Košíky Zuzany Tilajcsikové slouží obému.

Sama o sobě napsala:
„Nabízím košíkářské zboží vlastní výroby. Kromě běžných výrobků je možné zhotovit jakékoliv zboží na zakázku v rozměrech, které si určí zákazník. Používám převážně vrbové proutí předsušené neloupané odrůd rakovice, mandlovka, konopina a amerika, které si z velké části sama pěstuji. Všechny proutěné výrobky dělám v provedení pro těžkou práci, stloukané železem, ucha zapuštěná až do dna koše, u dvouuchých košů přidávám osnovu a obtáčecí pruty houžvím. Proutěné výrobky zásadně nelakuji, je tedy možné je mýt a sprchovat vodou. Dále dodávám řízky košíkářské vrby pro založení vlastního prutníku, odběratelům zajišťuji celoroční servis při pěstování. V roce 2011 jsem získala od ministerstva kultury ČR titul Nositel tradice lidových řemesel. Své výrobky prezentuji na předváděcích řemeslných akcích po celé republice, můžeme se vidět na hradech, zámcích, v muzeích i skanzenech a na dobových jarmarcích.“

Paní Zuzana je slavná. Píší o ní časopisy, jezdí za ní televizní štáby s kamerami. Její výrobky se objevují ve filmech, figurují v reklamních spotech. Především však žijí s lidmi, kteří je mají rádi.

Eva Brixi
kosikarstvi.websnadno.cz