Pro řadu z nás se stalo jen pomyšlení na slovo důchod nepříjemným. Spojujeme si s ním řadu nepříjemností, ať již obavy o své zdraví, odchod z aktivního pracovního procesu, nejistoty spojené s věkem moudrých, sociální izolovanost, finanční problémy, které by mohly nastat. Mnozí lidé se ale naopak na věk seniorský těší, protože konečně najdou dost času na své záliby, nebo dokonce na vstup do podnikání.

I senioři zakládají nové firmy a živnosti, nebo se začínají věnovat charitě či spolkovým činnostem. Ať je to tak, či tak, ne každý si umí představit, jak to bude ve společnosti vypadat v době, kdy začneme odcházet do penze v 67 letech. Nastínit se to pokusil Ondřej Tyleček, CEO firmy Tailored People, která se zabývá inovatím náborem zaměstnanců.

Lidé se odchodu do důchodu v 67 letech děsí, hlavně proto, že se obávají ubývajících fyzických sil, nemocí nebo toho, že nemají tolik zkušeností s nejnovějšími technologiemi. Jak to vnímají zaměstnavatelé?

Pojďme si na začátek ujasnit, koho se odchod do důchodu v 67 letech týká. První ročník, který nastoupí do penze v tomto věku, jsou lidé narození v roce 1989. Těmto lidem je letos 36 let, takže ještě nejsou v období, kdy by se zabývali ubývající silou a nemocemi, natož aby nerozuměli nejnovějším technologiím. Obavy má spíše dnešní starší generace, avšak té se tento věk odchodu do důchodu netýká. Zkusme si představit, jak bude vypadat svět a společnost za 31 let. Právě v roce 2056 poprvé nastoupí do penze ti, kterým bude 67 let. Které profese zaniknou a které nové vzniknou? Jaké technologie budeme využívat? Jakým ži-votním stylem budou žít běžní padesátníci a šedesátníci?

Před 31 lety, v roce 1994, chodili v Česku muži do důchodu v 60 letech a ženy, v závislosti na počtu vychovaných dětí, ve věku 53–57 let. Dnes, v roce 2025, odchází lidé do penze v 65 letech. Není neobvyklé, když čtyřicetiletá žena čeká první dítě nebo padesátiletý muž zakládá rodinu. Šedesátníci jsou na vrcholu kariéry, běhají maratony a jezdí lyžovat do Alp. Svět se mění, společnost se vyvíjí, máme kvalitnější zdravotnictví a dožíváme se většího počtu let. Myslím, že zaměstnavatelé chápou, že na tento vývoj musí reagovat také důchodový systém.

Budou po těchto pracovnících chtít firmy a organizace ten samý výkon jako po třicetiletých? Nebo budou korigovat své požadavky? Bylo by to ale spravedlivé vůči mladší generaci?

Zkušený seniorní pracovník může být mnohem produktivnější než nadšený junior. Myslím, že to platí napříč obory. Ať se bavíme o šedesátiletém zedníkovi, nebo manažerovi v kanceláři, oba mají nenahraditelné zkušenosti, díky kterým dosáhnou cíle na první dobrou a bez bloudění slepými cestami. Věk přináší rozvahu a autoritu, mládí je zase tvárnější a zvládne větší fyzické nasazení. Klíčem k silnému týmu je tedy rozmanitost.

Na věc se lze dívat nejen z hlediska výkonu a odměny, ale také pod zorným úhlem morálky, vstřícnosti, pochopení...

Rozumná firma své zaměstnance nespotřebovává, ale dává jim vhodné podmínky pro stabilně kvalitní pracovní výkon. Je na vedení každé firmy, aby zvážilo, jak využít zkušenosti a schopnosti starších pracovníků, stejně jako vyžadují zvláštní přístup rodiče malých dětí nebo mladí lidé z generace Z.

Bude to pro firmy velký problém? Tedy „živit“ zaměstnance do 67 let věku, i když nedostanou odpovídající výkon, nebo za delší dobu?

Odhadujeme, jak bude vypadat svět za tři desetiletí. Před 31 lety, v roce 1994, pracovalo mnoho lidí v těžkém průmyslu, na Ostravsku fárali horníci do dolů, mobilní telefon vlastnilo jen několik nadšenců a první univerzity se připojily k internetu.

Tak jako bychom si v roce 1994 jen těžko představili, že se v roce 2025 někdo bude živit jako instruktor jógy a že téměř každý člověk bude v kapse nosit malou krabičku, která mu dává přístup ke všem informacím světa, nedokážeme si ani dnes přesně představit, jaký svět zde bude v roce 2056, až se bude chodit do důchodu ve věku 67 let. Dá se ale čekat, že budeme mít vyšší naději dožití než dnes, budeme zdravější a stále menší část z nás bude vykonávat fyzicky náročnou práci. Stejně jako dnes neříkáme, že je pro firmy problém živit lidi do 65 let věku, nebudeme zřejmě nic podobného říkat ani za 31 let.

Je to pro zaměstnavatele už nyní velká výzva?

Rozhodně velmi záleží na oboru. Tempo technologického vývoje se však obecně výrazně zrychluje, což napříč obory vyžaduje značnou flexibilitu jak na straně firem, tak na straně jejich zaměstnanců. Ukazuje se, že schopnost učit se a přizpůsobovat se změnám je v dlouhodobém horizontu důležitější než mít znalosti. Ty totiž nevyhnutelně zastarávají.

Nebo se to neřeší, protože to prostě nemá smysl v době, kdy je nedostatek všech mož­ných profesí?

Každá firma, která chce být konkurenceschopná, má zájem o takové zaměstnance, kteří jsou ochotni přijímat změny a učit se novým věcem. Tempo společenského vývoje dostihne především padesátníky, kteří si říkají, že se už nic nového učit nechtějí a nějak to do penze doklepou. Dnes se chodí do důchodu v 65 letech, takže padesátníka čeká ještě 15 let ekonomické aktivity ve světě, který jde rychle dopředu.

Nehrozí, že by zaměstnanci svého věku tak trochu zneužívali?

Včas odejít je také umění, zvlášť pokud jde o osmdesátníky v politice nebo na akademické půdě.

A nevzniknou například nová pracovní místa, na něž by byli přednostně umisťováni starší a zkušenější?

Je zcela jisté, že do roku 2056 vzniknou nejen nová pracovní místa, ale i celé nové obory, které si dnes ani nedovedeme představit.

Co firmám lidé v pokročilejším věku mohou přinést, vylepšit, čím mohou být užiteční? A budou?

V každém věku přinášejí lidé firmám něco jiného. Jak mnohaleté zkušenosti, tak mladické nasazení jsou něco, co firmy potřebují. Nakonec vždy musíme hodnotit jednotlivého člověka a jeho schopnosti. Kvalitní jednotlivci dají dohromady silný tým.

za odpovědi poděkovala Eva Brixi