Česká ekonomika se v celém druhém pololetí loňského roku nacházela v mírné recesi. Hlavní příčinou byla úsporná fiskální opatření ve většině zemí EU snižující zahraniční poptávku po českém zboží; úspory na vládní úrovni pak samozřejmě pokračovaly i v České republice s negativním dopadem do domácí poptávky. Příznivá data z počátku letošního roku indikují, že se české hospodářství z recese dostalo. Spíše než akceleraci růstu ale náš výhled ukazuje pro letošní rok na stabilizaci.

V dubnu zveřejněná data z české ekonomiky příjemně překvapila. Česká ekonomika by tak mohla za první kvartál vykázat mezikvartální růst o 0,1 %, čímž by vystoupila z mírné recese zaznamenané v druhé polovině loňského roku; v dalších dvou čtvrtletích očekáváme stagnaci. I když revize celoroční dynamiky reálného HDP oproti předchozí prognóze z konce března byla minimální, podstatné je, že růstový výhled pro letošní i příští rok jsme vylepšili o 0,1 procentního bodu na +0,1 % letos, respektive +1,3 % pro rok 2013.

Hlavním tahounem budou letos opět čisté exporty s vysokým příspěvkem k hospodářskému růstu ve výši 2,6 procentního bodu, když zahraniční obchod zaznamenal v posledním čtvrtletí loňského roku a na začátku toho letošního výrazné zlepšení. Za celý letošní rok předpokládáme přebytek bilance zahraniční obchodu v rekordní výši cca 280 mld. CZK.

Naopak pokles stále očekáváme v případě domácí poptávky, a to kvůli pokračujícímu snižování vládních výdajů a spotřeby domácností. Ta bude nadále klesat s tím, jak kupní sílu domácností negativně ovlivňuje další vlna fiskálních restrikcí platných od počátku letošního roku, vyšší míra inflace, nízký růst nominálních mezd a zvyšující se nezaměstnanost. S letošním minimálním hospodářským růstem je konzistentní vzestup míry nezaměstnanosti z loňských prosincových 8,6 % na 9,1 % na konci letošního roku. Během druhého čtvrtletí bude ovšem míra nezaměstnanosti klesat díky sezónním pracím výrazněji pod 8,5 % z březnových 8,9 %.

V posledních měsících loňského roku a na začátku toho letošního docházelo k výraznému růstu spotřebitelských cen. Meziroční dynamika se vyšplhala až na březnových 3,8 %, což by měl být letošní vrchol. Ceny potravin se za posledních šest měsíců kumulativně zvýšily o 2,7 % (bez vlivu DPH a po sezónním očištění), ceny pohonných hmot o 6,4 %. Stoupaly však i ceny regulovaných položek a v lednu pak vzrostla i nižší sazba DPH s primárním dopadem do inflace ve výši 1,1 pb. Ceny ostatních položek ve spotřebitelském koši naopak v souhrnu poklesly o 0,2 % (opět bez vlivu DPH a po sezónním očištění, váha těchto položek ve spotřebitelském koši je přes 60 %), což potvrzuje absenci poptávkových tlaků do inflace. Za růstem spotřebitelských cen tak stály výhradně nákladové šoky a slabší koruna ke konci roku.

Nejvýraznější cenové skoky máme za sebou. Spotřebitelská inflace bude v následujících měsících zpomalovat těsně pod 3 % ke konci letošního roku. V průměru by letošní inflace měla činit 3,4 %, v příštím roce by pak měla dosáhnout v průměru pouze 2 %. Skutečný dopad změny DPH v příštím roce odhadujeme ve výši 0,7 procentního bodu (předpokladem prognózy je zvýšení obou sazeb DPH o 1 procentní bod).

Nevidíme důvod, proč by bankovní rada ČNB měla na následujících zasedáních přistoupit ke zvyšování sazeb. Inflace nad inflačním cílem je pouze důsledkem nákladových faktorů, korigovaná inflace i inflační očekávání zůstávají nízká, nejistoty vnějšího prostředí jsou vysoké. Celkově tedy očekáváme, že ČNB ponechá sazby beze změny na úrovni 0,75 % až do konce roku 2013.

Nejvýraznější oslabení koruny je již za námi. Mírná recese, které jsme byli v českém hospodářství od poloviny loňského roku svědky, byla doprovázena oslabováním koruny, které kulminovalo na počátku prvního čtvrtletí u hladiny 26,00 CZK/EUR. Současné úrovně pod 25,00 CZK/EUR se nacházejí v blízkosti rovnovážného kurzu. Krátkodobě vnímáme rizika na straně slabší koruny zejména kvůli nevyřešené dluhové krizi v Evropě; v ročním horizontu by koruna měla být silnější, když očekáváme postupný náběh ekonomiky na růstovou křivku.

Hlavní rizika makroekonomické prognózy spatřujeme v zahraničí, české hospodářství netrpí žádnou výraznější makroekonomickou nerovnováhou. Bankovní sektor je v dobrém stavu, likvidní a dobře kapitálově vybavený. Hlavním rizikem je hlubší a delší než v současné době předpokládaná recese v eurozóně, rozšíření a eskalace dluhové krize (Portugalsko, Španělsko či Itálie) a případný inflační šok v souvislosti s dalším růstem cen ropy.

(tz)