Pavel Suchan

Naše města a obce v noci září. Veřejného osvětlení je moc, navíc s nevhodnými vlastnostmi. Umělé světlo, které dříve představovalo obrovský pokrok, dnes ukazuje i své špatné stránky. Ale vše může být jinak, vyplývá z rozhovoru s Pavlem Suchanem z ondřejovské hvězdárny Astronomického ústavu AV ČR.

O České republice, ale i celé střední a západní Evropě se říká, že září do vesmíru. Skutečně je veřejné osvětlení tak silné a škodlivé?

Bohužel ano. Když se podíváme na noční fotografie Země z oběžné dráhy, spatříme světlo, které zcela zbytečně vyzařujeme do vesmíru, odborně řečeno, do horního poloprostoru. Jsou to vlastně snímky lidské ostudy. Ročně jenom z České republiky vyzáříme světlo do špatných směrů za dvě miliardy korun. Nejen, že nám to škodí, ale ještě za to zaplatíme. Zdravý rozum to nebere. Netýká se to jenom veřejného osvětlení. Týká se to ještě mnohem více osvětlování průmyslových areálů, parkovišť, obchodních center, benzinových pump, světelných reklam a dalšího. Ono to nezní zrovna přívětivě, zvlášť když se nám světlo líbí, ale musíme si přiznat, že zatímco světlo ve dne má být co nejsilnější, naopak do nočního prostředí prostě nepatří, je pro nás v tu dobu škodlivé. A tak jako v našem jídle šetříme dávkami soli, tak musíme, jestli máme žít zdravě, šetřit i světlem v noci.

Brání přesvětlená města i obce pozorovat hvězdy jak vám – astronomům – tak veřejnosti?

Samozřejmě. Princip je v tom, že světlo, kterým svítíme především vzhůru, se v ovzduší rozptyluje, a my to vidíme jako záři nad městy. Obloha je najednou světlejší, slabé hvězdy se ná

m ztrácejí v záři měst. Zatímco v přírodním prostředí nenarušeném světelným znečištěním můžeme očima spatřit 3000 hvězd, na českém venkově jich uvidíme kolem 1600, ve městech jen stovky a ve velkoměstech už jenom desítky. Přitom UNESCO v roce 1996 přijalo deklaraci práv budoucích generací, ve které je zaneseno i právo na pohled na neznečištěnou hvězdnou oblohu nad námi. Zeptejte se městských dětí, zda už někdy viděli Mléčnou dráhu...

Dokážeme současnými prostředky světelný smog eliminovat, nebo se s ním musíme smířit?

Omezení světelného znečištění je velmi snadné. Asi nikoho nenapadne úplně zhasnout, ale stačí dodržovat úplně jednoduché zásady – svítit jen tam, kam je to potřeba, svítit pouze tehdy, kdy je to potřeba, a svítit jen tak silně, jak je to potřeba. Zní to logicky? Srozumitelně? To určitě. Ale zatím se tím málokdo řídí. A smířit se s tím, že nás světlo v noci začíná objímat ze všech stran, to by znamenalo ohrožení přírody, úbytek živočišných i rostlin­ných druhů, zdravotní komplikace pro lidi vystavené především modré složce světla, zejména v moderních LED svítidlech. A stále a stále platit ze své peněženky zbytečné a škodlivé světlo.

Vy jste spolupracovali na projektu, který upravuje kvalitu veřejného osvětlení. Jak je daleko jeho praktické využití?

To se uvidí na semináři firem zabývajících se venkovním osvětlováním, který nyní chystá Ministerstvo životního prostředí. České firmy představí nové technologie, které světelné znečištění omezí. Ve světě se máme odkud učit. Je to například Slovinsko, ale i ostatní balkánské země. Kdo jste jeli letos k Jadranu, určitě jste si všimli, že ve Slovinsku i v Chorvatsku už málokterá lampa svítí nahoru. Ve světě se již také používají LED svítidla s filtry na velmi škodlivou modrou složku světla. Naše doporučení pro moderní osvětlování jsou dvě – nesvítit do horního poloprostoru a používat teple bílé odstíny světla (odborně se to označuje jako teplota chromatičnosti, a t

u je třeba použít maximálně 3000 K, lépe i méně). Tedy žádné ostré bílé světlo, které škodí, a navíc ještě oslňuje a více přispívá ke světelnému znečištění. Budoucnost však patří biodynamickému osvětlení, které velmi podporujeme. Nyní se začne zkoušet, za rok by mohlo jít do praxe. Jde o to, že v průběhu noci se bude barva i intenzita osvětlení měnit, ve prospěch přírody a zdraví lidí, ale zároveň při plné funkčnosti toho, jak potřebujeme osvětlovat prostory v noci.

Čím může přispět k zlepšení světelných podmínek stát, samospráva, firmy, odborníci a každý z nás?

Stát může, dokonce musí, nastavit taková pravidla, aby ochránil občany před bezohledným svícením, např. na jejich pozemek, nebo dokonce do okna ložnice. Denně řešíme takové problémy lidí a zatím nemají šanci na obranu. Je to smutné. Samospráva by měla brát obec jako součást krajiny. Jsou obce – a není jich málo – které si váží svého přírodního okolí a svítí podle toho pouze účelně a ohleduplně. Firmy by si měly uvědomit, že např. reklamou nebo osvětlováním areálu nemohou omezovat práva jiných, ať už na zdravý spánek, nebo na pohled na hvězdnou oblohu. Odborníci se teď snaží najít řešení pro správné osvětlování s minimem negativních dopadů. A my sami? Svítit s rozumem, jenom tam, kam potřebuji, ne nahoru, a v noci, kdy jdu spát, za sebou zhasnout. Protože i srnky a zajíci chtějí spát. A ten vypínač za nás neotočí.

Noční krajina není zcela tmavá, dokonce mnohdy naopak. Světelné znečistění se šíří na desítky kilometrůProč lidi vždy tolik přitahovaly hvězdy, noční obloha a vesmír dokořán?

Je to více věcí najednou. Pohled nahoru na hvězdné nebe je jakýsi atavizmus v každém z nás. Pohled nahoru v dětství byl pohled k autoritě, k mamince a tatínkovi. Tam nahoře je pro leckoho bůh. Tam nahoře je mravní řád, nekonečný vesmír. A vesmír je pro nás stále nedostatečně probádanou říší, obehnán tajemstvími. A to lidi láká. Chtějí se podívat na hvězdy. Přitom dvě třetiny pozemšťanů má dnes pro světelné znečištění pohled na hvězdnou oblohu omezený.