Na setkání ministrů financí a centrálních bankéřů zemí G20 v Paříži půjde relativně o hodně. Je to poslední šance jak sladit své postoje před summitem v Cannes. Tam budou chtít země G20 slyšet, jak eurozóna hodlá řešit své problémy a dohodnout se, jak mohou pomoci ostatní členové, především velké rozvíjející se ekonomiky (BRICs - Brazílie, Rusko, Indie a Čína).
Uskupení G20 v tuto chvíli tvoří více jak 85 % světového HDP a v krizi vyvolané pádem Lehman Brothers se ukázalo být rozhodující platformou pro koordinaci nadnárodního krizového managementu. Proto do něj i v tuto chvíli investoři vkládají nemalé naděje. Podle zpráv Financial Times v tuto chvíli rozvíjející se ekonomiky jednají o tom, že by mohly navýšit prostředky v Mezinárodním měnovém fondu tak, aby mohl pomoci s dolitím kapitálu do řeckých bank a zastavením finanční nákazy z případného bankrotu Řecka. Současně by Čína mohla nabídnout plán až pětileté fiskální expanze na podporu domácí poptávky výměnou za úspory v USA a v eurozóně.
Tak jako tak bude pro další atmosféru na trzích nakonec kritická dohoda uvnitř eurozóny. Je zásadní, zda se podaří uzavřít dohoda se soukromými věřiteli o výraznějším odpisu řeckého dluhu a především, zda eurozóna vymyslí funkční mechanismus koordinované pomoci bankám. Do té doby na periferiích eurozóny zůstane nepříjemně dusno. To ostatně potvrdila včerejší nepřesvědčivá aukce italských dluhopisů, po které zamířil výnos desetiletého dluhopisu směrem k 6 % a zastavit ho musela svými intervencemi až ECB. Povzbudivě také nepůsobí další snížení ratingu Španělska od S&P (na AA-, ponechán negativní výhled), především kvůli špatným vyhlídkám pro růst a přetrvávajícím problémům v bankovním sektoru. Víc jak dnešní setkání G20 tak budou nakonec investoři sledovat koordinaci záchranných prací uvnitř eurozóny.
Jan Bureš, Hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Mnoho z nás na novoroční předsevzetí zanevřela. Nedivím se. Vždycky, když si nějaké dávám, nakonec jsem z něj vystresovaná. Jednoduše proto, že si do hlavy člověk vtiskne slovo musím. O to víc mám chuť na čokoládu, ke které bych začátkem ledna neměla ani přivonět. O to víc mě rozčiluje, že v jógovém studiu je každé úterý pořádná zima a vlastně se mi tam vůbec nechce. A tak jsem nad předsevzetími zlomila hůl. Takhle to prostě nemá smysl.
Teď to dělám jinak. Sepisuju si cíle. A každý den, podle zásad Čtyř dohod, velmi inspirativního filozofického díla, dělám to nejlepší, co v daný moment mohu. Ne více, ne méně. Tak, aby mi činila každá moje volba radost. Slovo musím jsem vygumovala ze scénářů, které si v hlavě vytvářím. A nahradila je pocitem hřejivého potěšení, kdy je srdce, mysl i čin v rovnováze. A tak si jógu zacvičím doma, pěkně v...
Anglické slovo design je odvozeno z latinského de-signare, označit, vyznačit. Postupně dostalo také významy „navrhnout“ či „návrh“. Od poloviny 20. století, kdy se začal klást větší důraz na vzhled výrobků a na reklamu, se rozšířilo do mnoha jazyků, včetně češtiny, v užším významu „výtvarného návrhu užitkových předmětů“.