Martin DivišKooperativa oslavila letos v květnu 30 roků svého působení na českém trhu. Přesně před třemi desítkami let totiž obdržela licenci k podnikání v pojišťovnictví a stala se první soukromou pojišťovnou v tehdejším Československu. Založena byla doslova na zelené louce a chtěla být malou komorní pojišťovnou pro nově vznikající podnikatele. Nyní je dvojkou na českém trhu s komplexní nabídkou produktů a téměř 24% tržním podílem. Martin Diviš, generální ředitel a předseda představenstva, zde působí jen o pět let méně, tedy rovné čtvrtstoletí:

Jak byste Kooperativu dnes charakteri­zoval ve srovnání s dobou, kdy jste nastoupil?

Když porovnám požadavky klientů i naši činnost tehdy a teď, je jasné, že pojištění je sice v principech stejné, ale celkově řečeno je mnohem komplexnější disciplínou. A také sofistikovanější. Detailněji reaguje na potřeby lidí a firem a snaží se je přesněji poznat a vystihnout. Chceme být moderní pojišťovnou, která dobře zná své klienty a těchto informací umí k jejich prospěchu využít tak, abychom mohli hovořit o službách 21. století. Zdaleka to neznamená pouze využívání nových technologií a nejrůznějších inovací. Jsme společností, která nabízí promyšlený systém produktů a služeb, v jehož centru je pojištění, ale zahrnuje celý proces od prevence přes asistenci, vyřešení škody až po následnou pomoc. Heslem doby je při vší složitosti legislativy a regulací ale také jednoduchost a srozumitelnost pro klienty. Tedy neustálá snaha mít produkty i služby jasné, přehledné, pochopitelné. A v neposlední řadě jsme firma solidární, tedy společensky zodpovědná, ochotná pomoci, zapojit se, rozdělit se a pozitivně ovlivňovat svět kolem nás. My v Kooperativě bychom rádi, aby po nás něco zůstalo. Nejen spokojení klienti, ale pěkné nové či renovované domy, různé investiční projekty nebo třeba galerie a špičková sbírka českého umění. Toto je pro mě Kooperativa, její přítomnost, a hlavně budoucnost.

Vztah rakouského akcionáře VIG ke své nejúspěšnější zahraniční „dceři“ je trochu mimořádný. V čem pomáhá?

Máte-li již prakticky od založení silného a zkušeného akcionáře, je to samozřejmě výhoda. V našem případě šlo vždy také o dostatek svobody pro celé naše vedení. Mohli jsme a můžeme dělat věci, jak nejlépe cítíme a jak naši klienti potřebují. Toho si velmi vážím. Náš akcionář respektuje specifika českého trhu a náš názor, naše rozhodování. Samozřejmě ale platí, že pouze úspěch dává svobodu. A to si naši akcionáři uvědomují, protože dobře vědí, že Kooperativa je úžasný příběh lidí, kteří něco skutečně velkého vybudovali. Ani na východ, ani na západ od nás neexistuje banka či pojišťovna, která by po „pouhých“ 30 letech byla na trhu takto významná. Abych byl přesný – toto tvrzení platí i pro naši slovenskou sestru, jejíž příběh je obdobný.
Akcionář nám dal podporu, dal nám znalost pojištění v Evropě, umožnil, abychom samostatně pracovali. Moc si cením toho, že to byl vždy spíše partnerský než čistě akcionářský vztah. Dal nám prostor, ale požadoval výsledky. To má logiku. Jsme největší pojišťovací skupinou v ČR, tak věřím, že to těch 30 let neděláme špatně.

Do Kooperativy jste nastoupil po pěti letech její existence, tedy v ní působíte už rovné čtvrtstoletí... Můžete zrekapitulovat hlavní milníky firmy?

Což znamená, že již i dost pamatuji. Vrátím-li se úplně na začátek, tak v roce 1991 měla Kooperativa kolem 50 zaměstnanců a zaměřovala se zejména na pojištění pro podnikatelské subjekty. Přijaté pojistné v roce 1991 dosáhlo výše 90 miliónů korun. Dnes Kooperativa nabízí ucelenou šíři pojistných produktů jak pro podnikatele, tak pro soukromé osoby, a předepsané pojistné v roce 2020 bylo 32,9 miliardy Kč. Významným bodem v našem rozvoji byla demonopolizace povinného ručení v roce 2000. Kooperativa zaujala přes jeden milión motoristů, kterým pojistila jejich vozidla. V roce 2003 převzala Kooperativa neživotní kmen Pojišťovny Čes­ké spořitelny a v roce 2005 koupila Českou podnikatelskou pojišťovnu. V roce 2019 pak do svých struktur začlenila i zbytek Pojišťovny České spořitelny, včetně prémiového životního pojištění FLEXI.
Za svou existenci vyřídila Kooperativa přes 15 miliónů pojistných událostí, a vyřešila tak problémy mnoha miliónů klientů. Operátoři infolinky s klienty realizovali 16 miliónů telefonických hovorů a zodpověděli jim osm miliónů e-mailů. Klienti se na nás mohou v každé situaci plně spolehnout, nikdy se nebudeme snažit na ně nějak vyzrát, říkat jim polopravdy, mlžit, podrážet ceny, zamlčovat fakta. Víme, že nejsme dokonalí a děláme i chyby. Chci, abychom je uměli přiznat, omluvit se za ně a poučit se z nich.

Tato pojišťovna se vyznačuje i tím, že v jejím čele stáli jen dva ředitelé, ten zakládající a vy. To je dost výjimečné, nemyslíte?

V době, kdy jsem do Kooperativy nastupoval, byl generálním ředitelem Vladimír Mráz, s kterým jsme dodnes přátelé. Každý byl na pozici generálního ředitele zhruba polovinu let z té narozeninové třicítky. A máte pravdu, je to dost neobvyklé. Já si ale myslím, že to dává Kooperativě klid a stabilitu. Jak dříve Vladimír Mráz, tak i já se snažím vytvořit pro naše zaměstnance motivační prostředí, kde se jim bude dobře a s chutí pracovat. Kooperativa je pro nás opravdu srdeční záležitostí.

Chybí vám ještě něco na českém pojišťovacím trhu?

Pojišťovnictví v České republice ušlo za vzpomínaných 30 let velký kus cesty. Mnohé se změnilo, sortiment produktů a služeb je veliký. Přesto tu něco schází. Hlavně prostor pro komerční zdravotní pojištění. To není věc pojišťoven, je to věc státní legislativy. V případě, že bychom pustili do zdravotnictví soukromé peníze, tedy peníze soukromých pojišťoven (a tedy našich klientů), můžeme daleko lépe regulovat kvalitu těchto služeb, neboť se pojišťovny budou snažit, aby zdravotní péče měla vysokou úroveň, protože si za to klient platí. Mnoho lidí by si rádo uhradilo lepší výkon, lepší kloub, ale nemůžete to udělat oficiálně. Je to citlivé politické téma, ale věřím, že dřív nebo později to přijde a budeme mít systém podobný třeba Rakousku.

Jaké tedy bude pojišťovnictví a Kooperativa v dalších letech?

Kooperativa je u nás, a věřím, že i nadále bude, leaderem pojišťovnictví, a můj sen je, abychom nebyli vnímáni klienty jen jako firma, která jim zaplatí škodu, ale jako ten, kdo jim pomůže vyřešit problém. Jestli si chceme klienty nadále udržet, tak musíme nejen dobře spočítat pojistně technický produkt a vyplatit peníze za škody, ale musíme pokročit dál. Musíme dbát na prevenci i umět pomoci s následky. Protože když máte bouračku, tak v tu chvíli problém není, že potřebujete 100 000 za škodu, ale řešíte, že jste někam jel a nedostanete se tam. Potřebujete řešení, ne „jen“ peníze. Když pojišťovna bude investovat do celého ekosystému kolem základního pojištění a výplaty škod, bude investovat do prevence, asistenčních služeb, do servisů, náhradních vozidel, dokáže se o klienta i následně postarat, tak si myslím, že svoje místo na trhu nejen uhájíme, ale budeme ho nadále posilovat.

Říká se, že základem úspěchu firmy jsou lidé...

Přesně tak. Máme přes 4000 lidí, ale i přesto si Kooperativa udržela trochu ducha takového rodinného podniku. Dodnes třeba máme 22 kolegyň a kolegů, kteří jsou u nás celých 30 let. Kooperativou prošly celé rodiny, působí tu již třetí generace. To je samozřejmě známka stability, ale já se snažím, aby u nás byl hlavně typ lidí, kteří vymýšlejí, kteří tvoří, a ne kteří „jen montují“. I po třiceti letech bych chtěl, aby Kooperativa přitahovala ty, již tady mohou realizovat trochu svoje sny a chtějí být lepší než konkurence. Nebo i lepší, než byli oni sami včera. A ne proto, aby byl spokojený jen akcionář, jen generální ředitel, ale aby oni sami cítili, že jejich práce má smysl, že je naplňuje, že jsou prospěšní a užiteční. Aby měli podmínky k tomu hledat klidně i novou, originální cestu.

Vzpomínáte rád na své začátky?

Řekl bych, že ano. S nostalgií, s radostí, s tím, že to bylo jedno z mých nejdůležitějších pracovních rozhodnutí v životě, které jsem udělal. Kooperativa, do které jsem nastupoval, byla pojišťovnou, která byla vlastně jediná, kdo v té době konkuroval státní České pojišťovně. Byla to první soukromá pojišťovna v postkomunistickém bloku a byla založena lidmi, kteří rozuměli pojišťovnictví. V Kooperativě, nastupoval jsem v roce 1995, jsem cítil obrovského podnikatelského ducha, touhu jít do věcí, které vymyslíme, které se nebudou jen opisovat či kde se nebudou kupovat hotová řešení. Ten podnikatelský náboj, ta energie byla obrovská. Dnes máme všechno strukturované, ať už z pohledu velkých korporací, dozoru státních a EU orgánů, legislativy, a ten prostor pro kreativitu je menší. O to těžší je, abychom v lidech touhu tvořit udrželi. Kooperativa chtěla od svých začátků vymýšlet, vítězit, dělat věci jinak. A budeme se o to snažit i nadále.

Kooperativu si veřejnost často spojuje také s uměním, třeba s hudbou.

Shodou okolností slaví letos 30 let existence i Mezinárodní hudební festival Český Krumlov. A v podstatě stejnou dobu trvá také naše partnerství. A tento svazek je plný porozumění, podpory a vzájemné lásky k hodnotné hudbě. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl osobně sledovat vývoj festivalu za posledních 25 let a velmi si vážím toho, jaké úrovně dosáhl. Tato prestižní záležitost nám přináší každý rok více krásné hudby do života, a za ta léta se všichni návštěvníci měli možnost seznámit se špičkovými interprety všech možných žánrů. To je mimochodem unikátní vlastnost tohoto festivalu, která se mi moc líbí – pestrost a originalita jednotlivých vystoupení.

Také sbírka vašich obrazů je dnes již velmi rozsáhlá, spíš unikátní. Jaký k ní máte vztah?

Na naši sbírku jsem nesmírně pyšný, dnes soustředí opravdové poklady. Jsem moc rád, že Kooperativa svojí sbírkou navázala na dobu první republiky, kdy finanční domy podporovaly umění a investovaly do krásy. Možná je to i tím, že sledujeme-li denně tabulky, grafy, výkazy, naše já touží také po něčem jiném, třeba podívat se na neopakovatelné zátiší na plátně. Po něčem, co potěší oči i duši, donutí nás zpomalit a zamyslet se nad tím, jestli náhodou nemá život více vrstev než jen to, abychom chodili do práce, domů a tak dokola. Jsem rád, že Kooperativa, a snad i já, jsme přispěli k tomu, aby to naše originální zůstalo doma, na jednom místě a všichni, kdo chtějí, mohli tyto obrazy obdivovat.
Zakladatel a dlouholetý generální ředitel Kooperativy Vladimír Mráz měl vždy nejen vztah k umění, ale byl skutečným vizionářem. Snažil se zabránit odlivu našich špičkových děl do zahraničí, ale také věděl, že mají, a zejména budou mít, velkou cenu, hlavně budou-li součástí co možná nejvíce ucelené sbírky. A proto přizval skutečné odborníky, pro které vždy bylo umění a sbírka Kooperativy srdeční záležitostí, akademického malíře Ivana Exnera a kunsthistorika Michaela Zachaře. Jejich společná práce svým způsobem vyvrcholila při stavbě naší nové centrály v pražském Karlíně rozhodnutím věnovat důstojný a rozsáhlý prostor v nové budově Galerii Kooperativy, a tak dát široké veřejnosti příležitost, aby se potěšila krásou nejen ze sbírky naší pojišťovny.

S takovým zázemím se určitě i lépe připravují novinky. Přiblížíte některé?

Máme jich skutečně hodně. Od začátku února si mohou klienti při sjednání havarijního pojištění ušetřit cestu na pobočku a nafotit pojištěné vozidlo v klidu doma. V březnu jsme uvedli na trh nové pojištění malých a středních podnikatelů TREND. Do zahraničí se pak turistům bude lépe cestovat s pojištěním KARANTÉNA a COVID, které od dubna k cestovnímu pojištění nabízíme. Květnovou novinkou je výrazný facelift pojištění majetku. V červnu jsme zařadili novou zdravotní a sociální asistenci MAJÁK+ a připravujeme i speciální pojistný produkt pro veterány nebo telematiku. Je toho hodně a já jsem rád, že naší oslavou 30 let na trhu není jen pouhé konstatování „hurá, jsme tu 30 let“, ale řada užitečných novinek, které klienti oceňují. Ono, upřímně řečeno, tři dekády v pojišťovnictví není málo, ale ani zas tak moc. Musíme to vnímat s pokorou, protože historie pojišťovnictví začíná v Egyptě kolem roku 2500 před naším letopočtem, první datovaná pojistná smlouva byla uzavřena 1343 a první pojišťovna v Čes­kých zemích byla založena již roku 1827.

připravila Eva Brixi