Jsou chvíle výjimečné, ale i zdánlivě všední, jež plní roli samozřejmosti. Jenže jak je od sebe rozeznat? Lucie Urválková, místopředsedkyně představenstva a CFO finanční skupiny UNIQA v ČR a SR, na tuto otázku odpovídá jednoznačně.

Všechny dny jsou totiž v jejím podání jedinečné, ozvláštněné činorodou energií, radostí z toho, že se spousty věcí mění k lepšímu. Její dny jsou výzvy, za nimiž má smysl jít. O to se snaží, to její profesní život naplňuje. Lucie Urválková má za sebou dlouhá léta v řídicích pozicích; posledních 17 let ve společnosti UNIQA. Ta i díky jejímu přispění výrazně posílila z původní pojišťovny na velkou finanční skupinu pokrývající kromě pojištění i penze a investice. Je pověřena vedením bezmála 200 lidí, s nimiž se stará mimo jiné o aktiva na úrovni přes 200 miliard korun. Vítězství v prestižní soutěži České manažerské asociace, jejím 30. ročníku, kde získala ocenění Manažerka roku 2022, jen dokládá, jaké kvality tato žena má. Že patří mezi špičkové manažerské osobnosti naší země, mezi ty, kteří za sebou nechávají stopy toho nejlepšího, výsledky dlouhodobého úsilí.

Vaše manažerské schopnosti byly již mnohokrát oceněny, nyní v prestižní soutěži MANAŽER ROKU. Je to pro vás další motivací v práci, nebo to spíše vnímáte jako radost, odměnu za vše, co své profesi dáváte?

Takovou otázku jsem už po vyhodnocení soutěže od novinářů dostala, a moc ráda na ni odpovím znovu. V prvním okamžiku jsem tomu ani nechtěla věřit, protože jsem se zúčastnila úplně poprvé a nečekala jsem, že hned v premiérovém roce získám titul. Pak se dostavila opravdová radost. Můj život jede v rytmu termínů, čísel, reportů, výkazů, KPIs, a to pěkně svižně, však to každý manažer zná. Pokud do toho získáte takové ocenění, znamená to příjemné zjištění, že vaše práce má smysl a že si to okolí uvědomuje. Ten okamžik přebije každodenní nároky na vaši pozornost, disciplínu, výkon a výsledky. Je to pro mě proto osobní milník, za který jsem nesmírně vděčná, protože mi dodal novou porci energie.

Již 17 let působíte v UNIQA. Čemu jste se zde naučila, a čemu třeba i odnaučila?

Už na začátku profesní éry jsem si zvykla pracovat nad rámec pracovní doby a neošklíbat se nad žádným úkolem. Pokora však šla ruku v ruce s chutí učit se a něco dokázat. V UNIQA jsem opravdu dlouho – právě proto, že jsem měla kolem sebe lidi, od nichž jsem se toho spoustu naučila jak profesně, tak i lidsky, a že mi firma dávala průběžně příležitost kariérně růst. Naučila mě přijímat stále větší výzvy a odnaučila mě bát se chyb nebo dílčího neúspěchu, protože ty jsou dovoleny v zájmu nalezení té správné cesty kupředu. V posledních letech jsem se také odnaučila mít úzké speciální zaměření – dnes pokrýváme nejen pojištění, ale i penze a investice, a to jak v ČR, tak i na Slovensku. A v neposlední řadě příchod syna Filipa před deseti lety mě naučil perfektnímu time managementu, bez něhož bych se neobešla.

Myslíte si, že se ženský styl řízení od mužského přístupu liší? Nebo je nesmysl se takto ptát?

Podle mě to není nesmysl – přece jen jsme vybaveny trochu jinak než muži. Ono je nebezpečné zobecňovat, nicméně osobně si myslím, že my ženy máme větší smysl pro detail, zatímco u mužů převládá spíše pohled „big picture“. Už Jan Werich říkal, že ženská vidí dál než pět mužských s dalekohledem. Prostě více promýšlíme, kombinujeme, možná někdy i vymýšlíme. A jsme zpravidla o něco empatičtější, zato ale také vztahovačnější. Takže stojí za to vhodně nakombinovat ženský i mužský element, protože výsledek může být lepší díky přednostem obou pohlaví.

Původně pojišťovna, nyní společnost, s níž se dá spořit na penzi a zároveň investovat. Co bylo nejsložitější na této proměně?

Samozřejmě fúze různých společností není nikdy jednoduchá. Ta naše probíhala kompletně během covidových lockdownů a omezení, takže distančně: ohlášena byla v únoru 2020 a skončila closingem v srpnu 2021. To bylo asi nejtěžší, že lidé, kteří se na ní denně podíleli, si mohli podat ruce vlastně až po roce a půl. Jinak se znali jen z monitorů a online schůzek.

Skloubení pojištění s dalšími finančními službami samo o sobě není tak náročné, protože máme kolem sebe příslušné specialisty. Je třeba ale myslet na to, že v Česku je nějaká legislativa a regulace, a na Slovensku zase odlišná, a to pro každý finanční nástroj. V obou zemích je třeba všechna pravidla dodržet.
Nicméně je třeba říci, že i když v právním slova smyslu bylo spojení firem AXA do UNIQA dovršeno, mnohé související procesy nadále běží a budou trvat ještě rok či dva. Jde o sladění všech interních procesů, systémů, produktové nabídky, a v neposlední řadě i o vývoj v oblasti interní kultury.

Je náročnější starat se o klienty, ať už z řad občanů, či firem, nebo zvládnout vlastní tým spolupracovníků?

Každá práce s lidmi vyžaduje své, pokud ji chce firma dělat poctivě. V rámci strategie Client Centricity nám jde skutečně o to zákazníka ne­jen uspokojit, ale poskytnout mu i přidanou hodnotu, kterou třeba ani nečekal. Tou jsou například stále širší asistenční služby pro každý den, nebo závazek vyřídit mu škodu do 48 hodin. Po každém kontaktu s ním měříme jeho „zážitek“, tedy jakou zkušenost s UNIQA udělal. Za rok tak posbíráme desetitisíce zpětných vazeb, s nimiž se pracuje interně v optimalizaci našeho servisu.

Nálada a motivace pracovního týmu je odrazem práce manažera – jak si ho dokáže sestavit, řídit ho, podporovat a stabilizovat. Je to mnohdy nelehká práce, protože i v našem odvětví dnes chybí na trhu práce vhodné kvalifikované síly, nicméně je nesmírně důležitá. Protože každý manažer stojí a padá se svým týmem.

Velkým fenoménem je čas. Šéfové si jeho hodnotu uvědomují velmi silně. Daří se vám osobně s ním dobře hospodařit? Nebo je to i pro vás strašák mocnější než sebelepší plánování?

Čas je nejcennější kapitál, který mám. A nebudu lhát, že jsem dokonalá a umím vše zvládnout, že vždy splním to, co je naplánované. Protože reálný život přináší neustálé změny a nové podněty, které je třeba do harmonogramu zapracovat. Takže s časem bojuji stále: plný kalendář mám pořád. Ale naučila jsem se dbát na priority a delegovat, aby se zvládlo to potřebné. A dobře si současně střežím čas pro rodinu. Snažím se ctít víkendy, někdy dokonce i prodloužené. Když jsme spolu, snažím se práci „vypínat“ a věnovat se naplno blízkým. Uvědomuji si, že čas se synkem běží strašně rychle a snažím se využít čas, kdy mě ještě potřebuje a „bere“.

Žena a kariéra, spojení, která se ne vždy mají ráda. Na čem záleží, rozhodne-li se žena pohybovat v businessu, být zároveň dobrou maminkou, a ještě báječně vypadat? Není to tajemství, které se neprozrazuje?

Tajemství? Nemyslete si, ono to není vždycky všechno tak dokonalé, jak to vypadá v časopisech. Nikdo není perfektní. Ale je to o osobním nastavení, k čemu člověk směřuje, jaké si vytyčí cíle. Žena k tomu musí přidat ještě vnitřní sílu ubránit se stále ještě panujícím stereotypům ve společnosti, kde někdy její ambice a ctižádostivost jsou považovány za něco nežádoucího, či dokonce neženského. Takže má těžší pozici. Nicméně každý den vidíme okolo sebe mnoho příkladů, že to jde, že jsou ve společnosti dámy – inspirativní vzory a že má smysl plnit si sny.

Když má člověk prostor k seberealizaci a důvěru šéfa, dokáže zázraky? Je si pak vědom svých možností a výhod plynoucích ze zodpovědnosti, kterou dostal?

Já měla v UNIQA opravdu štěstí právě na takové šéfy, kteří mi byli vzory a od nichž jsem se učila. Nebyli to jen skvělí manažeři – oni byli skutečnými leadery s charizmatem, jenž táhl celou společnost kupředu. Navíc byli zapálení, bylo na nich znát, jak je práce baví, jak je lidé okolo zajímají. Pokud máte v čele takového člověka, snáze se pustíte do práce, lehce přijmete společné cíle a snadněji spolupracujete s kolegy. Někdy si člověk tyto „benefity“ uvědomí s odstupem, ale vždycky z nich může sám těžit a snažit se napodobit takový přístup.

Podle jakých předpokladů si volíte odborníky do týmu? Hraje v tom roli také intuice?

Určitě poslouchám i svoji intuici, ale snažím se o komplexnější poznání každého konkrétního potenciálního kolegy. Pro mě je nejdůležitější, aby vedle odborných předpokladů byl hlavně týmový hráč. Protože potenciály členů opravdu dobrého týmu se nesčítají, nýbrž násobí. A naopak sebestředný jedinec, jakkoli je odborně na výši, dokáže rozklížit partu pracovníků. Proto už jsem se také ve své manažerské praxi musela rozloučit s několika opravdu kvalitními kádry, které však nechtěly ctít pravidla kolektivní práce.

Jinak jsem zastáncem přístupu, že já sama jako manažerka nemusím úplně přesně umět všechno, co se od nás žádá, musím ale umět najít, udržet a motivovat své kolegy, kteří mě i celý tým podpoří svým know-how.

Občas se i něco nepodaří. Trápí vás to hodně, nebo to berete jako výzvu dělat věci jinak?

Přiznám se, že jsem perfekcionistka, takže v mnoha situacích trpím, když vím, že se mi něco nepovedlo nebo jsem něco nezvládla „na jedničku“. To je moje povaha od dětství, tak jsem naprogramovaná. Ale učím se od toho oprostit, protože to někdy není zdravé. Pracuji i s koučem a snažím se naučit „pochválit se sama“. Rozumově samozřejmě vím, že chyby se stávají a že nám vlastně dávají příležitost najít lepší řešení.

Každý člověk v sobě nese příběh. O čem je ten váš? Provází ho krásné výhry, milé události, poezie všedního dne? Vím, že jste velký optimista, dobrý stratég i vizionář. Ale i ten mívá někdy strach, obavy i slzičky na krajíčku. Co vám pomáhá se s takovými okamžiky vyrovnat?

Já nikdy nezapomínám, odkud jsem vzešla. Jsem původem děvče z menšího města, gymnastka a atletka, co obdivovala Jarmilu Kratochvílovou. Sport a tento vzor mi ukázaly, že když něco opravdu chci, musím umět hodně obětovat a tvrdě pracovat. To mě provázelo i do pracovního světa. Vše, čeho jsem dosáhla, jsem si opravdu odpracovala. Za ambice se nestydím a úspěch už umím oslavit. Obavy a pochybnosti samozřejmě čas od času přicházejí a nahlodávají sebedůvěru. Ale naštěstí mám kolem sebe lidi, kteří mě podrží, pomohou, povzbudí. A také už dobře vím, že ty úplně největší hodnoty v životě jsou moji blízcí, naše společné chvíle a zdraví.

Čeho si vážíte na jiných manažerkách a manažerech?

Já vidím tři hlavní skupiny vlastností, jež dělají Manažera s velkým M. Manažer plní roli vzoru pro ostatní, měl by tedy být rozvážný, ale ambiciózní, cílevědomý a houževnatý. To považuji za první předpoklad úspěchu. Druhou podmínkou je smysl pro tým: ten si musí umět vytvořit, rozvíjet ho a stabilizovat. A zajímat se o lidi v něm. Neměl by zapomínat, odkud sám vzešel, a mít respekt k lidem kolem sebe, zůstat člověkem. Nemusí umět všechno, ale musí najít ty správné lidi, aby společně dali dohromady smysluplný výsledek, jehož podobu manažer určuje. A třetí faktor je podle mě vizionářství – koukat dopředu, předjímat vývoj a určovat směr dalšího postupu. Být o krok napřed. Pokud dokáže manažer všechny tři „ingredience“ naplnit, stává se opravdovým leaderem.

za odpovědi poděkovala Eva Brixi