„Čert vše sype na jednu hromadu" – to je oblíbené úsloví našeho podnikového právníka. Má tím na mysli, že když má někdo štěstí, obyčejně má štěstí několikanásobné. A smolaři zase mívají smůlu opakovanou. Neumím popsat lépe dnešní situaci české koruny. Koruně se totiž přihodily tři věci zhruba současně.

Tak předně včera odpoledne ratingová agentura S&P snížila rating Španělska o 2 stupně na BBB-, a to ještě s takzvaným negativním výhledem. Což znamená, že rating nejspíš bude dál klesat. Tedy ne že by to bylo jakkoliv překvapivé; jistě si vzpomenete, že jsme o snížení španělského ratingu psali už před řadou dnů. Ale v posledních dnech spekulanti neperlí zrovna bystrozrakostí, a tak je to, zdá se, poněkud překvapilo. I zhoršila se okamžitě nálada na trhu a všechno s nálepkou „rizikové" začalo oslabovat. Tedy i euro k dolaru. A středoevropské měny. A mezi nimi i koruna.

Nedosti na tom. V posledních dnech se také opět rozvířily spekulace, že v Polsku a v Maďarsku by mělo dojít k dalšímu snižování místních signálních úrokových sazeb. A nižší sazby obyčejně rovnají se menší atraktivnost příslušné měny. (Tedy pokud se zrovna nejedná o euro či o dolar, u kterých je v poslední době veškerá logika postavená na hlavu v důsledku naprosto bezprecedentního chování Evropské centrální banky a Fedu.) I proto středoevropské měny už jaksi preventivně oslabují. A stahují českou korunu s sebou.

A pak tu máme do třetice tu záležitost s intervencemi... Ano, to je to, co po dlouhé době nudného klidu dnes rozhýbalo zatuchlé české finanční vody. Totiž Česká národní banka se ústy svého guvernéra nechala slyšet, že uvažuje o intervencích proti silné koruně. Kdyby něco podobného zaznělo třeba v roce 2005, nikdo by nehnul brvou a všichni by věděli, o co jde. Jenomže svět se od té doby trochu pomátnul. Prošel krizí, která se s různou intenzitou vleče už od roku 2008, a zvykl si na naprosto nestandardní metody, se kterými se vytasily velké centrální banky. Staré známé metody, jako jsou devizové intervence, jsou div ne zapomenuty. A to jim, paradoxně, nahrává, aby byly o to účinnější.

Pro rychlé připomenutí: Devizová intervence s cílem kupříkladu oslabit korunu znamená, že centrální banka začne na trhu nabízet koruny a poptávat eura. (Mimochodem tím tedy nafukuje své devizové rezervy.) Když je něčeho hodně, cena toho něčeho klesá. Takže kurz (nabízené) koruny slábne. Podstatné je, že intervence jsou v čase různě účinné. Dost často přicházejí v sériích. Pokud přijdou zcela nečekaně ve vhodnou chvíli, kdy je na trhu nízká likvidita, mohou bez problémů oslabit korunu třeba o 90 haléřů k euru. Další možností, jak účinnost zvýšit, je intervenovat takzvaně „skrytě" a co nejvíc o intervenci mlžit; potom zafunguje efekt, že strach má velké oči, a kurz oslabí spontánně. Pokud naopak jsou čekané, opakované nebo nevhodně načasované, může se stát, že s kurzem pohnou stěží o 20 haléřů. A že do druhého dne se koruna vrátí na výchozí úroveň.

No, a jelikož teď by se jednalo o věc, která už je částečně „zapomenuta", mohla by teoreticky být dosti účinná – vše by záleželo na objemu uvolněných peněz. Pro ČNB by teoreticky neměl být problém kurz dotlačit cca ke 25,50 CZK/EUR. Vlastně se o něco takového pokouší už teď tím, že o možných intervencích mluví. To vlastně můžeme považovat za jakési slovní intervence, totiž strašení a varování trhu, aby se umoudřil sám dobrovolně. ČNB si je totiž dobře vědoma toho, že kurz koruny neodpovídá fundamentům české ekonomiky a měl by být slabší, jak ostatně my už velmi dlouho uvádíme.

O to víc fascinující je, že kurz se dobrovolně umoudřit nehodlá ani trochu. Ráno sice koruna oslabila až na denní minimum 25,02 CZK/EUR, ale odpoledne už zase pokoušela kurz 24,82 CZK/EUR. S takovou prasknou ČNB nervy a trh si intervenci vykoleduje už brzy. Každopádně můžeme shrnout, že koruna k euru by už brzy mohla být slabší a nad 25korunovou hranicí.

Markéta Šichtařová, Next Finance