Každý investor by měl mít ve svém portfoliu nejméně 4 – 5 aktiv, mezi nimiž povětšinou nechybí také dluhopisy, ať už firemní, státní nebo některý z četných dluhopisových fondů. V posledních měsících by se mohlo zdát, že se firemní dluhopisy octly v krizi dřív, než nastala ta hospodářská.

Jde však opravdu jen o pouhé zdání. Reálně se totiž pomalu, ale jistě odděluje zrno od plev. Naneštěstí pro drobné, mnohdy nezkušené investory, kteří naletěli nabídkám vysokého úročení.

Lidé, kteří se nechali zlákat na pohádkově vysoký výnos, a investovali svoje úspory do tzv. toxických dluhopisů, totiž postupně končí s prázdnou kapsou. Vlna insolvenčních řízení, která s sebou strhla emitenty jako Triload Invest, iConsulting4Companies nebo SEDMA-Praha, ještě zdaleka není u konce.

Finanční šmejdi se často odvolávají na to, že emisi schválila Česká národní banka. Jedná se ale pouze o marketingový tah, kterým se snaží získat důvěru investorů. Dluhopisový prospekt ČNB totiž nezkoumá, jestli je celý podnikatelský záměr životaschopný, tedy i společnost s prospektem může do roka skončit krachem. Totéž platí u firem, které emitují dluhopisy v řádech stamilionů, ale jejich hospodaření je dlouhodobě ztrátové a hodnota závazků zcela nepoměrně převyšuje hodnotu vlastního kapitálu, jako např. u společnosti EMTC-Czech a.s.

Podle odborníků je v toxických dluhopisech uloženo 10 až 20 mld. korun, které jejich investoři, s největší pravděpodobností, už nikdy neuvidí. Jen málo z emitentů totiž poskytlo investorům dodatečné záruky v podobě zajištění, zpětného odkupu dluhopisů nebo bezproblémového předčasného splacení. Povětšinou jsou možnosti investorů omezené pouze na tři varianty, a sice svolat schůzi vlastníků a doufat v nalezení společného řešení, podat trestní oznámení nebo návrh na insolvenci.

Svolání schůze ale mnohdy komplikuje fakt, že se investoři vzájemně neznají a nemají na sebe kontakty. Pokud součinnost neposkytne např. inzerent (některý z dluhopisových portálů) nebo finanční poradce, není tedy koho na schůzi pozvat. Výtěžnost insolvenčního řízení se, bohužel, pohybuje jen okolo 4 % z nezajištěných pohledávek a dokázat trestní odpovědnost emitenta, že investované prostředky použil k jiným než deklarovaným účelům, také není zrovna snadné, i kdyby k soudu přijel v nejnovějším modelu BMW. Je potřeba si uvědomit, že ti nejprotřelejší z nich mají legislativu, takříkajíc v malíčku a spravedlnost je na ně krátká.

Na druhé straně není žádným tajemstvím, že stávající právní úprava těmto podvodům přinejmenším nahrává a stejně, jako tomu bylo v případě tzv. šmejdů prodávajících hrnce, je i zde na zvážení, zda nenastal čas přijmout efektivní legislativní opatření, které by ochránilo nejen drobné, nezkušené investory, ale také seriózní emitenty, kteří jsou současným stavem spíše biti.

Situaci už sice začala řešit Česká národní banka, která v polovině března vydala tzv. Dohledový benchmark č. 2 k nabývání dluhopisových investičních nástrojů do majetku zákazníků nebo investičních fondů, ten ale reguluje pouze činnost brokerů a obhospodařovatelů fondů kolektivního investování. Soukromé emitenty firemních dluhopisů, bohužel, žádným způsobem neřeší.

Jak správně investovat do firemních dluhopisů, na co si dát pozor, rady a varování před dalšími podezřelými emisemi dluhopisů spotřebitelé najdou na www.rizikovedluhopisy.cz.

(tz)

Eliška Skřivanová ze serveru Rizikovedluhopisy.cz, který před praktikami neseriózních dluhopisových emitentů varuje