Otázka nástupnictví podniky trápí ještě více než v minulosti. Není se co divit. Dva roky nejistoty, inflační tlaky a zdražování, zhoršené podmínky na trzích. To dokáže i ostříleného šéfa donutit přemýšlet, jestli není na čase žezlo předat mladší generaci a začít si užívat zaslouženého klidu. Jak ale zjistit, jestli je mladá krev připravena ujmout se ředitelského křesla nebo převzít firmu? Ing. Jiří Jemelka, MBA, zakladatel společnosti J. I. P. pro firmy (JPF) shrnuje, kdy by se vám měla v hlavě rozsvítit varovná kontrolka.

Motivace: Když je firma zónou povinnosti vůči zakladateli

Potomek v rodinné společnosti působí, protože se to od něj očekává. Má být pokračovatelem v tradici, v know-how. Chce respektovat přání rodiče. Nemá ale ve skutečnosti žádnou další vlastní vnitřní potřebu. Firma není jeho vášeň, je to pouze závazek. To je chabá motivace. Důsledkem bývá dříve či později vnitřní konflikt. Může to vyústit až v syndrom vyhoření. A to je pro firmu vždy velké riziko, zejména tehdy, prochází-li problémy, stagnací nebo čelí recesi.
Než nutit další generaci podílet se na firmě, sledujte pozorně, k čemu to vaše potomky táhne. U toho nejspíš vydrží. V tom budou nejlepší. Zde se naučí řešit životní i profesní výzvy. Takové zkušenosti je pak jednoho dne možná oklikou dovedou na to místo, kde si je přejete mít.

Vize: Zabřednutí do rutiny bez nápadu a cíle

Největším problémem tuzemských firem bývá absence vize. Má přímý dopad na odolnost a schopnost udržet firmu v chodu i během krizí. Vidina bodu, do něhož se chcete dostat, je vaším pohonem, je odrazem vašich ambicí. Pokud jste vy jako zakladatel či zakladatelka hráčem se silnou vizí, která proniká celý podnik, dávejte pozor na to, zda s nějakou představou o zítřcích přichází i váš budoucí nástupce. Zda je schopen své představy strategicky formulovat a promítnout do činnosti. Veze se budoucí hlava rodinného podnikání na vlnách, které jste rozvířili? Nebo přináší něco nového, neotřelého, co by mohlo podnik transformovat, aby na trhu lépe obstál? Pokud kráčí pohodlně ve vašem stínu, je řešením dát takovému člověku příležitost v některém z úseků společnosti. Tam můžete otestovat jeho talent. Rozkvete, nebo bude uvadat? Pokud ani to nepomůže, lze najít řešení, které mu nechá dostatek času na to, aby dozrál a potřebné se naučil. Nebo bude třeba začít hledat výkonného ředitele jinde.

Životní styl: Bohémská spotřeba

Skutečný šéf si dobře vzpomene na královské dělení chleba z pohádky Třetí princ. Člověk v čele musí myslet vždy dva kroky dopředu a střádat i na horší časy. Ví totiž, co takový výdělek předchází. Nepadá z nebe, ale je výsledkem chytré a poctivé práce. Zeptejte se adepta na ředitelské křeslo pokaždé, když se firmě trošku zadaří, jak by s těmito financemi naložil. Směřuje-li nějaká z prvních sedmi myšlenek k osobnímu prospěchu nebo neopodstatněným firemním nákupům, pak věřte, že může nastat problém. Odpověď by měla mít tři položky. Finanční rezerva, reinvestice do podniku, diverzifikace. A uznat lze i čtvrtou – adekvátně ohodnotit zaměstnance.

Psychologické nastavení: Role lídra je utrpením

Pozice vrcholového manažera není pro každého. Někdy se zkrátka v potomkovi předpoklady neurodí. Není nutné být showman ani extrovert. Jestliže se ale mladá krev nemá k převzetí odpovědnosti, nedokáže nalézt rovnováhu, jak se stát mostem mezi ekonomickou a lidskou stránkou podnikání, cesta k udržení společnosti v rodině se komplikuje. Podobně tomu je, pokud pro nástupce není snadné sdělit své myšlenky, chybí mu energičnost, rozhodnost, strategické uvažování. Nerad komunikuje s lidmi, koordinuje je, motivuje, naslouchá. Schází mu předvídavost, chuť učit se nové věci. Lpí na svých osvědčených stereotypech. Nemá zdravý hlad po tom věci zdokonalovat. Být lídrem je pro takového člověka doslova utrpením. Je to traumatická zkušenost. V tom případě je nejrozumnější na řízení firmy povolat odborníka. Buď se od něj bude učit, aby se vedoucí role mohl ujmout sám. Nebo ve firmě vznikne zcela oddělená pozice CEO, jež bude vždy určena profesionálovi. Přesto tu bude existovat určité nebezpečí, že ani jako majitel si nepovede nejlépe. Pak bude podnikání stát na tom, jaký manažerský talent do firmy nastoupí a jaká bude jeho etická integrita. Dalším řešením je prodej.

Lekce podnikových zájmů: Ego na prvním místě?

Lidé jsou klíčem k úspěchu. A taky nezdaru. Šéf je tím, kdo určuje celé klima a dynamiku uvnitř podniku. Businessu se daří, pokud je firemní kultura přátelská a otevřená, koherentní, jednoznačná ale také jasně orientovaná na výsledek. Lidé rádi pracují v prostředí, v němž se všem měří stejným metrem, kterému rozumí. Kde jsou vztahy jasně nastavené. Jestliže se ale začne atmosféra ve firmě podřizovat egu, bývá zle. Dusno, konflikty, arogance, přehlížení a pocit nadřazenosti dokáže otrávit i sebelépe fungující kolektiv. Postřehnete-li, byť jen jeden, z těchto symptomů, je nasnadě zakročit. Může pomoci rozhovor, kontakt s odborníky a manažery z oboru nebo spřátelených firem. Nebo kouč. Můžete potomka těmito jemnými metodami inspirovat, jak na firemní kulturu vyzrát. Když se všechna snaha ego zkorigovat míjí účinkem, zbude na vás buď tvrdá intervence nebo sesazení vzpurného potomka. Jinak hrozí, že se firma rozsype pod rukama. Polovina lidí odejde, ta další bude nešťastná. Správný šéf ví, že je sice na vrcholu, má ale nejen moc, nýbrž i odpovědnost. A hlavně je stále jedním z týmu. Tečka. Ego je tak mnohdy nutné odsunout až na páté a další místo. Protože tady nejde o jednotlivce, ale o celek.

(tz)