Roman MazákKam chodíte pro zboží každodenní spotřeby? Do menších prodejen, občas na tržiště, nebo do supermarketu? Každý to má asi nastaveno jinak. Záleží na místě bydliště, času, chuti zpestřit například jídelníček něčím unikátním nebo navýsost čerstvým, okusit specialitku od místního řezníka či pekaře. Do hry se v posledních dvou letech dostal další faktor volby, a to snaha nenakazit se covidem. V tomto ohledu se jiným obchodům než těm největším, tedy venkovským prodejnám, stánkům či trhovcům dařilo poněkud lépe, než by kdo předpokládal. Každý koncept má zkrátka své pro a proti. Ukázalo se však, že prodejny, jež se odborně označují jako tradiční český maloobchod, na trhu své místo mají a mít budou. Existují tu s námi dál, jsou to významní a platní sousedé. Aniž by zatracovali přínos technologií, jež jim pomáhají zvyšovat tržby a zkvalitňovat cestu k zákazníkovi. Implementují však s rozvahou a jen tam, kde to má ekonomické opodstatnění. Proč tomu tak je, vysvětlil v rozhovoru Roman Mazák, předseda Družstva CBA:

Postavení menších venkovských prodejen na českém trhu se stále diskutuje přesto, že v době covidu jasně prokázaly svou životaschopnost. Co tedy dnes patří k jejich předním benefitům například v porovnání se supermarkety?

V prvé řadě jsou to především nižší ceny. Naše průzkumy dlouhodobě ukazují, že naše běžné ceny jsou nižší než akční ceny zahraničních řetězců, ty tak ve finále vůbec akční nejsou. Řetězce se pouze snaží enormně zlevňovat několik základních položek, a nalákat tak zákazníky. V globálu tu však spotřebitel nakoupí výrazně dráž. Klíčovým benefitem menších prodejen je také čerstvost zboží a důraz na jeho lokálnost. Zákazník zde může najít mnohem širší sortiment například pečiva či čerstvých uzenin od lokálních producentů, zatímco v zahraničním řetězci najde unifikovanou nabídku, ať už nakupuje v Aši, či Jablunkově. V neposlední řadě je obrovským benefitem malých prodejen jejich naprostá nezastupitelnost, což se ukázalo právě během pandemie. Ať už díky malé vzdálenosti od bydliště, či menšímu riziku nákazy, když se na prodejně pohybovalo výrazně méně lidí než ve velkých řetězcích.

Český maloobchod prochází změnami, Družstvo CBA je jedním z určujících hráčů a udává trend. Co se vám v posledních letech podařilo?

Kromě již zmíněné pandemie a způsobu, jakým se s ní naše prodejny vypořádaly, lze uvést dvě hlavní věci. Tou první jsou projekty modernizace našich prodejen pomocí takzvaného remodelingu. Provozovnám pomáháme s novým vizuálem, úsporou energií, přeskládáním sortimentu, novým vybavením či osazením moderními technologiemi. Ročně realizujeme okolo 15 takových projektů, vždy přitom přispějí nejen k zásadní modernizaci naší sítě, ale i k výraznému zvýšení obratu dané prodejny. V některých případech dokonce o 100 %. Zmínit musím i mimořádně úspěšný hobbymarket Kinekus, který je součástí CBA. Vloni jsme u něj zaznamenali další razantní nárůst tržeb, a to o 20 %, zároveň se nám postupně daří navyšovat obchodní přirážku. Proto již nyní máme naplánované čtyři další projekty s tímto typem prodejny.

Nedávno jste zaujal názorem, že odbavení zákazníků zdržují hlavně platby kartou. Jak jste to myslel?

Přesně, jak je uvedeno v otázce. S tímto jevem se v našich prodejnách setkáváme poměrně často. Dle našich pozorování zabere platba hotovostí polovinu času oproti platbě kartou. Je to přitom dáno kombinací celé řady faktorů – důvodem je technika, pomalejší odezva banky, nepřipravenost k platbě, ale také skutečnost, že velké části spotřebitelů není bezhotovostní platba úplně vlastní. Logicky je proto pomalejší. A k platbám tokenizovanými kartami v chytrých telefonech či hodinkách, které jsou rychlejší, v našich prodejnách dochází sporadicky.

Rozvoj technologií má člověku ušetřit například čas, omezit chybování. Lidem dnes při nakupování vadí čekání ve frontách u pokladen. Jak to tedy řešit, když se zájemců o práci u kasy nedostává?

Ideálním řešením je chodit do prodejen takzvaného tradičního trhu. V našich prodejnách se fronty netvoří, ostatně sám u nás nakupuji a jsem maximálně spokojený. Osobně také nesnáším fronty v marketech. V malých prodejnách máme univerzální zaměstnance, když tedy nejsou zákazníci u pokladny, prodavačky pracují jinde v prodejně, např. vyskladňují zboží a naopak – když je jich třeba u kasy, jsou tam. Není to u nás jako v zahraničních řetězcích, kde je polovina pokladen zavřených, protože během dne nejsou pokladní potřeba, a když nastane krizová doba, tak na kase prodavačky chybějí a tvoří se fronty.

Jak se asi bude vyvíjet situace při placení v budoucnu? Platebních karet se svět už určitě nevzdá, hrazení nákupu hodinkami, prstenem se rychle ujímá. Biometrii čeká rovněž velký rozvoj. V menších prodejnách zůstane obyvatelstvo tedy i nadále spíše u hotovostních plateb? Nebo další generaci poslouží čipy?

Pokud bychom se měli odrazit od současnosti, naši zákazníci jsou z hlediska platebních metod hodně konzervativní. Dobře to ukázal start pandemie na jaře 2020. Do té doby byl podíl karetních transakcí zhruba třetinový. Na začátku pandemie sice vzrostl až na 80 %, ale za tři měsíce už byl zase zpátky na původních hodnotách. Jinými slovy, pokud zákazník vyloženě nemusí, volí zpravidla hotovostní platbu. Samozřejmě v dlouhodobém horizontu pozorujeme pozvolný nárůst bezhotovostních transakcí, nicméně většina lidí stále volí papírové peníze. A dle našich odhadů může tento stav v našich prodejnách trvat až do roku 2030. I když se tedy v tuzemsku rozšiřují další možnosti bezhoto­vostního placení a my se s nimi díky nastupující generaci setkáváme i v našich prodejnách, zejména v menších obcích ještě dlouhou dobu povede hotovost. Konzervativní trend na venkově je silný a vytrvá i do dalších let.

Samoobslužné prodejny se asi moc pro menší obce nehodí, i když někteří tvrdí, že právě naopak. Jak to vidíte?

Pokud se bavíme o plně bezobslužných prodejnách, tak již dnes lze v Česku vidět první pokusy o jejich otevírání. V CBA nicméně zastáváme názor, že na plošné rozšiřování je stále brzy. Přiznejme si – kdo z typických zákazníků vesnické prodejny má bankovní identitu, aby mohl do prodejny vstoupit?
Pokud by k nějakému nástupu takového typu prodejen mělo dojít, bude se nejprve jednoznačně týkat velkých měst. Z našeho pohledu vidíme limit hlavně v tom, že prodáváme velkou část čerstvého zboží, až kolem 60 %. Bezobslužná prodejna v takovém případě nedává příliš smysl, protože obchodník o tuto většinovou část prodeje přijde a zároveň ztratí současnou obrovskou výhodu proti velkým řetězcům. Navíc každá samoobslužná prodejna vyžaduje nějaký personál – kdo doplní zboží, kdo poradí zákazníkům atd. Lidský faktor stejně potřebujete, podobně jako na malé prodejně s jednou až dvěma prodavačkami. Na samoobslužné prodejny není na vesnicích ani dostatečná kupní síla, aby se vyplatily.
Určitou alternativou využití technologií jsou samoobslužné pokladny. Ale ty v malých prodejnách také nedávají ekonomicky smysl. I když jsou samoobslužné, nějaká obsluha u nich být musí, a aby se ta obsluha vyplatila, musíte mít takových pokladen několik.
Co se týče technologií, větší smysl než v samoobslužných pokladnách nebo samoobsluž­ných prodejnách vidíme ve využití technologií v zázemí prodejny. Automatické oceňování zboží, příjemky, reklamace, objednávání atd. My toto všechno prodejnám nabízíme v rámci pokladního systému s centrálním číselníkem zboží, který takto může prodejně uspořit jednoho až dva zaměstnance.

Technologie tedy i v nejmenších prodejnách mají smysl, ale pouze do té míry, dokud je to ekonomickým přínosem.

Poslední dva roky nás naučily žít „o samotě“, daleko méně se stýkáme, často pracujeme na home office, nakupujeme online, místo na večírku nebo vesnické tancovačce se seznamujeme elektronicky, roboti nám vybírají životního partnera... Domníváte se, že i menší venkovské prodejny, které svým způsobem slouží a sloužívaly k sociálnímu kontaktu, ztratí tuto svoji přednost? Změní se naše země v měsíční krajinu protkanou životem na internetu? Trochu přeháním, ale přesto...

Venkovské prodejny tuto přednost neztratí. Samozřejmě nikdo netuší, co bude za 100 let, ale v nejbližší době určitě ne. Opět přitom můžeme vycházet z nedávných zkušeností. S nástupem covidu se začaly objevovat hlasy, že online nákupy nahradí kamenné prodejny. Na venkově se ale nic takového nestalo. Naopak, lidé se do těchto obchodů začali vracet více než kdy dříve. Pokud tedy postoje spotřebitelů neovlivnil ani tak zásadní vnější faktor, jakým byla pandemie, těžko si představit, že by měl najednou v nejbližších letech český venkov sám od sebe pohltit fenomén online nakupování.

za odpovědi poděkovala Eva Brixi