V České republice se podle informací Ministerstva průmyslu a obchodu kvůli krachu dodavatelů ocitlo 15 % zákazníků v režimu Dodavatele poslední instance (DPI), což je nejvíce v celé Evropě. Proč jsme dopadli nejhůř z celé Evropy? Odpovídal Ondřej Doležal, jednatel poradenské a dodavatelské společnosti Students for People:
Čím se vyznačuje náš trh s energiemi?
Český trh s energiemi je specifický v tom, že byl dlouhá léta téměř bez pravidel. Ochrana zákazníků byla na nule a jen velmi pomalu se věci zlepšují. Proti energošmejdům se zde formou prohlášení bojuje již hodně dlouho, reálně se ale nic moc nestalo. Až senátní úprava novely z podzimu minulého roku dala tuzemským spotřebitelům naději, nicméně vyhráno ještě zdaleka není. Ale abych odpověděl na otázku. Dopadlo to tak proto, že zdejší prostředí dlouhé roky připomínalo spíše divoký západ. Žádné regulace, nulová ochrana zákazníků, kteří byli často vystaveni naprosto tristnímu jednání.
Proč tomu tak podle vás bylo?
Ještě minulý rok jsme všichni četli o tom, že novela energetického zákona, tak jak ji předložili poslanci, nás všechny spasí a vyřeší energošmejdy. To bohužel nebyla pravda a máme o tom konkrétní důkazy. Původní návrh novely dokonce některá práva odběratelů ještě více omezoval. Víme také o tom, jak někteří velcí dodavatelé psali poslancům, že přijímat senátní úpravu zákona, která významně posílila práva odběratelů, je zbytečné a nesystémové. Takže jednoduše existovaly tlaky na to, aby se ochrana zákazníků neřešila, a naopak ještě zmenšila. Jenže pak přišlo trvalé zdražování energií na evropských trzích, riskantní strategie se přestala některým dodavatelům vyplácet a jednoduše to zabalili. Typický je příklad Bohemia Energy. Ale zde si řekněme, že tento hazard s klíčovou surovinou byl zcela legální. Z nějakého důvodu u nás v rámci energií je možné něco prodávat, ale reálně to nemít. A to způsobilo celý tento doslova šílený problém.
Dnes se ale opět objevují hlasy, že zákon není dostatečný v ochraně spotřebitelů a že potřebuje další novelizaci...
Ochrana dostatečná není, to je jasné. Zároveň není stále vyřešená role Energetického regulačního úřadu a nyní se volá po zvýšení jeho kompetencí. Je zajímavé, že minulý rok, když se připravovala novelizace energetického zákona, ERÚ si o žádné zvýšení kompetencí neřeklo. To musel udělat až Senát ČR v rámci našich připomínek. Až tragédie mnoha stovek lidí ukázala, že ERÚ je bezzubý úřad, který se bojí odpovědnosti.
Minulý rok jste se právě na senátní úpravě zákona také podílel. Jaký by dnes byl stav, kdyby Senát energetický zákon vůbec neupravoval?
Námi navrhované úpravy byly jednoznačně proklientské, spoustě zákazníkům na českém trhu to reálně pomáhá. Možná trochu velkohubě prohlásím, že naše pracovní skupina zachránila tisíce klientů, a ti to ani neví. Ale upřímně, ten zákon potřeboval mnohem větší změny, ale když se o to v celé republice snažilo jen pět lidí, v podstatě proti všem, tak i to něco málo byla ohromně velká výhra. To něco vylepšilo postavení zákazníků o 500 %, ale bohužel pětkrát více z ničeho je pořád skoro nic. Sedmnáct let ten trh nikdo nereguloval, sedmnáct let to nikoho nezajímalo, a proto je to taková katastrofa. Kdokoliv se může podívat na naše mediální vystupování, v podstatě od roku 2013. Já tady osm let říkám, že je potřeba to změnit. Vytyčit hřiště, na kterém se bude hrát.
Jak tedy vnímáte současné návrhy na usměrnění dodavatelů a volání po potřebě energetický zákon novelizovat?
Upřímně moc nevím, jak odpovědět. Před sedmi měsíci představitelé ERÚ říkali, že ochrana zákazníků je dostatečná, že jim novela zákona dá nástroje pro efektivní regulaci trhu. Kdokoliv se ale podívá na připomínky ERÚ k novele energetického zákona z minulého roku, tak tam moc bodů k lepší ochraně nebylo. Nyní najednou všichni vědí, co je třeba zlepšit a volá se po změně. Kde tihle odborníci byli před půl rokem? Tomu říkám rychlý obrat. Bohužel trochu pozdě. My jsme upozorňovali, psali e-maily, volali. Nakonec se nám podařilo dostat se k předsedovi Senátu Miloši Vystrčilovi, kde jsme mu za dvacet minut vysvětlili hlavní problémy lidí, ukázali příklady chování dodavatelů k zákazníkům. Po patnácti minutách pan předseda řekl, že se to musí změnit, a následně pro potřebné úpravy zvedli ruce všichni senátoři přítomní na daném jednání. Tedy změny k lepšímu je možné realizovat, jen chtít a vytrvat. Prohlášení jsou dobrá, volání po změně také, ale až konkrétní činy dokážou situaci změnit. ERÚ tvrdí, že nebyla politická vůle, já, kluk z ulice, jsem přesvědčil předsedu Senátu Miloše Vystrčila o nutnosti změny za 20 minut. Energetika ale bohužel není motocykl, a tudíž jakékoliv změny se projeví v dlouhodobějším horizontu. Českou energetiku bych nyní přirovnal k Titaniku, víme, že nabouráme. Chceme něco dělat, ale nejde to.
Ovlivní nynější události na Ukrajině nějak cenu energií? Mají se čeští zákazníci bát dalšího zdražování?
Myslím, že pár dodavatelů zkolabuje, zejména ty firmy, které nabízely klientům ceny dle SPOTových cen. To má potenciál zrušit energetický trh, jak jej známe, to říkám od října. Zkrátka se stalo to, že dodavatelé energií zase prodávali něco, co neměli nakoupeno. Zákazník tedy dostal cenu elektřiny třeba 3000 Kč za MWh, protože si dodavatel myslel, že se trh „otočí“ a nakupovat po dnech se brzy začne vyplácet. Jenže cena stoupala a hodně firem nakupovalo za 6500 Kč/MWh, ale prodávaly za 3000 Kč/MWh. Když bylo možné koupit za 2800 Kč, tak to neudělali a začali zase spekulovat. Připomínám, že opět legálně.
A co se podle vás bude teď dít?
Nyní se stalo to, že dodavatelům vzrostla cena až na 10 000 Kč/MWh, ale zálohy vybrali jen na cenu 3000. No a teď musí skládat jistiny a zajišťovat své otevřené pozice, na což ale nemají peníze. To je položí, a bohužel to vezme i ty firmy, které nakoupeno měly, protože trh s energiemi je velmi provázaný.
V říjnu jsem říkal, že dodavatelé energií musí dostat finanční zajištění, aby mohli elektřinu a plyn po skupině Bohemia Energy nakoupit. Jistiny za nákup a další věci byly v součtu kolem dvou miliard, ale žádná banka dodavateli energií nechtěla půjčit. Tudíž to ty firmy nenakupovaly, ale zákazníky získávat chtěly. Proto šly na krátkodobý trh, protože tam jsou jistiny o něco menší.
A to souvisí hned s dalším problémem. Pokud plyn nakupujete „na krátko“ po měsících nebo kvartálech, tak nemusíte platit takzvanou strukturalizaci. Zkrátka, plyn nemusí být v zásobníku, protože zemní plyn teče přímo ke klientovi. Proto je v těch zásobnících tak málo, dodavatelé nemuseli mít část objemu z toho prodaného množství v zásobníku. Konkrétně tam chybí část spotřeby plynu pro milión klientů. To ceně samozřejmě nepomůže.
Takže budou následovat další krachy dodavatelů?
Ano. Někdo měl dodavatelům už na podzim říct, hele, teď tu energii kupte od ledna za 2300 Kč/MWh a prodávejte to za 2600 Kč, naše elektrárny nebudou chtít jistiny atd. Čekal jsem, že se toho chopí v první řadě polostátní firmy, že najdou nějakou celospolečenskou odpovědnost, že lidi nějak podrží. Nestalo se. Marže 1500 Kč/MWh pro ně nebyl v jeden moment žádný problém a toho se chytli i ti ostatní. V zájmu akcionářů se nešlo chovat netržně, a tak máme nyní lidi na SPOTech, kde ani neměli být, a k tomu tam jsou i velké průmyslové fabriky. Tyto subjekty pocítí zdražení okamžitě a mnoho dodavatelů těchto zákazníků zkrachuje. To je z mého pohledu nevyhnutelné.
za odpovědi poděkoval Pavel Kačer