Dožíváme se vyššího věku, mnohým se do klasického důchodu nechce, vyměnit společenský oděv za tepláky se nám moc nezamlouvá. Ti starší z nás hledají takový model života, na jehož základě by se dál mohli sociálně uplatnit, seberealizovat se, předávat zkušenosti, něco si ještě pár let vydělávat. Odmítáme však žít v tak zběsilém tempu jako před deseti nebo patnácti lety, ale typickými důchodci se ještě stát nehodláme. Jaký zájem mají však zaměstnavatelé o takové pracovníky? O ty, kteří tak zvaně přesluhují, kteří by rádi setrvali, ale méně hodin, méně dnů v týdnu. Těžko zobecňovat. Někde si jejich přínosu váží a dokážou jej ocenit, jinde nechtějí ani slyšet. Jiří Halbrštát, manažer náboru a marketingu společnosti ManpowerGroup s.r.o., téma rozvedl:

Proč firmy v České republice tolik nestojí o zaměstnance nad 50 let?

Myslím, že manažeři v ČR málo vycházejí vstříc lidem s individuálními potřebami obecně ve srovnání se západní Evropou. Nejsou to pouze lidé v předdůchodovém věku, ale také maminky s malými dětmi atd. Populace stárne, průměrný věk Čechů je 45 let a půjde ještě rychleji nahoru. Odhaduje se, že po roce 2030 bude v západní Evropě 80 % pracujících ve věku nad 50 let. V ČR bude silná populační vlna husákových dětí před důchodem, zatímco slabá populační vlna nastupující generace na trh práce bude o 200 000 lidí méně početná. Množství nezaměstnaných nad 50 let dlouhodobě klesá v absolutních číslech, ale klesá mnohem pomaleji než celková nezaměstnanost. Výsledkem je, že podíl nezaměstnaných nad 50 let na celkové nezaměstnanosti roste a nyní tvoří 37 % nezaměstnaných.

Nedělají zaměstnavatelé chybu?

Firmy většinou neumějí s lidmi v předdůchodovém věku pracovat a nadále se drží řady předsudků, a to je patrné v postkomunistických zemích mnohem více než jinde na světě. Současná diskriminace a nezájem o profesní rozvoj této věkové skupiny se firmám vymstí. V posledním průzkumu ManpowerGroup v oddílu Nedostatek lidí s potřebnou kvalifikací odpovědělo 66 % českých firem, že nemůže obsadit svá volná pracovní místa. Firmy tak budou nuceny přehodnotit své diskriminační postupy, protože by jinak neměly koho zaměstnat. Smutné ale je, že diskriminace kvůli věku ustupuje jen velmi pomalu.

Jaké výhody mají starší zaměstnanci oproti mladším?

Na prvním místě je to praxe, odbornost a široké portfolio zkušeností a s tím vázané kontakty. Lidé ve vyšším věku jsou psychicky více stabilní a také loajální, což vyplývá nejen z jejich osobních vlastností, které nabyli věkem, ale také ze situace, kdy většina z nich má ještě finanční závazky a musí je do důchodu splatit, tím pádem zde vzniká velká motivace si pracovní místo udržet. V neposlední řadě většina těchto zaměstnanců má již dospělé či starší děti, a tudíž se stávají více časově flexibilnějšími. Z našeho průzkumu vyplývá, že u poválečné generace zaměstnavatelé oceňují schopnost podporovat rozvoj ostatních, sdílení znalostí a schopnost mentorovat. Dále je to zodpovědnost a spolehlivost nebo komunikační dovednosti, schopnost spolupráce a vytváření vztahů.

Jsou ochotni se ti zkušenější ještě něčemu novému učit, nebo je to spíš obtěžuje?

Nejhorší je paušalizovat a připisovat jedné věkové skupině stejné vlastnosti. Někteří lidé upřednostňují s rostoucím věkem větší klid a stabilitu. Jiní jsou nadšení z možností nových technologií a vítají další impulzy nebo možnosti předávat své zkušenosti nové generaci.

A co senioři? Mohou zastávat určité pozice ve firmách a organizacích? Mohou se plnohodnotně uplatnit i v managementu?

Každý den se v naší praxi potkáváme s řediteli, šéfy výroby, techniky, obchodníky, novináři nebo funkcionáři obchodních komor atd. v důchodovém věku. Mnoho specialistů také přechází na důchod ze soukromého sektoru do školství, aby se udržovali mentálně fit a měli pocit uplatnění a užitečnosti. Obvykle jsou to lidé, kteří v dané firmě pracují dlouhodobě a rozhodnou se zůstat i v důchodu. Hledat jinou práci kolem šedesátky je ale kvůli předsudkům komplikované.

Vyplatí se ekonomicky zaměstnávat například tři lidi na DPP na zkrácený úvazek místo jednoho klasického zaměstnance, který požaduje běžné benefity, které jsou dnes v kurzu?

Pokud se na to podíváme čistě nákladově, tak samozřejmě ne, a ještě horší to bude od podzimu s novelou zákoníku práce, který výrazně přibližuje práci na dohody trvalým pracovním poměrům. Musíte koupit tři notebooky, telefony a zaplatit trojí licenci do kancelářských softwarů. Je to také náročnější manažersky. V každém případě je to ta správná cesta, jak v době nedostatku vhodných zaměstnanců využívat rezervy na trhu práce, a to jsou právě lidé, kteří nemohou pracovat na plný úvazek. Máme vyzkoušené, že pokud se pozice inzeruje zároveň s možností částečného úvazku, bývá počet reakcí o polovinu vyšší.

Motivuje náš stát moudrou generaci k tomu, aby aktivně pracovala, pokud jí to zdraví dovolí? Zdá se, že zatím příliš ne. Bylo by podnětné osvobodit pracující důchodce třeba od placení sociálního či zdravotního pojištění, snížit daně z příjmu? Jaké cesty by ještě připadaly v úvahu? Jak by se daly zainteresovat právnické osoby k tomu, aby nabízely pracovní místa seniorům?

Rádi vidíme, že na Ministerstvu práce a sociálních věcí je toto jednou z priorit, i když změny se daří bohužel prosazovat velmi pomalu. Zavedená sleva na dani pro částečné úvazky znevýhodněných skupin má po půl roce nějaké výsledky, a my doufáme, že razantnější kroky pro podporu zaměstnávání starších lidí ještě přijdou. Pomoci mohou i stávající a plánované rekvalifikační programy na měkké a technologické dovednosti.

A mají vůbec chuť si ti starší u nás přivydělávat, stále být společensky činorodí?

Být prospěšný, mít smysluplnou náplň života a zachovat si sociální kontakty bývá často důležitější motivace než potřeba si přivydělat k důchodu. Počet pracujících důchodců v Česku se za deset let více než zdvojnásobil a počet se vyšplhal na 570 000 z celkového počtu 2,4 miliónu. Limitem jsou nadále hlavně nedostatečné příležitosti než nedostatečná chuť důchodců. Jejich zapojení by ale mohlo být ještě vyšší. Většina důchodců pracuje jen krátce po odchodu do důchodu. Nad 65 let jich pracuje pouze 150 000.

otázky připravila Eva Brixi