Malé a střední firmy se na vývoj v roce 2025 dívají oproti loňsku mírně optimističtěji. Vyplývá to z výzkumu, který na základě zadání společnosti PKF APOGEO uskutečnila během listopadu 2024 firma Ipsos.

„Pokud bychom měli krátce shrnout výsledky výzkumu, pak vidíme o něco větší míru optimizmu a očekávání růstu, zároveň také určitý pokles obav a snížené vnímání rizik. Co se počtu zaměstnanců týká, tak z hlediska celku neočekávají respondenti nijak zásadní změny. Což platí i o využívání outsourcovaných služeb. Kdybychom měli parafrázovat klasika, pak to lze označit za mírný optimizmus v mezích zákona,“ uvedl Pavel Postl, Senior Partner PKF APOGEO.

Růst české ekonomiky očekává 34 % dotázaných firem, což je oproti minulému výzkumu z konce roku 2023 (20 %) znatelná změna, když stabilní vývoj předpokládá stejně jako před rokem polovina dotázaných. Podobným způsobem se změnily také předpoklady podnikatelů z hlediska globální ekonomiky. I zde vidíme výrazné zvýšení podílu optimistů (z 23 na 37 %) při prakticky odpovídajícím poklesu pesimistů z 29 na 19 %. „Jakkoliv výzkum pokrývá segment malých a středních podniků, jde o společnosti, které mají mnohdy určité exportní zkušenosti nebo jsou navázány na finální exportéry. Výsledek by tedy bylo možné interpretovat jako určité očekávání růstu zahraniční poptávky řady firem,“ poznamenal Pavel Postl.

Větší obavy mají české firmy z růstu nákladů v tomto roce, který očekává 58 % z nich, 40 % pak pracuje s představou stagnace nákladů. Oproti tomu růst výnosů předpokládá 32 % firem, stejnou jako loňskou úroveň pak 54 %. Důležitou otázkou proto je, jakým způsobem chtějí společnosti čelit situaci, kdy na jedné straně očekávají růst nákladů, na straně druhé mají velmi konzervativní odhady zvyšování výnosů. Více než polovina firem (51 %) hodlá snižovat provozní náklady, necelá třetina (30 %) vidí prostor ve zvýšení cen výrobků či služeb, čtvrtina pak hodlá hledat alternativní dodavatele, tedy cestu k poklesu ceny vstupů. „Jistým varováním by mělo být, že 24 % dotázaných plánuje zpomalit tempo investic. Vzhledem k tomu, že ve všech třech čtvrtletích roku 2024, za které máme strukturované výsledky tvorby hrubého domácího produktu, byl přínos investic k růstu HDP záporný, je třeba vnímat toto číslo jako varující,“ poznamenal Pavel Postl. Zároveň však dodal, že u této konkrétní reakce došlo oproti loňským výsledkům výzkumu k mírnému poklesu podílu podniků, které tuto reakci uvádějí (z 30 na 24 %).

Zajímavou otázkou je, jakou podporu ze strany státu by podniky uvítaly. Stejně jako v předchozím roce, kdy to bylo 43 %, se nejvíce dotázaných společností přihlásilo o možnost cenové regulace v oblasti energií. Jejich podíl ale poklesl na 34 %. Daňové úlevy, prázdniny či pobídky preferuje stabilně pětina firem, předvídatelné podnikatelské prostředí pak 16 % (oproti 11 % v minulém roce).

Jakkoliv byl loňský rok pro podnikatelskou sféru obtížný, finanční kondice malých a středních podniků se v celkovém pohledu nijak zásadně nezhoršila, spíše nastalo mírné zlepšení. Finanční rezervu na sedm a více měsíců provozu má nyní 45 % dotázaných podniků, přičemž před rokem to bylo 38 %. Zrcadlově se pak vyvinul podíl podniků s rezervami na méně než šest měsíců, kterých je nyní 44 % ve srovnání s 52 % před rokem. Nulové rezervy připustilo 6 % respondentů (loni 5 %). Část dotázaných na tuto otázku neodpověděla. „Jde o potěšující informaci, která prokazuje celkově racionální přístup českých malých a středních podniků k finančnímu hospodaření. Nicméně je třeba podotknout, že některé další otázky nasvítily problémy, se kterými se část podnikatelské obce utkává. Například 7 % respondentů uvedlo, že největším omezením pro jejich podnikání jsou vysoké úroky z úvěrů a jejich celková nedostupnost. S tím nesporně souvisí i shodných 7 % odpovědí, že nejlepší podporou ze strany státu by bylo poskytování garancí za úvěry,“ uvedl k této věci Pavel Postl.

Zajímavý pohled přinesly odpovědi na otázku týkající se hlavního omezení podnikatelského růstu, jak je pociťují malé a střední podniky. Zde měli respondenti jmenovat jedno klíčové omezení. Nejčastější odpovědí byly rostoucí ceny surovin a materiálů (27 %), hned poté pak ceny energií (24 %).

Za pozornost stojí, že zatímco u surovin a materiálů nedošlo k meziročnímu posunu, u energií ano (snížení z loňských 31 %). Naopak jistý růst lze vidět u dopadů nedostatku pracovníků (ze 17 na 20 %). Z hlediska struktury se změna v odpovědích odehrála primárně u skupiny největších podniků ze vzorku (100–250 zaměstnanců), kde výrazně poklesla četnost odpovědí ceny energií (z 38 na 16 %), ale vzrostl počet případů nedostatku pracovníků (z 18 na 30 %).

(tz)